Tajemství želví hibernace: dýchají pozadím!

Želvy jsou fascinující stvoření a jejich schopnosti hibernace a přežití v náročných podmínkách jsou obdivuhodné. Víte ale, jak přesně v takových obdobích dýchají? Vlastně jim pomáhá pozadí!
Jak želvy dýchají?
Jak želvy dýchají?
istockphoto.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Pokud jste fanoušky série Úžasná zeměplocha od anglického spisovatele Terryho Pratchetta, máte želvy v oblibě už dlouho. Pokud jste do tohoto etalonu humorné fantasy literatury ještě nepronikli, vyhraněný vztah k nim možná nemáte, je to však škoda; želvy jsou skutečně fascinující zvířata a za zmínku stojí i jedna jejich vlastnost, která jim umožňuje přežít i těžko představitelné podmínky. Zvládnou totiž dýchat pozadím.

Dýchání pozadím?

Želvy patří mezi studenokrevné živočichy, jsou tedy závislé na externím zdroji tepla. Čili pokud je teplota vody, v níž želva žije, pouze několik málo stupňů nad bodem mrazu, želví tělo je na tom stejně. To však může být problém, jelikož želvy potřebují vzduch; tak jak se k němu v zamrzlém rybníku dostanou?

Takový způsob přežití jim umožňuje jejich metabolismus, který se zrychluje či zpomaluje podle okolního prostředí. V chladných podmínkách proto želvy potřebují mnohem méně energie a tím pádem i vzduchu. Spotřebovávají tedy hlavně tu energii, kterou se jim podařilo uložit, a k jejímu doplňování jim stačí pohyb části těla, jež je hodně prokrvená. K takovému „dýchání“ totiž nepotřebují plíce, přesto se krev okysličí. No a asi už vás napadá, kde se takové místo na těle želvy nachází.

Hibernace jen pro někoho

Ano, je to kloaka čili vývod pohlavního, trávicího a vylučovacího ústrojí. Technicky vzato se jedná o pozadí, které želvy dokážou používat i takto nečekaným způsobem. Ovšem ani takovéto vychytávky přírody nemají neomezenou působnost. Většina dospělých želv totiž stejně nedokáže přežít mrazivé teploty pouze pomocí tohoto „dýchání“; musejí využít schopnosti hibernace, pomocí níž stabilizují svou tělesnou teplotu a odolají i mrazu. Díky tomu dokážou přežít i s minimem kyslíku klidně sto dní. Následně použijí vápník ze svého krunýře, aby neutralizovaly kyseliny, jež se ve tkáních vytvořily v důsledku této metabolické změny. Fascinující dovednost, že?

V tomto ohledu můžeme želvám závidět. Náš metabolismus má totiž vlastní termoregulaci, a tak není závislý na okolním prostředí. To však s sebou nese vyšší spotřebu energie v podobě nutnosti spánku a příjmu potravy. A rovněž potřeba kyslíku je samozřejmě vyšší, a tak jiné možnosti než dýchání pomocí plic jsou nám zapovězeny. Inu, v některých schopnostech na želvy prostě nemáme!

Text: MS

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama