Jak je možné, že hmyz nemůže ztloustnout? Odpověď vysvětluje, proč tolik lidí trpí nadváhou

Bohatá hmyzí říše nabízí spoustu inspirace i pro nás. Octomilky či housenky dovedou pracovat s energií způsobem, který jim brání ve ztloustnutí. Co dělají lidé špatně?
Pár věcí hmyzu můžeme závidět...
Pár věcí hmyzu můžeme závidět...
iStock

reklama

Snaha zhubnout je prostoupena velkou částí naší kultury – stejně jako všudypřítomná lákadla v podobě rafinovaných cukrů a průmyslově zpracovaných potravin, jež se nenápadně pokoušejí o přesný opak. Dnes se však nebudeme zabývat palčivými rozpory v našem kulturním ovzduší, nýbrž jedním bizarním specifikem zvířecí říše, která nepřestává fascinovat.

Tvrdé octomilky

Může hmyz ztloustnout? Tato otázka se zkoumala především v souvislosti s octomilkami. Zástupci čeledi octomilkovitých totiž bývají často využíváni ve výzkumech jakožto modelové organismy – tedy k popisu jevů, jež se netýkají pouze této konkrétní části zvířecí říše, nýbrž je možné získané poznatky extrapolovat i na jiné formy života.

Když vědci pod vedením endokrinologa Thomase Baranskiho krmili larvy octomilek vysokokalorickou potravou, larvy skutečně tloustly; v případě konzumace nadměrného množství cukrů se u nich dokonce vytvořily zdravotní neduhy podobné cukrovce. Jenže jakmile se z larev staly dospělé octomilky, tloustnutí narazilo na určitou hranici. Octomilky totiž uchovávají energie v tukových kapénkách (podobně jako lidé), jež jsou zapouzdřeny v buňkách.

Hmyzí larva (v tomto případě nosorožíka) často vypadá pořádně tučně, energii ale potřebuje
Autor: iStock Hmyzí larva (v tomto případě nosorožíka) často vypadá pořádně tučně, energii ale potřebuje

Lidé mají tukovou tkáň, u hmyzu se energie kumuluje v tukovém tělísku – specializovaném orgánu, jenž se zrovna u octomilek nachází přímo v hlavě. Tělo octomilek (a spousty dalších hmyzích rodů a druhů) je pokryto chitinovým exoskeletonem, tedy tvrdou vnější kostrou, pevně stanovující tvar těla. Díky exoskeletonu se tedy hmyzí tělo navenek nezmění, ačkoli tukové tělísko může vyplnit větší množství jeho útrob – vnitřnosti se prostě jen trochu zmáčknou. Snížená funkce tukového tělíska v důsledku přehlcení lipidovými kapénkami však může vést k řadě problémů – od konzervace energie přes rozmnožování až po nedostatečnou metamorfózu napříč životními cykly. Štíhlá linie si holt vybere svou daň.

Přizpůsobivé housenky

Nutno dodat, že zmíněná schopnost se netýká všech hmyzích druhů – koneckonců známe jich přes 900 000 druhů. Nadměrná váha byla pozorována například u vážek, které v jejím důsledku trpěly sníženou mobilitou a kratší délkou života; v zásadě tedy podobnými neduhy, které jsou s obezitou spojeny i u lidí. Jak ale bylo napsáno výše, octomilky i další hmyzí druhy mohou posloužit jako modelové organismy, díky nimž se můžeme dozvědět i něco o práci s energií u lidí.

To se podařilo třeba díky vykrmování housenek. Jejich tělo vypadá měkce a tučně, ovšem k obezitě má hodně daleko – potřebuje totiž uchovat dostatek energie pro budoucí přerod v motýla. Vědci zkoušeli housenky vykrmit prostřednictvím jídelníčků založených na vysokém množství uhlohydrátů (sacharidů), či naopak proteinů (bílkovin). Z výsledků vyplynulo, že těmto speciálně krmeným housenkám trvalo osm generací, než se vysokému množství sacharidů dokázaly přizpůsobit a spotřebovat přebytek sacharidů bez tloustnutí; naopak skupina vystavená nedostatku sacharidů se naučila zkonzumované cukry uchovávat jako tuky, tedy zdroj energie.

Z toho lze usoudit, že živé organismy se postupem času dokážou přizpůsobit dietetickým specifikům svého prostředí – jenže u člověka, jehož trávicí systém je mnohem komplexnější nežli v případě hmyzu, taková adaptace trvá mnohem déle. Jídelníček našich předků sestával převážně z bílkovin a tuků, a tak se naše trávení pravděpodobně ještě nedokázalo zcela přizpůsobit současným stravovacím návykům, v jejichž centru je velké množství sacharidů.

reklama

reklama