Drsná parazitická vosička zazdí švába a udělá z něj živou spižírnu

Říká se, že šváb přežije i jadernou apokalypsu. Setkání s mnohem menší vosičkou z něj ale udělá zombie.
Vosička druhu Ampulex compressa „v akci“
Vosička druhu Ampulex compressa „v akci“
youtube.com/Team Candiru

reklama

Blanokřídlý hmyz má někdy hodně drsné životní strategie. Tahle je jako ze středověkého hororu.

Smaragdová vosa

Malá vosička druhu Ampulex compressa, žijící v tropických lesích jižní Asie, Afriky a na ostrovech v Pacifiku, nemá regulérní český název – pro její kovově se lesknoucí tělo se jí ale přezdívá smaragdová vosa. A pro její drsný způsob rozmnožování, který můžete vidět na videu, se jí říká švábí vosa, byť švába nepřipomíná ani v náznaku.

České názvy jsou někdy poněkud zavádějící, laik by nečekal, že v čeledi žirafíkovitých najde blanokřídlý hmyz. A navíc tak krásný. Jenže bráno ryze pohledem člověka a nikoli přírody či evoluce, je takový hmyz také nesmírně drsný. Vosička dorůstající jen něco málo přes dva centimetry umí jedem omámit mnohem většího švába a donutit ho, aby tancoval podle jejích not. Ovšem dirigentem jsou vždy samice, samci postrádají žihadlo a živí se jen mízou z rostlin. 

Dvě dávky jedu

Slovo tanec není příliš velká nadsázka. Jakmile samička najde příhodnou oběť, což nejčastěji znamená šváby druhů Periplaneta americana, Periplaneta australasiae nebo Nauphoeta rhombifolia, zabojuje, a i přes obrovský nepoměr velikosti vpíchne švábovi žihadlo, což ochromí pohyblivost jeho předních končetin. Tím si zajistí, že ji nebude dál ohrožovat.

Druhá dávka jedu pak ochromí jeho nervový systém, ale nezabije ho. Stává se z něj poslušná loutka, kterou vosička zatáhne do předem vyhlídnuté jeskyňky. A protože švábovi „nefungují“ přední končetiny, vypadá při poslušném cupitání za maličkou vosí samičkou, jako by neobratně tancoval. 

Půvab parazitické vosičky Ampulex compressa
Autor: Sharadpunita Půvab parazitické vosičky Ampulex compressa

Pohřben zaživa

Když samička se svou kořistí domanévruje do podzemního místa určení, naklade na něj jediné vajíčko. Aby náhodou nedošlo k tomu, že ochromeného švába najde nějaký predátor, pustí se do pomalé, trpělivé, ale potřebné práce na stavbě pohřební komory a živého švába zazdí. Důvod je nasnadě – ochránit své budoucí potomstvo před nebezpečím na straně jedné, a zároveň zabránit komukoliv, aby se přiživil na živé potravě, která je určena budoucí vosičce. Larva, která se vylíhne po 3 dnech, se prokouše do těla, na kterém bylo přichyceno vajíčko, a pustí se do sání švábovy hemolymfy, což je tekutina nahrazující krev. 

Vědci Ram Gal and Frederic Libersat z izraelské Ben-Gurion University učinili pokus, aby zjistili, jak velký podnět musí být, aby překonal vosí jed. Umístili vosičkou ochromené šváby do komory, kde mohla být elektrifikována polovina podlahy. U normálního švába je šok, který je dostatečně silný, aby mu škubaly svaly na nohou, obvykle dost silný, aby odběhl do bezpečí. Když jsou švábi bodnuti poprvé, chovají se téměř stejně, ale jejich reakce se brzy změní. O hodinu později je potřeba téměř pětinásobného napětí, než se rozběhnou k útěku. A po čtyřech hodinách musí být rázy 10krát silnější. Podle pokusu trvá až 72 hodin, než jed přestane působit. Jenže v té době už larvička dávno hoduje...

reklama

reklama