Srážka lodě s velrybou: Jak to vypadá?

Plejtváků stále ubývá – ale vědci pořád nevědí proč. Teď přišli na další způsob, jak plejtváci umírají…
Plejtvák proti lodi
Plejtvák proti lodi
Oregon State University
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Plejtváci a jejich trasy

Oregonští mořští biologové studovali trasy 171 plejtváků obrovských, kteří se pohybují kolem pobřeží Ameriky. Mapovali jejich chování po dobu 15 let, a to pomocí satelitů. Získali tak zdaleka největší sbírky přesných údajů o chování při migraci těchto úžasných tvorů.

Velryby mají na sobě umístěny lokátory, díky nimž se dají jejich pohyby sledovat velmi přesně. Z výsledků, které teď vědci publikovali, vyplývá spousta zajímavých zjištění. Například odpověď na otázku, proč plejtváků obrovských vůbec nepřibývá.

Od 60. let 20. století, kdy byl zakázán komerční lov velryb, většiny velkých kytovců poblíž Severní Ameriky výrazně přibylo – například keporkaků přes 20 000. Ale plejtváci nic, celá populace v severní části Tichého oceánu má pořád pouhých 2500 kusů… Biologové si myslí, že konečně vědí proč…

Ukázalo se totiž, že plejtváci během své migrace často protínají trasu koridoru, jímž prochází velká část dopravních tras Tichým oceánem. Jde o oblast mezi Santa Barbarou a San Franciskem, která nešťastnou shodou okolností patří k místům, kde se nachází nejvíc krilu, tedy základu plejtváčího jídelníčku. Je tedy víc než pravděpodobné, že zde dochází k mnoha střetům mezi velrybami a plavidly.

Plejktvák má největší penis v říši zvířat - měří až tři metry. FOTO: Wikimedia Commons
Plejktvák má největší penis v říši zvířat - měří až tři metry. FOTO: Wikimedia Commons

Když se potká plejtvák s lodí

Řada těchto srážek je zdokumentovaná: například roku 2007 se během pouhých dvou týdnů podařilo objevit nedaleko Kalifornie rovnou tři těla mrtvých plejtváků. Všechny mrtvoly byly prostudovány a ukázalo se, že je spojuje stejná věc: všechny tři plejtváky zabily právě srážky s lodí. Na jejich hlavách byly nalezeny obrovské hematomy, které ukazují, že muselo dojít k velmi silné smrtící srážce.

Vědci netuší, kolik takových nehod lodě způsobují. Problém spočívá v tom, že mnoho lodí, které v tomto koridoru plují, je tak velkých, že ani srážku s plejtvákem nezaznamenají. Navíc řada kapitánů raději takovou srážku ani nehlásí – zřejmě z obav, že by museli řešit její následky, což by jim přineslo v lepším případě spoustu papírování, v horším případě třebas i vyšetřování...

Pobíjení kytovců na Faerských ostrovech

Krvavý masakr velryb: tradice, které se domorodci nevzdají

Toto zjištění může keporkaky zachránit. V 90. letech 20. století vědci podobný problém zjistili v Atlantickém oceánu – a podařilo se (roku 2003) domluvit s dopravci změnu tras jednoho klíčového koridoru. Úmrtnost velryb na srážky s loďmi se snížila o 80 procent…

Biologové se teď budou snažit o podobný zázrak i v Tichém oceánu; počítají s tím, že jim lodní společnosti vyjdou vstříc. Přece jen srážka s keporkakem je něco, co může i na velké lodi zanechat sice na první pohled nepozorované, ale o to větší následky…

Text: RD

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama