Rostliny v ohrožení podle ultrazvuku křičí

Možná by vás nenapadlo, že i rostliny dokážou v určitých situacích vydávat zvuky. Většinou se jedná o ohrožení, a to pak se pak jindy tichá flóra pořádně rozkřičí. Slyšet ji však přesto nedokážeme.
Co asi pampeliška zrovna říká?
Co asi pampeliška zrovna říká?
istockphoto.com

reklama

Rostliny považujeme za zcela němé tváře přírodního světa. Zatímco živočichové typicky vyluzují všelijak podivné zvuky, u rostlin jsme navyklí přinejlepším na šum listí zmítaného větrem. A přesto nejnovější výzkum ukázal, že i rostliny mohou zvuky za výjimečných okolností vydávat. Nejsou sice slyšitelné pro lidi, ale ve světě hmyzu mají rostliny rozhodně svůj vlastní hlas.

Křik v ultrazvuku

Tým Itzhaka Khaita z Telavivské univerzity došel ke svému zjištění pomocí mikrofonů rozmístěných nedaleko rostlinek rajčat. Aparatura zachytila ultrazvuk v rozmezí od 20 do 100 kilohertzů vydávaný rostlinou v případě jejího „volání o pomoc“. To nastalo v okamžiku zvýšeného stresu – typicky v případě nedostatku vody. Dost možná může ovšem nastat i v případě fyzického poškození rostliny.

Zatímco pro lidi je tato frekvence neslyšitelná, hmyz a možná i někteří savci jej dovedou zaregistrovat až do vzdálenosti 5 metrů od rostliny. Pro hmyz může jít o varování, že si podobnou rostlinu nemá vybrat ke konzumaci. Ultrazvukový „křik“ rostliny je však zřejmě evoluční reakcí, která zabraňuje hromadění problémů.

Pozoruhodné je, že výzkumníci odhalili i rozdíly v jednotlivých zvucích. Rostlina rajčete při nedostatku vody vydává průměrně kolem 35 zvuků za hodinu, tabák však jenom 11. Krom nich výzkumníci provedli i pozitivní měření u druhu kaktusu a hluchavky objímavé. S pomocí strojového učení se jim dokonce podařilo demonstrovat, že zvuky jsou viditelně (respektive slyšitelně) odlišné od ruchů způsobených větrem a konstrukcí skleníku, kde nahrávání probíhalo. Žíznivá rostlina tabáku tak vydávala hlasitější nářek než rostlina tabáku, která byla právě sklízena.

Nejde přitom pouze o poznání pro poznání. Výzkumníci se domnívají, že zjištění by mohlo jednou vést k efektivnějším metodám péče o rostliny v rámci zemědělství. Zejména ve světě s nedostatkem vody by farmáři například mohli s pomocí techniky (dronů) zavlažovat prioritně ty rostliny, které o vodu žadoní hlasitěji a jsou tak blíže kolapsu. Případné další mapování hlasu rostlin by mohlo ovšem odhalit i další diagnostické možnosti, které by časem dále mohly zlepšit péči o rostliny. Jednou by tak nešikové mohli konečně udržet i bytový kaktus při životě – z jeho proseb by totiž po překladu počítačem mohli snáz odhalit, jestli mu schází spíše světlo anebo voda.

Již starší studie naznačily, že rostliny mají nejenom hlas, ale i jakýsi sluch, čich a zrak. Rozhodně ne v takové podobě, jak smysly známe u lidí či jiných živočichů. Ale dost na to, aby byl rozdíl měřitelný. Rostliny můžou „vidět“ v tom smyslu, že se někdy dovedou natočit vůči slunečnímu svitu. Podobně dovedou cítit tak, že mucholapka sklapne svou past až v okamžiku, kdy na svém povrchu ucítí mouchu. A v neposlední řadě disponují i čichem. To vše však rozhodně neznamená, že by rostliny byly na stejné úrovni vnímání jako třeba právě lidé...

Vidle hozené do inteligence

Výše uvedené lze chápat čistě optikou botaniky, nikoliv například lidských stravovacích návyků. Ačkoliv telavivské zjištění svádí k tomu tropit si šoufky z vegetariánů a veganů, ani nejnovější várka informací rostlinám nepřisuzuje vyšší kognitivní schopnosti – tedy pokročilé vnímání, které je hlavním etickým argumentem veganů pro odmítání konzumace živočichů.

Rostliny nejsou „inteligentní“ tak jako hmyz, savci ani lidé. Ačkoliv disponují určitými schopnostmi, díky nimž se vyrovnávají s nástrahami svého okolí, vyšší kognici nelze předpokládat už jen kvůli tomu, s jakým množstvím energie rostliny pracují. Inteligence totiž vyžaduje značné množství potravy – a tu jednoduše rostliny, odkázané na půdu a fotosyntézu, mít nemohou.

Klasická sci-fi idea trifidů jakožto našich rostlinných nástupců je tudíž zcela lichá – alespoň dokud by takové rostliny nekonzumovaly něco jiného než jen sluneční svit a oxid uhličitý. Pak by se však nelišily od živočichů, což přináší i implikace do exobiologie a hledání inteligentního života mimo Zemi. Zdá se, že nějaké primitivní rostliny by snad mimozemské planety mohly uživit. Ale jenom na nich se zkrátka civilizace ekvivalentní té naší bohužel nevybuduje.

Text: Ladislav Loukota

reklama

reklama