Nádech jednou za hodinu a 5 měsíců bez jídla – i tak může vypadat zimní spánek

Evoluce vybavila živočichy schopností snižovat svou tělesnou teplotu, tep i zpomalovat metabolismus. K tomu všemu dochází během zimy, kdy se podle pohádek ukládají zvířata k zimnímu spánku. Jenže to není tak úplně pravda.
Veverky si tvoří zásoby na zimu, ale jsou během ní stále aktivní.
Veverky si tvoří zásoby na zimu, ale jsou během ní stále aktivní.
Pixabay

reklama

Hibernace, během níž živočich skutečně prospí několik týdnů až měsíců, je doménou především drobných savců, jako jsou sysli, ježci, křečci, plši nebo netopýři, kteří jsou schopní zcela ovládat své tělo a jeho potřeby. Třeba právě takoví netopýři dokážou během zimního spánku zpomalit svůj metabolismus až stokrát, a přežít tak i pět měsíců bez potravy. Umějí snížit i srdeční činnost, která se během lovu běžně pohybuje mezi 500–800 tepy za minutu. Při hibernaci jsou to však pouhé 4 tepy za minutu a k dostatečnému přísunu kyslíku jim stačí jeden nádech za hodinu.

Netopýři dokážou se svým tělem neuvěřitelné věci.
Autor: Pixabay Netopýři dokážou se svým tělem neuvěřitelné věci.

Kde ty loňské sněhy jsou?

Netopýři patří mezi živočichy, které mohou během zimy ohrozit velké teplotní výkyvy. V ten okamžik je totiž vnitřní hodiny probudí a oni se vydají hledat jiný úkryt. Probuzením a přesunem na jiné zimoviště však mohou přijít o značnou část energetických zásob a nemusí pak zimu přežít.

Teploty vyšší než 10 °C lákají ven i ježky, kteří si na zimu staví hnízdo v kupkách suchého listí nebo v hromádkách klestí. Řadí se tak mezi živočichy, kteří nejsou chráněni hlubokou norou a sníh jim tak pomáhá přežít zimu. Funguje totiž jako tepelná izolace. Kvůli klimatické změně, která s sebou přinesla i nedostatek sněhu během posledních pár let, jsou však ježci spolu s dalšími obratlovci během zimního období v ohrožení.

Ježkům stačí k úkrytu kupka listí, můžete jim ale pomoci speciálním domečkem.
Autor: Pixabay Ježkům stačí k úkrytu kupka listí, můžete jim ale pomoci speciálním domečkem.

Podle zoologa Pavla Stopky z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy (PřF UK) jde ale z hlediska výzkumů a pozorování stále o krátký úsek, kdy jde tak říkajíc do tuhého. „Můžeme to sledovat zpětně. Za dvacet let, až bude samozřejmě pozdě, uvidíme, jaký to mělo vliv na naše druhy, ale obratlovci mají obecně určitý potenciál přizpůsobovat se měnícím se podmínkám. I když jsme si dlouho mysleli, že ne,“ poukazuje Stopka na případ leguánů na Floridě. Nepůvodní přemnožení plazi totiž spolu s příchodem mrazů padali dříve ztuhlí ze stromů na zem. To však ustalo.

Jedná se o tzv. fenotypovou plasticitu, kdy se změní poměr hemoglobinu a myoglobinu. „Je to známé například u lidí, kteří se přestěhují do hor. Hemoglobin nosí kyslík z plic do celého těla a myoglobin ho předává jednotlivým buňkám. Pokud se odstěhujete do vyšší nadmořské výšky, tak se poměr změní, aby efektivita předávání byla optimální,“ vysvětluje Pavel Stopka.

Který spánek je ten pravý?

Zatímco měnící se klima pomalu mění i fyziologické procesy u zvířat, nebo dokonce jejich stavbu těla, nemění se mýty, které okolo nich panují. A často souvisejí právě s hibernací. Ta by měla být podle zažitých stereotypů doménou medvědů. Tak tomu ale není. V případě medvědů nebo třeba jezevců jde totiž pouze o nepravý zimní spánek, kdy sníží pohybovou aktivitu a jsou závislí na tukových zásobách nastřádaných během léta a podzimu. Medvědi ani jezevci ale neupadají do hibernace jako plši nebo netopýři.

Medvědi neupadají do hibernace, i když se to o nich povídá.
Autor: Pixabay Medvědi neupadají do hibernace, i když se to o nich povídá.

Dalším živočichem, který podle mýtů prospí zimu, je veverka. Za původem těchto domněnek zřejmě stojí pověstná veverčí zásobárna. Ani to se ale nezakládá tak úplně na pravdě. Veverky si sice dělají zásoby, ale rozmisťují je na několika místech a rozhodně to nedělají náhodně. Aktivní jsou ale po celý rok. Naopak jim příbuzný sysel obecný (Spermophilus citellus) si vytvoří hlubokou noru, ve které prospí půl roku a přežívá z tukových zásob.

Spíme, nerušit!

I hlubocí spáči se však občas probouzejí, ale podle zoologa Pavla Stopky zatím nikdo neví proč. U některých živočichů se však těmto záhadám daří přijít na kloub. Jedním z nich je i křeček polní (Cricetus cricetus). „Zásoby si vytváří tak, že nosí potravu v lícních torbách do úkrytu, který může být i půl metru pod zemí. Když pak upadne do hibernace, probudí se za týden, nažere se, pak opět upadne do zimního spánku, a tak to jde až do května,“ popisuje Stopka.

Křeček polní si naplní podzemní úkryt potravou a v zimě si na ní pak pochutnává.
Autor: Pixabay Křeček polní si naplní podzemní úkryt potravou a v zimě si na ní pak pochutnává.

Zimní spáče najdeme i mezi plazy a obojživelníky. Někteří mohou zmrznout a po rozmrznutí znovu ožijí. Tak jako tak hrozí jim i zástupcům hmyzu smrtelné nebezpečí v případě, že se lidé rozhodnou pro zimní úklid na zahradě. Vlivem změn týkajících se rozložení krajiny se na naše zahrady stěhuje stále více živočichů, kteří tam hledají útočiště. „Jakákoliv činnost jako sekání trávy, vypalování mezí nebo odvážení bioodpadu ovlivňuje všechnu faunu žijící na zahradách,“ upozorňuje Pavel Stopka z PřF UK.

Například ježci si své hnízdo staví velmi pečlivě. Pokud ho během takového úklidu narušíme a ježka pak pouze zaházíme listím, umrzne. V případě, že se vám něco takového stane, kontaktujte nejbližší záchrannou stanici. Živočich vámi probuzený z hibernace totiž už nemá dostatek energie na to, aby přežil zimu bez pomoci.

Hrdinové z mechu a kapradí

Pravý zimní spánek se nevyhýbá ani ptákům – i když mezi opeřenci je jen velmi malé procento poctivých spáčů. Patří mezi ně například rorýsi a lelkové. Ostatní ptáci, které u nás můžeme běžně vídat, nehibernují, ale upadají do dočasného spánku zvaného torpor. „Během noci, kdy je největší zima, sníží svou tělesnou teplotu až o 10 stupňů, zcela utlumí aktivitu, takže nespalují energii a ve chvíli, kdy teplota stoupne, aktivitu opět obnoví,“ vysvětluje Pavel Stopka a jako příklad uvádí pěnici černohlavou (Sylvia atricapilla), kterou můžete vidět mezi častými návštěvníky krmítek. Nejde ale jen o drobné pěvce, během tuhých zim provozují torpor i sovy.

Pěnice černohlavá je jedním z ptáků, kteří v mrazivých nocích šetří energii díky torporu.
Autor: Pixabay Pěnice černohlavá je jedním z ptáků, kteří v mrazivých nocích šetří energii díky torporu.

Pokud byste ale hledali skutečného přeborníka v zimním spánku, pak jsou jím želvušky (Tardigrada). Jde o milimetrové živočichy, kterým se přezdívá nezničitelní bezobratlí. Nejčastěji žijí v mechu a bez problémů dokážou zmrznout i na několik let, následně rozmrznout a opět normálně žít. Vědci je vystavili řadě drastických pokusů – od vaření přes absolutní nulu po pobyt ve vesmíru bez jakékoliv ochrany. Želvušky přežily. Zdá se tedy, že jejich zimní spánek klimatická změna ani lidská činnost jen tak nenaruší.

reklama

reklama