Tajemství létajících pavouků odhaleno. Tady je vědecké vysvětlení...

To, že pavouci nemají křídla, ví každé malé dítě. Známe však druhy, jež se umí díky vzdušným proudům přemisťovat na velké vzdálenosti. Víme, jak to dělají.
Pavouk druhu Xysticus cristatus
Pavouk druhu Xysticus cristatus
Luis Miguel Bugallo Sánchez
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Za vším hledej elektřinu

Je všeobecně známo, že se některé druhy pavouků neomezují jen na pohyb na souši, ale díky vzdušným proudům, jež často vanou ve vysokých vrstvách atmosféry přes moře, oceány a pevniny, migrují na mnohdy nečekaně vzdálená stanoviště.

Biologové vícekrát pozorovali, jak pavouci zaujímají polohu na nejvyšším místě svého aktuálního bydla. Z vláken pavučiny si utkají jakýsi „padák“ a „odlétají“. Co je ale k tomu vede? Proč, i když se vítr zdá ideální, zůstávají? Odpověď se zdá překvapivě jednoduchá.   

Bioložka Erica Morley působící na anglické univerzitě v Bristolu ve své zprávě mimo jiné uvádí: „Většině pavouků, kteří k přesunu z jednoho stanoviště na druhé využívají vzdušné proudy, potřebují jemný vánek o rychlosti přibližně 11 km/h. Takový proud vzduchu by ale většinu větších druhů vůbec nezvedl ze země. Hybným impulzem tedy kromě větru musí být i něco jiného.

Chlupy na nohách

Vědci již před časem pozorovali pod elektronovým mikroskopem chloupky na nohách pavouků, u nichž se zdálo, že svým postavením reagují na změnu elektrického náboje ve vzduchu. Erica Morley se svým kolegou z bristolské univerzity Danielem Robertem provedli u pavouků rodu Linyphiidae laboratorní pokus, při němž je střídavě vystavovali elektrickému poli. Ve všech případech na jeho zapnutí reagovali pavouci „pohotovostním postojem“ a zaujímali v teráriích vyvýšená místa. Tento postoj zaujímali i v případě, že ventilátor nevytvářel žádný umělý vánek. Vědci se domnívají, že právě tento postoj pavouci zaujímají před tím, než uvolní svůj „padák z pavučiny“ a odlepí se od země a nechají se unášet vzdušnými proudy na nové stanoviště.

Pozorování jemných chloupků na nohou pavouků pod elektronovým mikroskopem opravdu prokázalo změnu postavení při působení elektrického pole. Je tedy přítomnost elektrického pole v atmosféře spojené s větrem ideálního směru a síly tou hybnou silou, která nutí pavouky létat?

Elektrické náboje vytvářejí elektrická pole a ta pak přitahují nebo odpuzují různě nabité předměty nebo částice. Elektrická pole se liší svou silou a intenzitou v blízkosti různých objektů v krajině, jako jsou stébla trav, kmeny stromů, listy nebo třeba skály. Navíc je dost pravděpodobné, že je to právě elektrické pole, které udržuje pavoučí padák při letu stále otevřený. Intenzitu elektrického pole samozřejmě ovlivňují také meteorologické podmínky. Zde tedy můžeme hledat důvod, proč některé dny zůstávají pavouci v klidu na místě a jindy se nechají unášet vzdušnými proudy na velké vzdálenosti.

Zpochybnění na závěr

Závěry nedávného výzkumu zpochybňuje Moonsung Cho, který se na berlínské Technické univerzitě zabývá aerodynamikou. Moonsung Cho uvádí: „Zatímco se při působení elektrického pole vznášeli jen někteří z testovaných pavouků, jiní zůstávali naprosto v klidu.“ A dodává: „Elektrické pole nejspíš nebude jediným hybným impulzem vedoucím k popisovanému chování. Příkladem zpochybňujícím výhradní vliv elektrického pole mohou být např. pavouci rodu Xysticus, kteří prokazatelně zpomalují rychlost letu změnou polohy končetin v závislosti na rychlosti větru.“ Své pochybnosti vyjádřil Moonsung Cho a jeho tým ve zprávě zveřejněné 14. června 2018. Výzkum samozřejmě probíhá dál a na jeho definitní závěry si musíme ještě počkat.

Text: David Hainall

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama