Migrující pakoni přímo ovlivňují přírodní ekosystém, říká studie

Tuny a tuny kostí každoročně obohacují africké řeky.
Pakůň
Pakůň
Muhammad Mahdi Karim -

Východní Afrika každoročně zažívá masivní migrace divokých zvířat, které žene vpřed odvěká snaha o přežití. V cestě mají mnoho překážek, hladoví predátoři a nesmlouvavá řeka Mara patří mezi ty vůbec nejhorší. Tisíce zvířat se utopí, čímž nevědomky odstartují chod pozoruhodného přírodního ekosystému.

Milionová migrující stáda

Každý rok přes území národního parku Serengeti ležícím v severní Tanzanii migrují stovky tisíc pakoňů žíhaných (Connochaetes taurinus). Jejich počet se odhaduje na 1,2 milionů kusů, což představuje jednu z největších migračních zvířecích vln na světě. Nutkavou touhu po čerstvém a šťavnatém travnatém porostu nemůže nic zastavit, a tak zvířata od července do října podnikají strastiplnou cestu vstříc náročnému terénu. Obrovská stáda houževnatě překonávají kruté proudy africké řeky Mara, jejíž nesmlouvavý vodní živel je jednou z nejnáročnějších částí dlouhé cesty. Při jejím zdolávání se každoročně utopí tisíce zvířat. V současnosti se vědci ani tak nezabývají otázkou dopadu úhynu na potomstva nebohých zvířat, ale vůbec poprvé se snaží vyčíslit, jak umírání zvířat ovlivňuje tamní ekosystém.

Migrace pakoňů
Autor: T. R. Shankar Raman Migrace pakoňů

Tisíce utopených pakoňů

Během posledních šesti let badatelé z Cary Institute of Ecosystem Studies zjistili, že zatímco se měkké tkáně rozložily během několika týdnů, kosti zvířat po celá léta dále vypouštějí do svého okolí živiny. „Řeka Mara protíná jednu z největších pozemních migrací na světě,“ prozradila Amanda Subalusky, spoluautorka článku publikovaném v prestižním vědeckém magazínu PNAS. „Během vrcholné migrace překonávají divoká zvířata řeku Mara opakovaně, což má za následek utopení stovek až tisíců kusů zvířat. Naše studie je první, která tyto masové úhyny studuje, jak vlastně ovlivňují život v řece.“ Téměř každoročně dochází k nejméně jednomu masovému úhynu, při němž se utopí zhruba 6 200 pakoňů žíhaných. To je hodnota odpovídající zhruba 1 000 tunám biomasy. Podobná událost byla monitorována v roce 2007, kdy se během několika dní v řece utopilo zhruba 10 000 zvířat. Jde o mimořádné množství potravin a živin, jejichž dusíkatý fosfor a uhlík se z pevninského prostředí přesouvá do vodního toku.

Hodují zvířata i vodní živel

Na mase si samozřejmě pochutnávají zvířata. Ryby se postarají o zhruba polovinu tlejících měkkých tkání, přičemž s desetiprocentním podílem pozadu nezůstávají ani ptáci, jako čápi marabu a nenechaví supi afričtí a kapucínští. Ani po zkonzumování šťavnatých kusů pakoňů ale nepřestává být místní ekosystém zásobován. „Jakmile mršiny zmizí, kosti tvořící téměř polovinu biomasy pokračují v zásobování řeky,“ vysvětlila členka vědeckého týmu Emma Rosi. Ve skutečnosti se ale nejedná o týdenní nebo měsíční proceduru, ale o dlouhodobý sedmiletý proces. Řeka Mara je tak prakticky bez ustání zásobována nemalými dávkami fosforu. „Řeka Mara je jedním z posledních míst na zemi, kde můžeme studovat, jak utopení velkých stěhovavých zvířat ovlivňuje vodní ekosystém,“ řekl spoluautor David Post.

Zvířecí migrace ovlivňuje ekosystém

Nové poznatky ukazují na to, že migrace zvířat může přímo ovlivnit cyklus živin a říční potravní sítě suchozemského a vodního ekosystému. Nepřímo se tak prokázalo, že ztráta podobných migračních vln souvisejících s masovým utonutím může zásadně změnit staletý ekosystém způsobem, o kterém jsme neměli doposud ani zdání. Některé otázky byly rozluštěny, zatímco mnohé další zůstávají stále nezodpovězeny. Především se lamentuje nad zajímavou otázkou, do jaké míry hromadné pohyby bizonů na území Severní Ameriky a zeber kvaga v jižní Africe ovlivnily tamní ekosystém. A to nejen během života těchto zvířat, ale i po jejich vyhubení. Nabízíme vám odkaz na původní studii.

Text: Petr Smejkal

reklama