5 zvířat, o kterých jste možná nikdy neslyšeli: Od satyra k temnomilovi

Většina tvorů, které známe, nemá česká jména. A ani ty, co česká jména mají, často neznáme. Přesvědčte se sami.
Satyr a temnomil
Satyr a temnomil
CC BY-SA 3.0 / Kuribo / CC BY-SA 2.5 / Marshal Hedin

reklama

Zkuste nejprve jednoduchý test. Zeptejte se někoho, jaké zvíře si představí pod těmito jmény: bezblanka, satyr, mystacina, temnomil a atys. Byť to tak na první pohled nezní, jde o česká jména následujících živočichů.

Bezblanka

Copak byste si tipli, že je bezblanka zač? Ti, co si myslí, že jde o žábu, mají pravdu. Bezblanky koki (Eleutherodactylus coqui) pocházejí z ostrova Portoriko a jako invazní druh se rozšířily na další antilské ostrovy. Svým expanzivním chováním přitom ohrožují druhy už i ve Střední Americe a na Havaji.

Bezblanky nepatří mezi obry, jejich délka nepřesahuje 5 cm. Samice jsou o něco větší, rozměry narůstají s nadmořskou výškou. Ani barvou nejsou bezblanky příliš nápadné, kůži mají klasickou „žabí“ hnědou barvu, která má různé odstíny (od tmavé po okrovou). V Portoriku bezblankám vyhovují vlhké lesy plné bromélií a tamní populace činí až dvacet tisíc jedinců na hektar. Jedná se o noční živočichy, čemuž odpovídá i jídelníček složený z pavouků, můr či mravenců. Neopovrhnou však ani menšími jedinci vlastního druhu.

Bezblanka koki
Autor: United States Department of Agriculture Bezblanka koki

Na rozdíl třeba od našich skokanů či ropuch nekladou bezblanky vajíčka do vody. Stačí jim vlhký mech či list a ve vývojovém cyklu chybí od nás známé stadium pulce. Z vajíček se líhnou už hotové žabky. A kde přišly ke svému bizarnímu jménu? Chybí jim plavací blány mezi prsty. A proč koki? To zase odkazuje na extrémně silné kvákání, kde slabikou ko samci zastrašují soky, zatímco ki slouží k nalákání samic.

Satyr

Satyři patří mezi postavy řecké mytologie. Doprovázeli rozverného boha vína a veselí Dionýsa a jejich podoba oscilovala mezi kozlem a člověkem. Postava lidská, ovšem rohy, oháňka a kopyta byly kozlí. Kdo zná tuto verzi satyra, ten bude překvapen, že jde ve zvířecí říši o jednoho z nejkrásnějších bažantů.

Satyr obecný je v případě samců nápadně červeně zbarvený bažant (samice jsou nenápadně hnědé) žijící v Himálaji. Satyrové (rod Tragopan) obývají v pěti druzích pohoří střední Asie. Tři druhy (T. blythii, T. caboti, T. melanocephalus) nemají moc dobré vyhlídky do budoucnosti, dokonce jsou zapsány v Červené knize Světového svazu ochrany přírody na listině ohrožených druhů.

Satyr himálajský
Autor: Kuribo Satyr himálajský

Všechny druhy satyrů ohrožuje ztráta přirozených stanovišť a lov. Jejich oblíbeným ekosystémem jsou porosty rododendronů, a vzhledem k tomu, že se vyskytují na stromech častěji než jiné druhy bažantů, mají v oblibě i dubové lesy. Pozorováni byli i v bambusových houštinách s hustým nižším porostem. Satyrové jsou mimo jiné zajímaví tím, že žijí na stromech více než ostatní bažanti.

Mystacina

Představte si hádanku. Má to křídla, kratičký ocásek, chlupy, je to zhruba 6 cm velké a opyluje to podivuhodnou parazitickou rostlinu Dactylanthus taylorii, která nemá ani kořeny, ani listy, ani schopnost fotosyntézy (a dokonce ani české jméno). Správná odpověď by byla, že jde o poněkud neobvyklého netopýra žijícího na Novém Zélandu jménem mystacina novozélandská.

Potravou mystacin je nejen pyl, ale i ovoce a lov drobných bezobratlých. Nejzajímavější je na nich fakt, že přestože jsou relativně dobrými letci, s oblibou se pomocí kloubů a se složenými křídly pohybují v podrostu, kde hledají něco k snědku. Jak to vypadá, se můžete podívat na videu:

Temnomil

Máte doma temnomila? Dost možná, že ano, protože 5 druhů temnomilů žije i u nás. Temnomilové jsou pavouci a jaké prostředí jim vyhovuje naznačuje už jejich jméno. Temnomilové sklepní mají dokonce ve jméně naznačeno, že jim vyhovuje lidské obydlí. Podle serveru arachlology.cz je jejich největší koncentrace na severu Čech, zhruba v oblasti mezi Ústím nad Labem a Libercem, nicméně je lze najít i na mnoha místech jižně od Prahy, v okolí Pardubic, Českých Budějovic či západně od Ostravy. Temnomilové vzhledem připomínají jedovaté snovačky, s nimiž jsou blízce příbuzní.

Tím, že milují tmavé a zastíněné prostory, mohou temnomilové nepřipraveného člověka dost vystrašit. Narazit na ně můžete i v různých zříceninách starých hradů a statků, nicméně temnomilové jako čeleď (Nesticidae) jsou rozšířeni v podstatě po celém světě.

Temnomil
Autor: CC BY-SA 2.5 / Marshal Hedin Temnomil

Temnomil sklepní je pavouk s kulovitým zadečkem a dlouhýma nohama o délce těla přibližně 5 mm. Barva těla je od žluté po světle hnědou s tmavší nepravidelnou skvrnou. Hlavohruď zdobí tmavý, dvakrát zúžený podélný proužek. Jeho nepravidelná plachtovitá pavučina je vyzbrojena lapacími vlákny, která jsou pro okolní drobné bezobratlé nebezpečná lesknoucími se lepivými kapkami.

Atys

Zatímco temnomila můžeme potkat v českém sklepě, atyse viděl vskutku málokdo. Jedná se totiž o býložravého mořského mlže, jehož jméno je odvozeno od krále Atyse vyskytujícího se ve starořeckých textech.

Skořápka atysů je tenká a připomíná bublinu. Jedná se o nepříliš prozkoumanou skupinu, navíc některé druhy byly popsány jen na základě zachovalých ulit, takže není známá jejich vnitřní anatomie. Každopádně se nejedná o žádné obry, druh Atys convexa má ulitu velkou pouze 3,3 mm.

Atys naucum
Autor: Richard Parker Atys naucum

reklama

reklama