Tajemství želví hibernace: dýchají pozadím!

Želvy jsou fascinující stvoření a jejich schopnosti hibernace a přežití v náročných podmínkách jsou obdivuhodné. Víte ale, jak přesně v takových obdobích dýchají? Vlastně jim pomáhá pozadí!
Jak želvy dýchají?
Jak želvy dýchají?
istockphoto.com

Pokud jste fanoušky série Úžasná zeměplocha od anglického spisovatele Terryho Pratchetta, máte želvy v oblibě už dlouho. Pokud jste do tohoto etalonu humorné fantasy literatury ještě nepronikli, vyhraněný vztah k nim možná nemáte, je to však škoda; želvy jsou skutečně fascinující zvířata a za zmínku stojí i jedna jejich vlastnost, která jim umožňuje přežít i těžko představitelné podmínky. Zvládnou totiž dýchat pozadím.

Dýchání pozadím?

Želvy patří mezi studenokrevné živočichy, jsou tedy závislé na externím zdroji tepla. Čili pokud je teplota vody, v níž želva žije, pouze několik málo stupňů nad bodem mrazu, želví tělo je na tom stejně. To však může být problém, jelikož želvy potřebují vzduch; tak jak se k němu v zamrzlém rybníku dostanou?

Takový způsob přežití jim umožňuje jejich metabolismus, který se zrychluje či zpomaluje podle okolního prostředí. V chladných podmínkách proto želvy potřebují mnohem méně energie a tím pádem i vzduchu. Spotřebovávají tedy hlavně tu energii, kterou se jim podařilo uložit, a k jejímu doplňování jim stačí pohyb části těla, jež je hodně prokrvená. K takovému „dýchání“ totiž nepotřebují plíce, přesto se krev okysličí. No a asi už vás napadá, kde se takové místo na těle želvy nachází.

Hibernace jen pro někoho

Ano, je to kloaka čili vývod pohlavního, trávicího a vylučovacího ústrojí. Technicky vzato se jedná o pozadí, které želvy dokážou používat i takto nečekaným způsobem. Ovšem ani takovéto vychytávky přírody nemají neomezenou působnost. Většina dospělých želv totiž stejně nedokáže přežít mrazivé teploty pouze pomocí tohoto „dýchání“; musejí využít schopnosti hibernace, pomocí níž stabilizují svou tělesnou teplotu a odolají i mrazu. Díky tomu dokážou přežít i s minimem kyslíku klidně sto dní. Následně použijí vápník ze svého krunýře, aby neutralizovaly kyseliny, jež se ve tkáních vytvořily v důsledku této metabolické změny. Fascinující dovednost, že?

V tomto ohledu můžeme želvám závidět. Náš metabolismus má totiž vlastní termoregulaci, a tak není závislý na okolním prostředí. To však s sebou nese vyšší spotřebu energie v podobě nutnosti spánku a příjmu potravy. A rovněž potřeba kyslíku je samozřejmě vyšší, a tak jiné možnosti než dýchání pomocí plic jsou nám zapovězeny. Inu, v některých schopnostech na želvy prostě nemáme!

Text: MS

reklama