Nemusíte stromy objímat, stačí mezi nimi chodit. Budete zdravější, říká studie

Objímání stromů se u nás moc neuchytilo, byť mělo svého času význačného popularizátora. Nová studie říká, jak je to mezi stromy a lidmi.
bambusový les - exotická lesní procházka
bambusový les - exotická lesní procházka
Wikipedia commons
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Jsou dva způsoby, jak se pohybovat v lese. Ležérně, pomalu a v klídku si užívat lesní procházku, nebo v propoceném tričku zdolávat další a další kilometry. Záleží jen na vás. Nová studie fandí spíše tomu pohodovějšímu přístupu.

Když americký filozof Henry David Thoreau prožil ve srubu dva roky, dva měsíce a dva dny, vytvořil z tohoto pobytu svůj později zřejmě nejcitovanější esej Walden aneb Život v lesích, z něhož je jasně patrný pozitivní vliv na člověka mezi stromy a beze spěchu. Zejména ono „beze spěchu“ se v dnešní heroické době kladoucí důraz na to být okamžitě, tady a teď „in“, poněkud přehlíží.

 Walden aneb Život v lesích

První léto jsem knihy nečetl. Okopával jsem boby. Ba často jsem dělal ještě něco lepšího. Stávalo se, že jsem nedokázal obětovat svěží pel přítomného okamžiku jakékoliv práci. Ať práci mozku, nebo rukou. Dopřávám rád široký prostor svému životu. Někdy za letního jitra jsem po obvyklé koupeli usedal na prosluněný práh svých dveří a zůstával tu od svítání až do poledne pohroužen v snění mezi sosnami, ořechovci a škumpami, v nerušené samotě a tichu, zatímco ptáci kolem zpívali nebo nehlučně poletovali po domě, dokud mě slunce dopadající do mého západního okna nebo hrkot nějakého vozu na vzdálené silnici neupozornil, jak plyne čas,“ píše Thoreau v Životě v lesích. Lépe snad neuspěchanost snad ani vystihnout nejde.

Japonci les nepodceňují

Japonský Národní program veřejného zdraví začlenil pod názvem Shinrin-yoku („lesní koupel“) lesní procházky do svých doporučení už roku 1982. „Je prokázáno, že japonská praxe lesního koupání prokazatelně přináší snížení srdeční frekvence a krevního tlaku, snížení produkce stresových hormonů, posílení imunitního systému a zlepšení celkového pocitu pohody,“ popisuje server Quartz znovu potvrzený vliv lesního prostředí na člověka.

Za léčbou vězí fytoncidy

Fytoncidy, nazývané též rostlinná antibiotika, jsou obsahové látky, jimiž se rostliny brání před škůdci. Není divu, že vzduch je jimi v lese náležitě prosycen. Lesní koupel, tedy méně emočně vyjádřeno, pomalé procházky, piknikování a relax v lese, není záležitostí new age či hledačů souznění se všehomírem. Zmiňuje ho i velmi respektovaná databáze medicínských studií Pubmed v rámci článku The physiological effects of Shinrin-yoku: evidence from field experiments in 24 forests across Japan.

Vědci provedli pokus, jehož výsledky byly zveřejněny právě ve zmiňovaném článku. „Každého experimentu se účastnilo 12 osob (280 celkem, ve věku 21,7 +/- 1,5 roku), které vyšly na procházku do města nebo některé městské části. První den bylo šest subjektů posláno do lesního prostředí, ostatní na území města. Na druhý den šla každá skupina do jiné oblasti, aby mohla být provedena křížová kontrola. Sledoval se kortizol ze slinných žláz, krevní tlak, tepová frekvence a variability srdeční frekvence.“

lesni relax v národní přírodní rezervaci Velký Špičák nedaleko Jihlavy
Autor: Topi Pigula lesni relax v národní přírodní rezervaci Velký Špičák nedaleko Jihlavy

Výsledek se dá vytušit. Ten, kdo se pohyboval v lese, vykazoval mnohem „zdravější“ charakteristiky než účastník pokusu z městského prostředí. Závěr si může udělat každý sám. Je ovšem něco jiného si výsledky studie přečíst a souhlasit s nimi (něco podobného podvědomě tušíme všichni a není náhoda, že po procházce v lese se cítíme mnohem více odpočinutí), a najít si čas a vyrazit ven. V praxi to totiž znamená, že chvíli nebudeme „in“.

Text: Topi Pigula

Reklama
Reklama