Pokochejte se dokonalými snímky extrémně vzácného tesaříka

Tesařík alpský je skvostem české přírody. Ale na vlastní oči ho viděl málokdo.
Tesařík alpský
Tesařík alpský
Vít Lukáš
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Tesařík alpský alias sametovec horský

Když evoluce tvořila brouky, měla zřejmě extrémně kreativní chvilku. Jeden z opravdu nádherných druhů Česka (Rosalia alpina) je u nás chráněný už od roku 1965 a patří mezi druhy obývající celou Evropu. To ale neznamená, že je hojný. Naopak, většina obyvatel ČR ho na vlastní oči nikdy nespatřila a to platí i pro turisty, kteří se rádi toulají smíšenými horským a podhorskými lesy. Právě takový ekosystém totiž tento tesařík miluje. Jeho larvy se vyvíjejí nejen v buku, jak uvádí starší literatura, ale i v několika dalších druzích listnatých stromů včetně javoru či jilmu. 

Tesařík alpský - detail hlavy
Autor: Vít Lukáš Tesařík alpský - detail hlavy

Jako otisky prstů

Černé proužky a skvrny na krovkách se liší u každého jedince (dá se to přirovnat k našim otiskům prstů. Samice mají tykadla dlouhá jako tělo, samci výrazně delší. Dospělci se objevují v průběhu léta na prosluněných stráních v nadmořských výškách nad 500 m, kde se páří a poté samice kladou vajíčka do umírajícího či mrtvého dřeva,“ říká Vít Lukáš, zoolog a fotograf zabývající se ochranou přírody, který je zároveň autorem fotografií. V praxi to znamená, že podle skvrn na fotografiích by se dali určovat konkrétní jedinci. Podobný princip už funguje u kytovců – existují databáze snímků velrybích ocasů, podle kterých se rozeznávají jednotliví jedinci.  

Tesařík alpský má tykadla delší než tělo
Autor: Vít Lukáš Tesařík alpský má tykadla delší než tělo

Vědci zatím příliš nechápou princip, který zahnal tesaříka v našich lesích do ústraní, neboť se jedná o poměrně plastický a přizpůsobivý druh. „Rychlý ústup z mnoha lokalit i jistou nevyzpytatelnost výskytu – zmizel z poměrně rozsáhlých prosluněných starých bučin např. v Chřibech, přitom ale na Slovensku ho často najdeme i na několika bukových polenech uprostřed smrkového lesa – lze zřejmě vysvětlit biologií druhu,“ píše Lukáš Krag a kol. v časopise Živa. Podle pozorování brouci v dospělosti zřejmě nepřijímají potravu, což znamená, že by museli vydržet v dospělé fázi života s energií, kterou si nashromáždili ve svých předchozích vývojových stadiích.

Obecně se soudí, že za ústupem stojí plošná výsadba smrkových monokultur, která se jako bumerang vrací kůrovcovými kalamitami, plošná těžba starých bukových porostů. Pokud jsou buky mladé, stejnověké a zdravé, třeba i vysázené na původně vykácené ploše, přesto nejsou pro udržení populace tesaříků vhodné. Potřebují totiž staré stromy, takže při kácení by bylo ideální alespoň některé „stařečky“ ušetřit. „Jako velmi nebezpečný faktor je uvažován specifický způsob těžby v bukových lesích, kdy dřevo vytěžené v zimě a na jaře zůstává v lese až do léta. Toto dřevo působí na samice jako atraktant a jeho odvozem i s vajíčky je ničena většina populace,“ udává agentura ochrany přírody a krajiny.

Podle mapy rozšíření, kterou uvádí server biomonitoring.cz, se tak u nás vyskytuje jen v Ralské pahorkatině, na samém východním okraji naší hranice v Beskydech/Bílých Karpatech, jedna z lokalit je v Chřibech. Zároveň Biologické centrum Akademie věd je uvádí ve dvou evropsky významných lokalitách, a to na EVL Niva Dyje a Soutok Podluží. 

Text: Topi Pigula

Podívejte se na galerii skvělých snímků tesaříka alpského

Reklama
Reklama