Stáří žraloků obrovských pomohly určit jaderné bomby ze studené války

Studená válka nebyla tak studená, jak by se zdálo. Odpalovaly se jaderné zbraně, a radioaktivita, která měla tehdy zabíjet, dnes slouží.
Žraloci obrovští mají v sobě radioaktivní uhlík
Žraloci obrovští mají v sobě radioaktivní uhlík
istock.com

reklama

Svět byl na pokraji nukleárního konfliktu, mocnosti testovaly jaderné zbraně ve vzduchu, na moři i pod zemí a média šířila rady, jak se chránit v případě atomového výbuchu. Jedna z nich zněla "lehněte si patami k výbuchu". Radioaktivní izotopy, které ve svých tělech dodnes nesou žraloci, zajímavým způsobem prozrazují jejich stáří.

Žralok velrybí

Monstrózní žralok obrovský (Rhincodon typus), zvaný též velrybí, je natolik zajímavý tvor, že už se na stránkách Prima ZOOM objevil. Ovšem nikoliv ve spojitosti s testy jaderných zbraní. Jen na atolu Bikiny (podle kterého pak byly pojmenovány dvojdílné plavky) proběhlo v letech 1946–1958 rovných 23 zkušebních jaderných výbuchů, mimo jiné s cílem zkoumat jejich vliv na válečné lodě umístěné v různé vzdálenosti od epicentra. Tajná operace měla krycí název Operace Crossroads, ale to je zcela jiný příběh. 

Žralok obrovský
Autor: Thinkstock Žralok obrovský

Vraťme se zpět k největšímu ze žraloků, který je s délkou přes 17 metrů větší i než zástupci rybí (žralok je paryba) říše. A velké tělo znamená vysoký věk, musí mít přece čas vyrůst. Největší exemplář ulovený roku 1919 měřil 17,98 m a logicky má i největší "vajíčka". Dokladový zárodek, který měli vědci možnost změřit, měřil 35 cm a vylíhl se z "vejce"  o rozměrech 30 x 12,5 x 7,5 cm. I z hlediska rozmnožování jsou žraloci poněkud pestrá skupina, jsou jak vejcorodí, tak vejcoživorodí i živorodí, přičemž v posledním případě dokonce dochází ke kanibalismu sourozenců už v břiše matky.

Tajemný věk

Vědci toho o žralocích obrovských vědí hodně, ale některé základní věci stále do skládanky chybějí. Například jakého věku se mohou dožít. Ví se, že na jejich obratlích se vyskytují útvary podobné letokruhům, podle kterých by se věk dal teoreticky snadno spočítat. Jenže objevují se kruhy jednou, nebo dvakrát ročně? Má na přírůstky vliv teplota vody? Nyní mořští biologové dostali do ruky zajímavý nástroj. Studie publikovaná 6. dubna v časopise Frontier in Marine Science tuto otázku částečně zodpověděla pomocí extrémně vzácného radioaktivního izotopu uhlíku C14 zabudovaného ve žraločích obratlích dvou konkrétních jedinců. Jednoho zastihla smrt ve vodách Tchaj-wanu, druhý se chytil a zemřel v sítích ve vodách Pákistánu. 

Atomový hřib bomby z atomového výbuchu se vznášel nad městem Nagasaki v 18kilometrové výšce
Autor: foto pixabay Atomový hřib bomby z atomového výbuchu se vznášel nad městem Nagasaki v 18kilometrové výšce

"Uhlík je součástí všech organických sloučenin a živý organismus rostlina nebo živočich si neustále vyměňuje uhlík se svým okolím. Po dobu života tedy obsahuje stejný podíl C14, jako je v atmosféře. Po smrti organismu se tato výměna zastaví a C14 začne z organismu mizet," píše Petr Koubský v knize Věda podle abecedy. V době probíhajících jaderných testů, tedy v padesátých a šedesátých letech minulého století, se do atmosféry i vody dostalo nebývalé množství tohoto izotopu.  

Jaký je výsledek?

Vědci zjistili, že růstové kruhy přibývají tempem jeden ročně a věk ulovených jedinců je 35 a 50 let. Jelikož ani jeden z nich nezašel stářím, je jasné, že by se dožili vyššího věku. Výzkum se tak posunul kupředu a pomohl odhalit stáří, jehož se mohou žraloci velrybí dožít. A podle kvalifikovaných odhadů mohou žít déle než jedno století. Nezbývá doufat, že ještě alespoň jedno století žít budou, jedná se totiž o zranitelný druh, což podle kategorií Světového svazu ochrany přírody neznamená přímé ohrožení, ale na růžích ustláno tento druh rozhodně nemá.
 
Text: Topi Pigula

reklama

reklama