Žraloci velrybí se shromažďují pouze na několika místech světa – konečně víme proč

Největší z paryb - žraloci velrybí - odhalili další ze svých tajemství.
Žralok velrybí
Žralok velrybí
Wikimedia Commons
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Přestože se žraloci velrybí (Rhincodon typus) se svojí délkou až 18 metrů řadí po bok největších kytovců a paryb na světě, o jejich životech toho stále příliš nevíme. Ačkoliv cestují na dlouhé vzdálenosti, velké skupiny se shromažďují na pouhých 20 místech světa. Proč se tento ohrožený druh kupí v blízkosti pobřeží Austrálie, Belize, Malediv a například i Mexika, kde bylo v roce 2011 spatřeno přes 400 žraloků velrybích, trápilo vědce dlouhá léta. Týmu z University of York se ale podařilo nejasné žraločí návyky částečně odhalit. K jejich bádání je přivedla zejména skutečnost, že žraloci obrovští, jak se těmto parybám také říká, patří mezi ohrožený druh hodný záchrany.

Ideální žraločí loviště

Co tyto obrovité živočichy vede k takovému chování vědcům pomohly zodpovědět jednotné rysy jejich nepočetných oceánských útočišť. Všechna „agregační místa“ mají několik společných charakteristik: tamní voda je teplá, mělká a nachází se vedle strmých svahů, které ustupují do oblastí s mnohem hlubší vodou (obvykle mezi 200-1000 metry). Nová působiště tak poskytují žralokům ideální krmné zóny, přičemž nízká hladina zase umožňuje jejich mohutným tělům se ohřát. „Žraloci jsou ektotermní, což znamená, že jsou závislí na vnějších zdrojích tepla. Protože se mohou ponořit do hloubky více než 1900 metrů, kde teplota vody může být chladná až 4 °Celsia, potřebují být někde poblíž (pobřeží a mělkých vod), aby si odpočinuli a získali svoji tělesnou teplotu zpět,“ vysvětlil chování žraloků doktor Bryce Stewart z oddělení životního prostředí v University of York.

Mimo regulace tělesné teploty představují teplé lokality pro žraloky ideální loviště. Strmé svahy na mořském dně způsobují pravidelné návaly mořských proudů, které stimulují plankton a malé korýše, jimiž se tito žraloci živí. Málokdo by přitom hádal, že i několik desítek tun těžcí tvorové se živí některými nejmenšími oceánskými živočichy. Žraloci velrybí se krmí nasáváním velkého množství vody, kterou efektivně filtrují. Velcí jedinci jsou přitom schopni každou hodinu přefiltrovat neuvěřitelných 5,5 tisíc litrů vody.

Žralok velrybí Rhincodon typus
Žralok velrybí Rhincodon typus
Arturo de Frias Marques CC BY-SA 4.0

Turismus a lov

Přirozenému instinktu žraloků tedy vědci rozumí, ovšem problém nastává v jejich zranitelnosti. Plaváním v mělkých vodách svá mohutná těla permanentně vystavují nebezpečnému riziku střetu s plující lodí. Ostatně během studie výzkumníci zjistili, že míra zranění žraloků velrybích je poměrně vysoká. Mimo lidských plavidel jsou populace těchto obrů ohroženy i náhodným nebo účelným rybářským lovem. Rybářské sítě si mořskou kořist logicky nevybírají, přičemž žraloky velrybí také někteří rybáři loví cíleně za účelem finančního zisku. Často bývají komerčně loveni na mnoha místech po celém světě, neboť jejich maso, ploutve a olej mají na mezinárodních trzích vysokou cenu. Například jedna ploutev má cenu až 20 tisíc dolarů, čímž se řadí mezi nejvyhledávanější zboží svého druhu. Není ani divu, že lidská činnost během posledních 75 letech vedla k drastickému úbytku žraloků velrybích v celosvětovém měřítku. Na vině je i stále rozvíjející turismus, který ruší stravovací návyky těchto paryb.

Žraločí tajemství

Novou studií chtěli badatelé nejen pochopit život žraloků velrybích, ale taktéž poukázat na jejich vysokou zranitelnost. „Čím více o biologii žraloků víme, tím lépe je můžeme chránit,“ dodal Stewart, který zároveň zdůraznil etickou povinnost zachovat toto výjimečné zvíře pro budoucí generace. Vědci jsou rovněž přesvědčeni, že nové výsledky pomohou předpovědět, kam se budou tito tvorové ubírat v případě změny klimatu. Život žraloků velrybích však pro lidstvo zůstává stále dosti tajemný. Studie sice vysvětlila, proč se žraloci objevují na pouhé dvacítce míst světa, ovšem zásadních otazníků je stále dost. Věda zatím nedokáže odpovědět, zdali žraloci mezi jednotlivými shromaždišti cestují. Pod „žraločí pokličkou“ zůstává například i páření, které nebylo ve volné přírodě dosud pozorováno.

Text: Petr Smejkal

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama