Znáte jedovatá rajčata? Možná byste měli…

Sezona rajčat vrcholí. Tohle jste o jejich jedu asi nevěděli.
Lilek rajče  - tedy Solanum lycopersicum
Lilek rajče - tedy Solanum lycopersicum
pixabay.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Kde se bere v rajčatech jed?

Nejprve se sluší představit hlavního aktéra příběhu – toxin solanin, přesněji α-solanin Jde o toxický glykoalkaloid, který je v čistém stavu bílou krystalickou látkou s jehličkovitými krystalky, silně hořké chuti, špatně rozpustný ve vodě. Molekula se skládá z cukerné složky, trisacharidu solatriosy (dle PČP solatriózy), a z vlastního steroidního alkaloidu solanidinu. Rajče jedlé se správně nazývá lilek rajče (Solanum lycopersicum) a jak název napovídá, pochází z čeledi lilkovitých. A ta je známá mnoha jedovatými druhy. Blízce příbuzný druh Solarum caroliense má žluté plody, jaké se dají naprosto běžně koupit. Jenže zatímco u těch, které se prodávají v obchodem jde o žlutoplodý kultivar jedlého rajčete, S. caroliense je jedovaté. Požití jakékoli části rostliny může způsobit horečku, bolest hlavy, škrábání v krku, nevolnost, zvracení a průjem, požití ovoce může přivodit bolest břicha a v nehorším dokonce i smrt. Podívejte se na obrázek – splést se dá docela snadno. Tento druh je v mnoha amerických státech považován za nebezpečný plevel.

Solarum caroliense
Autor: CC BY-SA 3.0 Solarum caroliense

Kde se vzalo rajče

Výše zmíněné „klasické“ rajče, tedy druh Solanum lycopersicum nepochází z Persie, jak by mohl evokovat jeho druhový název, ale ze Střední a Jižní Ameriky. „Do Evropy se dostal v 16. století, nejdříve se pěstoval jako okrasná rostlina, až později se začal pěstovat jako potravina. Na Moravě je doložen k roku 1843, spíše se tu ale vysazoval v zahradách už i dříve, ve vratislavské zahradě doktora Scholtze určitě rostl už v roce 1587,“ píše se na stránkách serveru biolib.cz. Je poměrně odolnou rostlinou, po povodních v severních Čechách, kdy mimo jiné došlo k vyplavení zahrádkářských kolonií a kompostů, kam se vyhazovala přezrálá a nahnilá rajčata, se plody dostaly do zcela nečekaných míst, kde po opadnutí vody zakořenily – například do praskliny v asfaltu na okraji rušné cesty těsně u centra Ústí nad Labem. V roce 2011 bylo podle Organizace pro výživu a zemědělství na světě sklizeno téměř 160 milionů tun rajčat, největším pěstitelem byla Čína s 30 % světové produkce rajčat. V České republice bylo v roce 2011 sklizeno 15 tis. tun rajčat.

Doba od kvetení do vyzrání plodu je přibližně dva měsíce.
Autor: Thinkstockphotos Doba od kvetení do vyzrání plodu je přibližně dva měsíce.

Ovoce, nebo zelenina?

Z botanického hlediska je rajče plod víceleté kulturní rostliny (byť u nás se pěstuje převážně jako jednoletka), takže je považováno spíše za ovoce. V usnesení Evropského parlamentu z roku 2011 je rajče také řazeno mezi ovoce. Vypadá to jako hnidopišský spor, ale v pozadí jsou – jak jinak – peníze. Když v roce 1893 rozhodoval Nejvyšší soud Spojených států ve sporu Nix vs. Hedden, zda je rajče ovoce, nebo zelenina, nešlo v rámci cla o zrovna malé částky. Na ovoce se totiž tehdy nevztahovala dovozní cla, kdežto na zeleninu ano. Soud vynesl rozsudek, že rajče je zelenina. Rajče bylo ustanoveno státní zeleninou v New Jersey, zato v Arkansasu je zároveň státním ovocem i zeleninou. Tímto spor o tom, zda se jedná o ovoce, nebo zeleninu, neskončil. Další případ se objevil opět v USA v roce 2005, od té doby ho například v amerických státech Tennessee a Ohio vedou jako ovoce.

A odpověď na otázku, která asi napadla nejednoho čtenáře: obsahují námi kupovaná rajčata texin? Odpovědět nechme toxikologa Jiřího Patočku: "Zelené plody rajčat obsahují od 30 do 150 mg/kg α-tomatinu, zralé plody jen kolem 10 mg/kg a velmi zralé plody jen asi 1 mg/kg. Zráním obsah glykoalkaloidů rychle klesá." Takže ano, toxin v nich je, ale v tak malém množství, že není zdraví závadný. Ale vyvarujte se malých zelených rajčátek.

Text: Topi Pigula

Reklama
Reklama