Auta budoucnosti si budou povídat. A uspí vás

V roce 2009 vydal oblíbený časopis Popular Mechanics článek o šesti technologiích velmi blízké budoucnosti, které nás v autech čekají. Uběhly čtyři roky, a my můžeme říct, že až na malé výjimky je už dnes potkáváme. A tak nezbývá než se zamyslet, co bude za další čtyři roky.
Side assist od Audi
Side assist od Audi
Audi

reklama

Co nám před lety v Popular Mechanics předpovídali? Tak třeba použití biopaliv. Dnes je používáme standardně. A možná i víc, než je nám milé. Také předpovídali dopravní odlehčení míst, kde se vytvářejí kolony. I to je dnes už standardní realita.

Vždyť navigace dokážou upravit trasu podle toho, jaká je dopravní situace před vámi. Třetí už používanou technologií je senzor spánku řidiče. Jde o sledování očí řidiče speciálním zařízením, které zjišťuje pohyby očí a očních víček a dokáže odhadnout, kdy je řidič ospalý. Pak mu oznámí, že by měl raději zastavit a občerstvit se.

Dokonce umí spáče v případě mikrospánku hlasitým zvukovým signálem probudit. Další předpověď pak hovořila o speciálních systémech na snížení spotřeby a emisí v moderních motorech. Třeba spalování chudé směsi. Ale to nemusela tak moc hádat. Na tom Volkswagen dávno pracoval a už několik let to i aplikuje v rámci přímého vstřiku paliva ve svých vozech včetně české Škody. Ale vrstvená nehomogenní směs stále vrtá hlavou všem vývojářům a vypadá to, že se stane jednou z klíčových inovací velmi, ale velmi blízké budoucnosti.

O komunikaci

Pojďme si povídat, jak bude vypadat budoucnost aut. A ne vzdálená. Objeví se třeba taková auta, která spolu mluví. To není nic, co by bylo naprosté sci-fi. Už dávno se testy s vozy, které o sobě vědí, praktikují. Nezávisle na sobě na tom pracovalo hned několik automobilek.

Více se o automobilech a ekologii dozvíte tady

A co by taková auta uměla? Třeba si vyměnit informace o tom, jak rychle které auto jede, jestli zrovna prudce nebrzdí před překážkou, zda není vpředu kolona nebo jestli nepřijíždí na křižovatku jiný vůz. Jak toho dosáhnout?

Přístupů je hned několik. Od vlastního signálu GSM přes GPS signály až po přijímače a vysílače vyhrazené radiové frekvence. Poslední verzi si popíšeme nejdříve.

Senzory
Autor: NTHSA Senzory

Šlo o nápad, že by podél cest byly malé transmitory, které by přijímaly a vysílaly signály z automobilů, které kolem nich projedou. Jednoduchou cestou by se tak mohlo dojít k tomu, kde je jaký vůz, jak rychle jede, zda někde není překážka nebo kolona… Výhodou je možnost jednoduchého pořízení (cena zařízení ve voze by byla v řádech desítek korun), stejně tak i jednoho vysílače/přijímače. Problém je ten, že by se musely osadit ulice takovými systémy a jejich množství by znamenalo dost vysoké náklady pro obce. Ty by ale nemusely k tomuto kroku přistupovat, pokud by nechtěly. Nebo by mohly takto zasíťovat jen hlavní komunikace.

Naopak nejdražší systém je ten s GPS. Navíc nefunguje tam, kde GPS signál vypadává, tedy mezi velkými budovami. A to je problém měst, jako je New York, kde by tohle bylo zapotřebí nejvíc.

Tak do hry vstupuje GSM. Malá SIM karta, která vysílá signál, a ostatní auta ho sledují. Když se signál ztratí, auto je dostatečně daleko, aby nemuselo být pro ostatní hrozbou. Jednoduché, ale také to není všemocné. Frekvencí GPS signálu není tolik a jsou místa, kde prostě nefungují. Dá se dobře rušit (představte si ty hromadné bouračky v Praze vždy, když by zajiskřily troleje u tramvaje) a je zapotřebí dalších a dalších SIM karet.

Sportovní auto budoucnosti

Na co budou jezdit auta, když dojde ropa?

Proto třeba Nissan navrhl, aby auta sledovala všechny SIM karty. Auto by tak mohlo poznat i třeba chodce skrytého za autem. A dnes už má mobil skoro každý. Možná dobrý nápad, ale má také mouchy. Proto se už vyvíjejí komunikační mezivozidlové kanály, které spojují všechny výše uvedené verze. Není to nejlevnější, ale je to nejspolehlivější. Mimo obce vás pohlídá GPS, v obci GSM a v tunelu zase rádio.

O bezpečnosti

S komunikací je spojená i bezpečnost. Jak jsme už řekli, auta by si mohla mezi sebou vyměňovat informace o nebezpečných situacích. Reakce řidiče na nebezpečí je přibližně jedna sekunda. V devadesáti kilometrech za hodinu tak auto za tuto dobu ujede 25 metrů. Představte si techniku, která zmáčkne brzdový pedál za desetinu sekundy. A vy máte 22,5 metrů k dobru. Stačí signál od vpředu jedoucího auta, že musí brzdit a jakou silou.

Zajímavá je technologie, kterou testují vědci z univerzity v portugalském Portu. Díky kamerám umístěným v každém autě je možné vidět i třeba skrz auta. Představte si, že před vámi jede náklaďák, který má na přední masce kameru. Ta snímá obraz před ním a vysílá jej do vašeho vozu, do vašeho zorného pole, kde se přímo do místa náklaďáku tento obraz promítá. Vy pak vidíte vlastně všechno co řidič náklaďáku, tedy třeba i to, jestli nejede něco v protisměru.

Podívejte se, jak to funguje:

Ale pokud jedno auto bude mít signální zařízení a druhé ne, jsme zase na začátku. Také je zapotřebí zajistit bezpečnost posádky za všech okolností, tedy i za jedoucím starým traktorem. Proto vznikají bezpečností systémy, které dokážou samy vyhodnotit nebezpečnou situaci, rychle na ni zareagovat, brzdit, cestující přesunout do bezpečnější polohy a třeba i připravit bezpečnostní systémy (pásy či airbagy) na kritickou situaci. Auta jsou dnes už prošpikována senzory a radary, kterých ještě přibude. Podívejte se třeba na schéma vozu Volkswagen, který se testuje v Electronics Research Laboratory (ERL) koncernu Volkswagen, jež se nachází v místě s největší koncentrací elektronicky myslících mozků – Silicon Valley v Kalifornii:

Sideassist od Volkswagenu
Autor: Volkswagen Sideassist od Volkswagenu

 

Auto sleduje svou dráhu jízdy radarem (dnes už standard), sleduje okolí vozu, čáry na silnici (také standard i u levnějších vozů), ale také radarem sleduje boky a záď, infračerveným radarem ohledává příď i záď, kamerou vyhodnocuje případné nebezpečí… A to všechno dává dohromady velkou dávku informací, která dokáže za setinu sekundy zhodnotit nebezpečnou situaci a začít na ni reagovat. Auto se tak už dnes dokáže nejen samo o sebe postarat, aby včas zabrzdilo, ale také aby se samo vyhnulo překážce – třeba pokud vstoupí chodec před auto do vozovky.

Postupně se všechny tyto technologie budou implikovat do menších a levnějších vozů. O tom, že jejich nástup bude drtivý, ukazuje i vyjádření viceprezidenta automobilky Volvo, který řekl, že airbag pro chodce, který značka před nedávnem tak slavnostně uvedla v život, je slepou uličkou. Volvo předpokládá, že inteligentní bezpečnostní systémy budou v blízké budoucnosti tak dokonalé, že případné srážce zabrání dřív, než k ní dojde.

RArarový tempomat Audi
Autor: Audi RArarový tempomat Audi

O pohodě na palubě

A teď něco o klidu, míru a pohodlí, které zavládne v automobilech. Ty tam jsou doby, kdy pustit si CD, zapnout telefon a pokecat si s přáteli bylo za volantem tabu. Svět se mění a zákony se budou muset také změnit velmi rychle. Stíhat řidiče za telefonování za jízdy už nebude během pár let dost dobře možné. Budou totiž jen pasivními cestujícími a auta se o ně budou sama starat.

Vlastně to souvisí s tím vším, co jsme psali nahoře. Spousta senzorů, navigace GPS spojená s radiovým přenosem, auta, která dokážou sama zatočit a držet pruh… Ostatně sledování jízdního pruhu už dnes má i Volkswagen Golf. To patří k základu bezpečnostní výbavy u mnoha značek a jen se mění forma – buď řidiče upozorní na vybočení, nebo do řízení auto samo zasáhne.

KIA Prisafe
Autor: KIA KIA Prisafe

Ale to je to nejmenší. Testují se už i vozy, které řídí autonomně. Třeba nepříjemná jízda na dálnici by se mohla stát klidným odpočinkem. Zkouší se systém, který se zařadí za vedoucí vůz (například kamion) a zůstane za ním v automatickém režimu až do chvíle, kdy je třeba z dálnice sjet. Auta v konvoji sledují dění kolem sebe a přesně podle vyznačené trasy jedou. Stále to však není ta přesná definice automatického auta. Auta, které pojede zcela samo. Bez řidiče. Kdykoli, kdekoli. To už je ale na mnohem delší povídání, které si zasluhuje vlastní článek.

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama