Říkali mu Homer – tohle byl největší vrtulník na světě

Těžko byste hledali člověka, který by neznal Homera – žlutou postavičku z populárního seriálu. Jenže dlouho před ním tohle jméno dostal vrtulník. A ten se také proslavil, protože je stále největším na světě.
Vrtulník jménem Homer
Vrtulník jménem Homer
archiv Prima ZOOM
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Od 70. let se v Sovětském svazu (nyní Rusku) vyrábějí obrovský vrtulník Mil Mi-26. Jenže málokdo ví, že před ním vznikl ještě větší gigant – Mil V-12, kterému na západě v kódu NATO začali říkat Homer. Mi-26 doznal poměrně velkého rozšíření, obr V-12 ale takové štěstí neměl, takže i když byl a je největším na světě, zůstal jen ve dvou prototypech, které dnes stojí v muzeích.

Nejrůznější zbraňové systémy ruské armády uvidíte v dokumentu Ruská vojenská technika každý čtvrtek od 21.10 na Prima ZOOM.

Ruská vojenská technika (21) - upoutávka
Ruská vojenská technika (21) - upoutávka

Stavba prvního prototypu V-12 začala v roce 1965 v Milově konstrukční kanceláři a byla výsledkem požadavku na vrtulník o podobné kapacitě jako u tehdy největšího sovětského transportního letounu An-22 Antej. Vláda chtěla, aby nový vrtulník dokázal přepravovat části balistických střel a vrtné plošiny i do nejodlehlejších částí sovětského teritoria.

Vzniklo několik návrhů, od konvenční podoby vrtulníku s jedním obrovským rotorem, přes model s dvěma rotory v tandemu za sebou až po stroj s dvěma rotory vedle sebe. Nakonec konstruktéři zvolili třetí variantu, která se ukázala pro tak velký stroj jako nejvýhodnější. Koncept V-12 však nebyl nijak převratný, podobnou konfigurací trupu a nosných rotorů disponovaly už některé německé stroje z druhé světové války.

Gigant nad giganty

Jednoduchý trup V-12 se podobal transportnímu letounu, nechyběla nákladová vrata s nájezdovou rampou na zádi. To bylo umožněno tím, že pohonný systém s motory a rotory byl umístěn na koncích dvou pomocných křídel. Motory byly hned čtyři typu Solovjev D-25, každý o výkonu 4780 kW. Ty byly ve slabší variantě použity také u předchozích typů Mi-6 a Mi-10. Konstruktéři si práci ušetřili i u dalších položek, když převzali některé konstrukční sestavy právě ze zmiňovaných dvou menších vrtulníků. Rotory o průměru 35 m se otáčely proti sobě, čímž byl kompenzován jejich obrovský reakční moment a nebylo tak potřeba instalovat ocasní vyrovnávací rotor.

Křídla neměla pouze funkci nosičů pohonného a nosného systému, během letu se na nich vytvářel vztlak, a tím odlehčovala nosným rotorům. Díky tomu tak dokázal V-12 unést až 35 tun nákladu při rychlosti 260 km/h na vzdálenost 500 km.

Největší vrtulník světa se jmenoval Homer - Obrázek 6
Největší vrtulník světa se jmenoval Homer - Obrázek 6

V přídi se nacházela pilotní kabina o dvou palubách. Piloti, radista a operátor nákladového prostoru měli svá místa ve spodní části, schůdky propojená horní kabina byla určena pro palubního technika a navigátora. Nákladový prostor měřil na délku 28 metrů, průměr činil 4,4 metru a byl v něm umístěn speciální jeřáb.

Přestože rozměry šedesátitunových prototypů činily na délku 37 metrů, na výšku 12,5 metru, dokázaly mimo posádky přepravit pouze 50 sedících cestujících, pro více sedadel nebylo v nákladové kabině místo.

Tuto obrovskou létající masu kovu musel unést pevný podvozek, jehož hlavní podvozkové nohy se skládaly z mnoha podpěr ukotvených do motorů, křídel i trupu. Tím byla váha stojícího stroje dobře rozprostřena do celé konstrukce, a podvozek tak mohl vydržet i tvrdší přistání v nehostinných oblastech, stejně tak dokázal zajistit dostatečnou bezpečnost při nouzovém přistání.

Podobně byl, v menším měřítku, řešen i příďový podvozek, aby byla při tvrdém přistání chráněna rovněž pilotní kabina. Homer měl ještě další pár pomocných kolečkových ostruh pod zádí trupu, aby nedošlo k jeho poškození při klasickém startu s rozjezdem. Sloužily ale také jako opora trupu při vykládce pomocí zadní nájezdové rampy.

Obdiv a ocenění nestačily

Celý projekt V-12 byl odstartován v roce 1959, rozhodnutí o definitivní podobě padlo v roce 1961 a první prototyp se do vzduchu dostal v červnu 1967. Ovšem jen nakrátko. Objevily se totiž velmi silné vibrace a stroj nakonec tvrdě dopadl na zem. Náraz však odnesl jen podvozek, který tak prokázal svou odolnost.

Stroj pak uskutečnil plnohodnotný první let o rok později. Krátce nato vzlétl i druhý prototyp, který už v srpnu 1969 ukázal, jak výjimečný V-12 je. Unesl totiž 40 tun do výšky nad 2200 m, čímž vytvořil první ze svých světových rekordů v kategorii vrtulníků, které drží dodnes.

Homer se dokonce podobně jako Tu-144 stal hvězdou na aerosalonech v západní Evropě, to když se v roce 1971 vydal na předváděcí turné. V-12 byl dokonce tak výjimečný, že se dočkal uznání i zpoza Atlantiku, Americká vrtulníková společnost mu totiž udělila prestižní Sikorského cenu (trochu paradoxně pojmenovanou po americkém konstruktérovi a staviteli vrtulníků ruského původu).

Přestože Mil V-12 vynikal nade vše, co do jeho doby mezi vrtulníky vzniklo, a vlastně dodnes nikdo nevytvořil nic, co by se mu mohlo rovnat, sériové výroby se nedočkal. Hlavní zákazník, tedy sovětská armáda, ztratil o tak velký stroj zájem a celý projekt byl v roce 1974 zastaven. Ukázalo se totiž, že jeho práci zastanou menší, levnější a méně komplikované univerzální stroje.

Proto u Mila začali pracovat na konvenčním Mi-26, který se výroby dočkal. Sovětská armáda navíc v 70. letech začala upřednostňovat balistické střely přepravované na velkých nákladních automobilech a v útrobách velkých jaderných ponorek. Počty podzemních raketových sil se tedy nenavyšovaly, tím pádem ani nebyla potřeba přenášet části raket vzduchem, což mělo mimo jiné za následek i zredukování počtu těžkých transportních letounů An-22.

I tak ale Mil V-12 zůstal největším vrtulníkem a byla na něm uplatněna řada patentů, které jsou respektovány i na Západě. Oba prototypy se zachovaly, jeden stojí na firemním letišti firmy Mil v Tomilinu u Moskvy, druhý je ve známém leteckém muzeu v Moninu taktéž nedaleko Moskvy.

DP

Nejrůznější zbraňové systémy ruské armády uvidíte v dokumentu Ruská vojenská technika každý čtvrtek od 21.10 na Prima ZOOM.

Reklama
Reklama