Znáte sírovec? Luxusní houba, která po letním suchu právě vyráží

Tuhle houbu houbaři míjejí. K jejich vlastní škodě. Jde nejen o chutnou, ale i léčivou záležitost
Sírovec žlutooranžový - dobrota do kuchyně
Sírovec žlutooranžový - dobrota do kuchyně
Doug Bowman from DeKalb IL
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Na větším území začalo po nepříjemně horkém létě pršet či alespoň poprchávat. Sice ne pořád a ne dlouhodobě, tak, jak by to nejen živá příroda, ale i zásoby podzemních vod vyžadovaly, ale i ta trocha vláhy vybudila spory hub k činnosti. Ovšem nejen houbařská klasika, tedy hřiby rodu Boletus, ale i méně známé houby. Jedna z nich – sírovec žlutooranžový (Leatiporus sulphureus) – je opomíjena proto, že jde o choroš. Jenže jedlý a zejména v mládí výborný. Jeho výskyt není omezen jen na Evropu, pochutnat si na něm mohou i v USA, byť tam zdaleka není obliba hub tak rozšířená, jako u nás.

Sírovec žlutooranžový
Sírovec žlutooranžový
foto. Topi Pigula

Mimo jiné se dostal i do hledáčku farmakologů, kteří u něj hledali účinné látky na celou plejádu nejrůznějších chorob. V lidovém léčitelství se totiž používal nejen na revmatismus či horečky, ale i na léčbu rakoviny žaludku. Pokud odhlédneme od lidové medicíny a vrátíme se k vědě, tak je prokázáno, že sírovec má antimikrobiální účinky proti houbě druhu Aspergillus flavus způsobující nepříjemnou plíseň. Ta produkuje tzv.aflatoxiny ohrožující nejen lidské zdraví. Autoři publikace Laetiporus sulphureus: Food as Medicine udávají takřka zázračné účinky včetně vysokého množství antioxidantů mající na svědomí pomalejší stárnutí buněk. Robert D. Rogers jej v příspěvku Chicken of the Woods – Medicinal Mycology doporučuje nakládat do alkoholu a zmiňuje jeho účinky v boji s grampozitivní bakterií rodu Candida a nechvalně proslulým zlatým stafylokokem (Staphylococcus aureus ).

Sírovec žlutooranžový na pařezu
Sírovec žlutooranžový na pařezu
Foto: Topi Pigula

Jedlý choroš

V přírodě je sírovec díky svému sytému zbarvení v podstatě nepřehlédnutelný a naštěstí i nezaměnitelný. Jeho velké plodnice mohou dosáhnout až půl metru v průměru, ale pro sběr jsou nejlepší mladé, o průměru dvaceti až třiceti centimetrů. Sírovec je škodlivý parazit způsobující hnilobu dřeva, ale touto informací se nenechte odradit. Na chuť to nemá pražádný vliv a jedná se jen a pouze o jeho životní strategii. Nejčastěji ho najdete na listnatých stromech, odborníci a houboví gurmáni tvrdí, že chuťově nejlepší plodnice jsou na ovocných stromech, švestkách či třešních. Ideální je hledat ho na jaře, ale zdá se, že po suchém létě jako by získal druhou mízu.

Sírovec žlutooranžový způsobuje hnilobu
Sírovec žlutooranžový způsobuje hnilobu
Foto: Topi Pigula

Na guláš i na řízek

Guláš udělaný poměrově půl napůl s hovězího masa a sírovce a naservírovaný návštěvě dopadl nejen pochvalou pro kuchaře, ale i konstatováním, že masa tam bylo opravdu požehnaně. Nikdo nepoznal v pokrmu přítomnost houby, které tam bylo víc než dost. Houba totiž do sebe nasákne šťávu a chuť připravovaného pokrmu. Sama o sobě totiž výrazně houbové aroma nemá. Díky poměrně masité struktuře se dá připravit i jako (ne)klasický řízek v trojobalu.

Angličané jej pro jeho chuť a křehkost nazývají chicken of the woods, tedy stromové kuře. Vyplatí se v tomto případě odložit myšlenkové schema „choroše se nejedí“ a věnovat mu pozornost.

Text: Topi Pigula

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama