Pozoruhodné paryby se rozmnožují pomocí panenského početí!

Vypadá jako bizarní ryba, ale je příbuzný spíše žraloku. A dokáže se množit i bez samců...
Hlava pilouna
Hlava pilouna
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Představte si situaci, kdy se zjistí, že normálně sexuálně se rozmnožující obratlovec najednou může mít potomky, aniž by se k němu přiblížilo jiné pohlaví. Tento způsob rozmnožování zvaný partenogeneze, se nyní prokázal u ohrožených paryb. Zkrátka a dobře – pilouni zvládají neposkvrněné početí.

Pilouni jsou zvláštní tvorové patřící spolu se žraloky a rejnoky k těm, jejichž předchůdci se na zemi objevili zhruba před 100 miliony let. Přímí předci pilouna mnohozubého jsou ale mnohem mladší, jejich stáří paleobiologové odhadují na „pouhých“ 56 milionů let. Rozmnožovací strategie pilouna mnohozubého byla až donedávna považována za standardní. Po vnitřním oplození je samice březí zhruba rok (některé zdroje, jako např Smithsonian Marine Station, udávají pouhých pět měsíců březosti) a následně rodí živá mláďata.

Mládě se líhne z vajíčka ještě v těle matky

Ovšem nejedná se o klasický vývoj embrya v placentě, jak to známe u většiny savců, ale o vejcoživorodost. Toto zvláštní slovo znamená, že se v lůně matky vyvíjí vajíčko z kterého se ještě v mateřském prostředí „vylíhne“ mládě, které je následně skrz kloaku vypuzeno do volného prostředí. Mláďata mají malé zoubky na lebečním výrostku pokryty ochrannou epitelovou tkání, což minimalizuje šanci na poranění matky během porodu.

Piloun

Smithsonian Marine Station v Fort Pierce udává, že samice mívá 15–20 embryí, ale byl zaznamenána i jedinec o délce 450 cm, jenž ve svém nitru nesl 5 potomků. Nově se u pilounů prokázala partenogeneze, tedy vznik zárodku, u něhož není potřeba otce. Ano, zní to jako neposkvrněné početí. U savců, kam řadíme i člověka, se zatím neposkvrněné početí neprokázalo, byť existuje mýtus o jednom případu, na němž je dokonce postaven celý náboženský směr.

Partenogenetické rozmnožování občas zaskočí chovatele, kteří bezpečně vědí, že jejich miláček nepřišel do styku s jiným jedincem opačného pohlaví a přesto ho překvapí životaschopnou nadílkou mláďat. Demian Chapman ze Stony Brook University v New Yorku spolu s kolegy odebrali v průběhu let 2004–2013 vzorky celkem 190 pilounům mnohozubým. Na základě pečlivých rozborů DNA zjistili, že 7 jedinců pochází z „panenského“ početí.

Otec není zapotřebí...

Ona „šťastná sedmička“ v přepočtu na procenta ukáže, že zhruba 3 % pilouní populace nepřišla v rámci reprodukce do styku se samcem. Takže „otec“ nebyl přítomen rozmnožovacímu aktu. U bezobratlých je tento způsob poměrně dobře prozkoumán, u obratlovců se jedná o extrémně vzácný způsob, kterak přijít na svět. Jako první studii publikoval odborný časopis Current Biology, odkud informaci přebírají světové weby zabývající se se popularizací lidského poznání. Proč se pilouni uchylují k takovéto zvláštní strategii uchování rodu? Mezi vědci se objevily teorie, že tento způsob rozmnožování může být reakcí na prudce se snižující stavy pilounů.

Pila pilouna Foto:

Pila pilouna

Zatímco v minulosti se jednalo o poměrně hojného živočicha, v posledních desetiletích se, zejména působením člověka (lov), jeho stavy dramaticky snížily. Partenogeneze totiž sebou nese velké riziko. Nepohlavně vzniklí jedinci nesou pouze „mateřskou“ DNA, což znamená její menší diverzitu. V běžné, sexuálně se rozmnožující populaci, získá potomek polovinu genetické informace od otce, druhá polovina je mateřská. Tím se odolnost a vnitřní diverzita daného druhu neustále obnovuje a získává na odolnosti. Asexuálně vzniklí jedinci tuto schopnost ztrácejí.

Pilouní sex je decentní

Víme, že titulek "neposkvrněné početí" vlastně není vhodný. Sice se často používá ve smyslu "narození bez otce", v křesťanství se tím myslí, že Panna Maria byla člověkem bez hříchu. Rozmnožování pilounů je skryté. Naopak velmi nápadným je pilovitý výběžek trčící z hlavy jako velmi neobvyklý „nos“ odborně pojmenovaný rostrum. V minulosti se považoval za pilounovu loveckou zbraň. Vědci se domnívali, že prudkými údery do stran vedenými uprostřed hejna omráčí paryba některou z ryb, kterou si následně dá k jídlu. Dnes se spíše kloní k názoru, že jím rozrývá bahno mořského dna a loví potravu. „Panenské“ početí sice může být způsobem, jak se příroda, tedy evoluce, snaží zachránit jeden ze svých výtvorů, ale prudkému lovu pomocí vlečných sítí a dalšími typy ohrožení ze strany člověka, nemůže její tempo stačit.

Text Topi Pigula

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama