Proč šimpanzi jedí lidské děti? Příběh lidožravého šimpanze Froda

Šimpanzi nejsou běžně považováni za lidožrouty. Jenže Frodo ukazuje, že jim chutnáme.
Pozor na šimpanze
Pozor na šimpanze
pixabay.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Jídelníček šimpanzů

Dlouho byli šimpanzové považováni za mírumilovné vegetariány, živící se semeny, lesními plody včetně sladkého ovoce a rostlinnými výhonky. Toshisada Nishida v knize Chimpanzees of the Lakeshore šimpanzí menu popisuje následovně: "Výživa pochází z ovoce, ale jedí také semena, listy, výhonky, květy, vnitřní kůru, kořeny, a vlastně jakoukoli část rostliny. Kromě rostlinné potravy jedí mnoho hmyzu včetně mravenců, termitů, včely a jejich med, larvy některých brouků a much a občas i některé obratlovce včetně opic." Právě posledně zmiňovaná položka na jídelníčku biology zaujala. Dlouhodobé primatologické výzkumy ukázaly, že v případě šimpanzů se jedná o poměrně zdatné, ale zároveň krvelačné lovce. Šimpanzi učenliví (Pan troglodytes) v národním parku Kibale nacházejícího se v Ugandě měli dokonce lovecké tlupy, v nichž jednotlivé opice hrály při lovu specifické úlohy. Jedny byly lovci, další naháněči, další hlídaly možné ústupové trasy. To mimo jiné ukazuje na poměrně velkou organizaci a schopnost plánování. A evidentně jim chutnají jiné opice, zejména mladé guerézy, dokonce tak mladé, že ještě nejsou v reprodukčním věku, což znamená, že šimpanzi predací (lovem) přímo ohrožují rozmnožování guarézí populace. Podle biologů tady každoročně uloví 15 až 50 procent místních gueréz.

Lidožravý Frodo

Opusťme na chvíli antropocentrický pohled a podívejme se na svět prizmatem přírody „s krvavými zuby a drápy“. Tento kousek s básně anglického básníka Alfreda Tennysona je uváděn v souvislosti s původním chápáním Darwinova evolučního výběru, tedy přežitím nejsilnějšího. Jenže pro šimpanze nebude přílišného rozdílu mezi mládětem guerézy a mládětem lidským. A právě to byl případ šimpanzího samce Froda. V knize Chimpanzee and Red Colobus: The Ecology of Predator and Prey, na níž spolupracovala i světově proslulá primatoložka Jane Gooddall, popisuje lovecké schopnosti Froda, zejména při lovu mláďat gueréz červených. Jenže jeho nechvalně hvězdná chvíle přišla v květnu roku 2002 v tanzanském národním parku Gombe, kde Goodall působila. Pracovnice národního parku se vypravila se čtrnáctiměsíční dcerou na výlet k vesnici Kasekala, kde pracoval její muž. Je běžné, že ženy s malým dítětem jej nesou v krosně na zádech. Pohybovala se v nesprávný čas na nesprávném místě. Frodo ženě miminko uloupil a než se podařilo přivolat pomoc, tak nejenže ho usmrtil, ale začal ho i jíst.

Z hlediska bulvárních novinářů se jednalo o skutečné sousto, jakkoliv zní toto slovo v kontextu možná nevhodně. Nicméně vzhledem k výše popsanému se nejedná o nic překvapivého. Lidská mláďata jsou dokonce ještě bezbrannější kořist než mláďata opičí, protože samice gueréz a dalších druhů opic včetně paviánů se přece jen dokážou v pralese lépe pohybovat a mají větší šanci na útěk. Jane Goodall sama označila Froda za surovce, ostatně jeho chování z dlouhodobého sledování znala. Nicméně jeho chování v zásadě neodsoudila, neboť vlastně jen využil příležitosti. Příroda už je taková, pokud to jde, tak je lépe lovit s využitím minimálního množství energie a co nejmenšího množství rizika. A to byla právě tato nešťastná událost.

Text: Topi Pigula

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama