Přes 99 % všech organismů, které kdy žily na Zemi, už vymřelo. A to hned pětkrát

V posledních 500 milionech let se musel život na Zemi vzpamatovat hned z pěti katastrofických vymírání druhů.
Dopad asteroidu před 66 miliony let způsobil vyhynutí všech nelétavých dinosaurů
Dopad asteroidu před 66 miliony let způsobil vyhynutí všech nelétavých dinosaurů
istockphoto.com/Divaneth-Dias

reklama

Vymírání druhů můžeme pozorovat i dnes. Víme například, že když se změní podmínky v nějakém biotopu a dosavadní druhy začnou mizet, prakticky okamžitě jejich místa obsadí nové organismy. V relativně krátké biologické minulosti naší Země, ale toto „přirozené“ vymírání tvořilo jen zlomek celého procesu.

V posledních 500 milionech let totiž minimálně pětkrát zmizelo 70–90 procent všech živočišných druhů během katastrof, které se z geologického hlediska odehrály během pouhého „mrknutí oka“.

Historii masových vymírání druhů můžete sledovat v celovečerním dokumentu Pravěká Země online na Prima ZOOM.

Byl dosažen limit pro přehrávání

Litujeme, ale na vašem účtu je přehráváno příliš mnoho videí zároveň. Pokud chcete pokračovat v přehrávání na tomto zařízení, prosím, ukončete přehrávání na jiných zařízeních. Více o limitech přehrávání videí na účtech s předplatným najdete na adrese https://ipri.ma/faqbr

Pravěká Země (1) - upoutávka

Díky stále rostoucímu počtu fosilních nálezů je nejlépe prostudované poslední náhlé vymření druhů, k němuž došlo před 66 miliony lety na rozhraní křídy a paleogénu. Tehdy dopad asteroidu a následné procesy vyhubily všechny nelétavé dinosaury a vytvořily prostor pro vývoj a rozšíření savců a ptáků.

Dopad asteroidu na Zemi je ale zcela výjimečnou příčinou masových vymírání. Naprosto převažujícím činitelem se totiž zdají být změny v koloběhu uhlíku na Zemi způsobené gigantickými sopečnými erupcemi. Během nich se do atmosféry opakovaně dostávalo ohromné množství plynů zadržujících v atmosféře teplo, díky čemuž docházelo ke globálním oteplováním a na ně navázaným jevům, jako je překyselení a ztráta rozpuštěného kyslíku v oceánech.

Hromadných vymírání bylo v nedávné minulosti více, následujících pět ale vědci řadí do takzvané „velké pětky“.

Ordovik–silur, před 444 miliony let

Období ordoviku datované mezi 485 až 444 miliony let bylo érou dramatických změn života na zemi. Během 30 milionů let trvání ordoviku nastal bouřlivý rozvoj živočišných druhů, na jeho konci ale přišlo první známé masové vymírání.

Jak k němu došlo? Za hlavní příčinu považují vědci vyvrásnění severoamerických Apalačských hor, jejichž následné zvětrávání doslova vysálo oxid uhličitý z atmosféry a způsobilo ochlazení Země a rozsáhlé zalednění jižní polokoule. Díky tomu klesla hladina světového oceánu o stovky metrů, což v kombinaci s ochlazením mělo katastrofální vliv zejména na bohatý život v mělkých vodách.

Konec trilobitů nastal s prvním masovým vymíráním druhů
Autor: istockphoto.com Konec trilobitů nastal s prvním masovým vymíráním druhů

Navíc jakmile se začala hladina moří opět zvedat, klesl významně podíl kyslíku rozpuštěného ve vodě na úkor toxických kovů. Během této katastrofické změny podmínek vymřelo až 85 procent všech druhů. Nejvíce postiženými byly mořské organismy, jako jsou koráli, dávní ramenonožci, konodonti (Conodonta) nebo trilobiti.

Pozdní devon, před 383 až 359 miliony let

Vymírání, které začalo před 383 miliony let a trvalo 20 milionů let, vymazalo z naší planety kolem 75 procent všech živočišných a rostlinných druhů. Podílely se na něm masivní vulkanické erupce v oblasti dnešní Sibiře i dopady asteroidů. Například Siljanský kráter ve Švédsku, který je jedním z 15 největších na světě, vznikl právě před 365 miliony let.

Paradoxně tentokrát svou ruku k dílu přiložily i suchozemské rostliny. V té době se rozvinuly do podoby raných stromů, jejichž hluboké kořeny nyní urychlovaly erozi skal. A čím větší bylo zvětrávání, tím více přebytečných živin se dostalo ze souše do moře. Zde pak docházelo k bohatému růstu řas, které po odumření zbavovaly oceány kyslíku. Rozvoj suchozemských rostlin také zvýšil odsávání CO2 z atmosféry, což opět přispělo k ochlazení Země.

Perm–trias, před 252 miliony let

Při tomto vůbec největším známém vymírání druhů během pouhých 60 000 let zmizelo 96 procent mořských druhů a tři čtvrtiny druhů žijících na souši. Světové lesy zmizely a trvalo dalších 10 milionů let, než se znovu objevily. Život v oceánech se obnovil až po 4–8 milionech let a toto vymírání je také jediným z „velké pětky“, které významně zasáhlo i hmyz.

Hlavním hybatelem tohoto gigantického a poměrně rychlého vymírání byly opět sopečné erupce v oblasti Sibiře. Bylo přitom vyvrženo přes 3 miliony km3 lávy a uvolněno nejméně 14,5 trilionu tun uhlík, což je 2,5krát víc, než by vzniklo spálením všech dnešních zásob fosilních paliv na Zemi.

Rozsah katastrofy zesílila i skutečnost, že láva vyvěrající ze sibiřských sopek cestou k povrchu pronikla do uhelných pánví, čímž došlo k uvolnění dalších skleníkových plynů, jako je metan.

Dravý mořský škorpion Eurypterus nahání trilobita - ordovik
Autor: istockphoto.com/Aunt_Spray Dravý mořský škorpion Eurypterus nahání trilobita - ordovik

Důsledkem bylo skutečně ďábelské oteplení celé planety. Miliony let po této události teplota mořské vody a pevniny vzrostla až o 10 ℃ a teplota hladiny oceánu v oblasti rovníku dosahovala dokonce 40 ℃, takže zde v té době nežily žádné ryby. K mimořádnému oteplení se přidala i ztráta kyslíku v oceánech až o 76 procent způsobená kyselými dešti ze sopečné síry.

Trias–jura, před 201 miliony let

Trvalo opravdu velmi dlouho, než se život na zemi vzpamatoval z gigantického vymírání na rozhraní permu a triasu. Jakmile se tak ale stalo, začala se planeta hemžit množstvím nových forem života. Objevili se archosauři, předchůdci ptáků, krokodýlů, pterosaurů a nelétavých dinosaurů. Jenže asi před 201 milionem let zasáhla Zemi další katastrofa, která vymazala až 80 procent všech druhů.

Na konci triasu se začala Země díky zečtyřnásobení CO2 v atmosféře znovu oteplovat. Důvodem byla zřejmě sopečná činnost ve středním Atlantiku, kde se v té době nacházel obří kontinent Pangea. Láva z této sopečné činnosti by pokryla území dnešních Spojených států do výše půl kilometru.

Přebytek CO2 okyselil oceány, což ztěžovalo mořským živočichům tvorbu vápnitých schránek. Na souši v té době byli největšími obratlovci krokodýli, kteří dosahovali mnohem větších rozměrů a počtu druhů než dnes. Většina z nich vymřela a jejich ekosystém zaplnili první dinosauři, do té doby živořící na periferii.

Na rozdíl od liopleurodona žraloci poslední velké vymírání druhů přežili
Autor: istockphoto.com/Daniel Eskridge Na rozdíl od liopleurodona žraloci poslední velké vymírání druhů přežili

Křída–paleogén, před 66 miliony let

Vymření druhů na rozhraní křídy a paleogénu je nejmladším známým masovým vymíráním, které je také jako jediné spojované s dopadem obřího asteroidu. V důsledku této katastrofy vymřelo asi 76 procent všech druhů na Zemi včetně všech nelétavých dinosaurů.

Vše nejspíše způsobil asteroid o průměru 10 kilometrů, který jednoho dne dopadl do oblasti poloostrova Yucatán, kde vytvořil obří kráter dnes známý jako Chicxulubský. Následovala smršť ohně a roztavené horniny, která zabila vše živé v okruhu 1500 km od dopadu. V důsledku zemětřesení se kolem země přehnaly obří tsunami a planetu zahalil oblak vyvržené horniny a popela. Situaci zhoršily ještě následné erupce sopek.

(mih)

reklama

reklama