Vlci utíkají k vojákům

Vlci v Evropě mají raději vojenské prostory než chráněná území. A mají pro to velmi pádné důvody.
Vlk v Bavorském lese
Vlk v Bavorském lese
Foto: Topi Pigula
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Syndrom Červené Karkulky

Jakmile se na našem území objeví (nová) vlčí smečka, či pokud šelma zadáví nějakou ovci, okamžitě se roztrhne pomyslný mediální pytel s články o tom, jak potenciálně mohou vlci ohrozit člověka. O ambivalentním vztahu Evropanů, a Čechů zejména, jsme psali už několikrát. Na jednu stranu ochranáři jásají, že se příroda vrací k normálu a vlk domů, na druhou myslivci nabíjejí flinty a zákulisně mluví o tom, jak je třeba se té „škodné“ bránit. Ostatně všeobecně známá pohádka o Červené Karkulce, kterou zlovolný vlk pozřel spolu s babičkou, formovala náš vztah k této psovité šelmě od raného dětstvím. Emotivně více „víme“ o tom, že vlk je „nebezpečná šelma“ než nějaká fakta o jeho chování, plachosti, složitém sociálním životě... 

Červená Karkulka
Autor: pixabay.com Červená Karkulka

Vlci a vojáci

Rozsáhlé vojenské újezdy, kam je civilistům s pochopitelných důvodů vstup zakázán, se shodou okolností staly rájem divoké přírody. Dokonce i dopadové plochy rozryté střelami či cvičiště přeorávané pásy a koly vozového parku, sloužily a dále slouží jako útočiště vzácným druhům. V jámách po výbuších se zjara rozmnožují obojživelníci, přerytá zem zase vyhovuje orchidejím a dalším vzácným rostlinám. Vědci zaznamenali preferenci „vojenských“ stanovišť u vlků, kteří těmto místům začali dávat přednost před oblastmi chráněnými zákonem, kde by jim z logiky věci mělo hrozit ze strany člověka přece jen menší nebezpečí. „Bundeswehr tak zcela nechtěně přispívá návratu vlka do německé přírody,“ udává odborný časopis Conservation Letters. Bioložka Ika Reinhard zabývající se migrací vlků dnešní krajinou jasně popsala, že pokud vlci hledají nové oblasti, jednoznačně preferují vojenské oblasti, které jim slouží jako základna, odkud dál prozkoumávají bezpečnost a atraktivitu okolního území. 

Němečtí vlci

V Německu, podobně jako v Česku, byli vlci coby „nebezpečná šelma“ nemilosrdně vyhubeni. Proto je 73 smeček, které biologové aktuálně evidují na německém území, vlastně malým zázrakem, který se začal uskutečňovat s prvními navrátilci roce 2001. 

Červená Karkulka
Autor: pixabay.com Červená Karkulka

Co vlky vlastně na vojenských prostorách láká? Důvodů může být víc, ale nad jinými ční fakt, že jsou tam v mnohem větším bezpečí než například v národních parcích, kde pravděpodobnost střetu s člověkem je mnohem větší. A je jedno, zdali půjde o nehodu (náhodný střet s autem) nebo úmysl (pytlačení). U nás se vlci v posledních letech pravidelně objevují například v Beskydech, odkud vede jejich migrační cesta ze Slovenska (slovenské Beskydy a Karpaty), ale občas se objeví i na druhé straně republiky, v Krkonoších či Lužických horách, kam přebíhají právě z Německa. Časopis E15 udává, že v letech 2017/2018 se v Česku  evidovalo 16 vlčích teritorií, což ale neznamená 16 vlčích smeček. Vztah člověka a vlka bude bezesporu i nadále silně vyhrocený, vždycky se najdou majitelé zbraně v zeleném mundúru (a v tomto případě nejde o vojáky), kteří si rádi po vlkovi střelí. Proto je vlčí preference vojenských stanovišť z hlediska přežití vlastně velmi logická.

Text: Topi Pigula

Reklama
Reklama