Otravy houbami a houbičkami – každá je jiná

Od muchomůrky citronové přes lysohlávky až k václavkám...
Muchomůrka červená
Muchomůrka červená
Pixabay
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Jsme jedním z mála národů, který houby aktivně vyhledává a sbírá po tunách. To není nadsázka, ale střízlivé zhodnocení letmých pohledů do vrchovatě naložených košů. Jelikož vzhledem k množství konzumovaných hub máme relativně málo otrav, znamená to, že čeští, moravští i slezští houbaři patří mezi ty poučené.

Typy otrav

Česká mykologická společnost definovala základní druhy otrav a přiřadila k nim nejčastější druhy hub. Které je způsobují. Zcela logicky vycházejí z typu toxinů, které se ukrývají v nitru plodnic.

Faloidní

Otravy muchomůrkou zelenou (Amanita phalloides) neboli otravy faloidní patří k nejčastějším houbovým otravám u nás. Mezi další houby způsobující tento typ otravy patří mimo jiné muchomůrka jarní (Amanita verna) a jí podobná m. jízlivá (Amanita virosa), ale i bedla chřapáčová (Lepiota helveola), kterou je možné zaměnit za nějakou z jedlých druhů bedel.

Muchomůrka zelená
Muchomůrka zelená
Archenzo

Parafaloidní

Sem se řadí zejména jarní houba ucháč obecný (Gyromitra esculenta), jejíž požití může vést až k selhání ledvin. ČMS udává při vyšší dávce a bez lékářské pomoci smrt za 5–6 dnů.

Ucháč obecný
Ucháč obecný
Prasopestilence

Muskarinové

Dáte-li si k jídlu třeba vláknici začervenalou (Inocybe erubescens), zemní (Inocybe geophylla), Godeyovu (Inocybe godeyi) či Patouillardovu (Inocybe patouillardii) nebo některou z jedovatých druhů strmělek, mezi které patří třeba strmělka listomilná (Clitocybe phyllophila), čeká vás pocení, slinění, slzení, zvracení, průjmy, pokles krevního tlaku, třesavka, zúžení zornic, poruchy vidění, později dýchací obtíže. A pokud to přeženete, tak se můžou příbuzní připravit i na chvíle truchlení.

Vláknice začervenalá
Vláknice začervenalá
Andreas Kunze

Mykoatropinové

Klasické muchomůrky jako m. červená  (Amanita muscaria) nebo m. tygrovaná (Amanita pantherina) vám připraví perné chvíle doprovázené nevolností, zvracením, bolestí hlavy, bušením srdce, rozšířenými zorničkami, později halucinacemi a změnami chování. Muchomůrka červená smrtelně jedovatá není, některá etnika ji používala jako halucinogen (sibiřští Evenkové).

Klasika našich lesů - muchomůrka červená
Klasika našich lesů - muchomůrka červená
Foto: Topi Pigula

Psilocybinové

Tady jde o výjimečnou skupinu hub se specifickou skupinou hledačů. Ano, lysohlávky (rod Psilocybe) mají čím dál více příznivců, kteří se jimi rádi intoxikují. A dokonce se za nimi dívá i lékařský a farmaceutický průmysl.

Lysohlávka zblízka
Lysohlávka zblízka

Orellaninové

Pavučince pracují na likvidaci ledvin, což se projevuje zvýšenou tvorbou moči, později naopak sníženou až zcela zastavenou. Postižený vnímá silné bolesti žaludku, dochází na zvracení. I tady může otrava skončit smrtí. Jedná se kupříkladuu o pavučinec plyšový (Cortinarius orellanus), skořicový (Cortinarius cinnamomeus) a polokrvavý (Cortinarius semisanguineus)

Pavučinec plyšový
Pavučinec plyšový
Wikimedia Commons

Rhabdomyolytické

Čirůvka zelánka (Tricholoma equestre) může svým zjevem nezkušeného houbaře zmást. Ovšem takovýto omyl vede k poškození srdce, bolesti a ztuhlosti dalších svalů a silnému pocení. K poškození srdečního svalu se může přidat poškození ledvin, které se snaží toxiny odfiltrovat.

Čirůvka zelánka
Čirůvka zelánka
CC BY-SA 3.0

Gastrointestinální

K této otravě dopomůže široká plejáda hub. Jen namátkou: čirůvka tygrovaná (Tricholoma pardinum), závojenka olovová (Entoloma sinuatum) a jarní (Entoloma vernum), pečárka zápašná (Agaricus xanthoderma), velmi podobná jedlým druhům pečárek (žampionů), penízovka vřetenonohá (Gymnopus fusipes) a obecně známé jedovaté pestřece (rod Scleroderma). Hlavními příznaky jsou zvracení, průjem a v extrémním případě obojí a dokonce najednou. Klasickým problémem je rychlá a silná dehydratace, nicméně pokud se postižený včas dostane k lékaři, je téměř vždy zachráněn.

Václavka obecná
Václavka obecná
E rulez

Autoimunitní, alergické a houby s termolabilními toxiny

Z hlediska alergií je těžko přijmout jednoznačný ukazatel, každý totiž může být alergický trochu jinak či na něco jiného. Může jít o alergii na houby v podstatě jedlé, jako je například hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus), která patří mezi oblíbené a často je považována za léčivou. Mezi houby, které jsou zasyrova nebo při krátké tepelné úpravě jedovaté, patří václavky. O konkrétním příkladu otravy jsme psali. Ale nejen ony, k dalším takovým houbám patří např. skvělý masák, tedy muchomůrka růžovka (Amanita rubescens), či elegantní hřib kovář (Boletus erytropus), tedy klasická houba s „rourkami.

Hřib kovář
Hřib kovář
Wikimedia Commons

Text: Topi Pigula

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama