Šumava neumírá. Naopak se jí daří lépe. Tady je důkaz

Šumava a její příroda byla předmětem sporů a její smrky kdysi sloužily jako živé pilíře pro přivázané demonstranty. Jak se situace změnila?
Lesně jezerní romantika
Lesně jezerní romantika
pixabay.com

reklama

Nechat stromy zetlít

Popadané stromy ponechané zetlení na některých šumavských místech vytvářejí v okolních jezerech ideální podmínky pro výskyt ohrožených rostlin. Jde například o šídlatku v Plešném jezeře. Potvrdil to výzkum biodiverzity a vodního režimu, který na Šumavě po třech letech skončil. Vědci zkoumali oblasti na české i bavorské straně a jejich vývoj s ohledem na klima a přirozené přírodní procesy. V tiskové zprávě to uvedl mluvčí šumavského národního parku Jan Dvořák.

"Pro projekt jsme vybírali plochy tak, aby byly co nejpestřejší, a to jak prostředím, tak i nadmořskou výškou. Sběr dat v rámci tohoto rozsáhlého projektu probíhal v lesních porostech, ale také na loukách, v mokřadech, potocích a jezerech, a to v nadmořských výškách od 300 metrů nad mořem až po 1400 metrů," uvedla odborná garantka projektu Zdeňka Křenová.

Smrková monokultura
Autor: pixabay.com Smrková monokultura

Kyselé deště

Výzkum například sledoval zotavení ledovcových jezer po kyselých deštích. "Například v povodí Plešného jezera mezi roky 2004 a 2008 odumřelo 90 procent dospělých smrků. Díky bezzásahovému režimu zůstala veškerá mrtvá biomasa v povodí. Z ní uvolněné živiny v jezeře nastartovaly i jeho nečekaně rychlé zotavování. Voda ztratila svou extrémní kyselost, v jezeře se obnovil uhličitanový pufrační systém a klesly koncentrace toxických forem hliníku," uvedl pracovník Biologického centra Akademie věd Jiří Kopáček. Dodal, že tento proces vylepšuje podmínky pro růst šídlatky.

reklama

reklama