Jak by dnes vypadal megalodon? Vědci určili jeho podobu, kdyby stále existoval

Žralok megalodon fascinuje autory vědecko-fantastických románů i vědce. Ti se domnívají, že krvelačná bestie mohla v hlubinách oceánu přežít. Stálo by ji to však její ikonický vzhled.
Obří megalodon se stal středobodem například akčního hororu Meg
Obří megalodon se stal středobodem například akčního hororu Meg
Warner Bros.

reklama

Otodus megalodon bylo zcela fascinující monstrum. Tento obří žralok byl dlouhý jako kamion a v čelistech měl sílu až 182 000 newtonů. Představa, že by se dodnes mohl exemplář paryby, která jako by vypadla z mytických bájí, schovávat kdesi v neprobádaných hlubinách oceánu, proto působí lákavě nejen na filmaře a spisovatele science fiction, ale také na vědce. Většina z odborníků na podmořský život se ale shoduje, že pokud někde megalodon skutečně stále číhá, už zdaleka není tím, čím kdysi býval.

Jak se žilo megalodonům? 

Za dob své největší slávy by totiž megalodon u dna vůbec nepřežil. Stejně jako jeho vzdálený bratranec, velký bílý žralok, si liboval v teplých, mělčích vodách v blízkém okolí pobřeží. Jeho nejčastější potravou byli navíc kytovci, kteří dýchají vzduch. Musejí se proto držet blízko u hladiny.

Okolnosti jeho vymření vědcům pořád ještě nejsou úplně známé. Před třemi a půl miliony let, kdy si myslíme, že svět viděl megalodony naposledy, protože mladší fosilie se nikdy nenašly, mělčí oceánské zóny prošly dramatickou změnou. Vody se ochladily, což vedlo k vymizení mnoha velkých mořských savců. S menší kořistí pak pravděpodobně byli úspěšnější mrštní velcí bílí žraloci a na megalodony potrava nezbývala. V prostředí, kde svá obří těla nedokázali uživit, postupně zanikli.

Mohl se megalodon změnit?

Stále je to ale jen teorie a fanoušci obřích mořských monster rádi připomínají případ latimérie podivné. O ní si vědci mysleli, že vymřela před téměř 70 miliony lety, dokud ji 22. prosince roku 1938 zcela živou nevylovili u břehů Afriky. Samozřejmě jsme si jistí, že šestnáctimetrový žralok už delší dobu neloví u světových pobřeží, je ale možné, že se skrývá v neprobádaných oceánských hlubinách?

Podle známého odborníka na žraloky, Kenšu Šimady, by v takovém případě musel projít velmi razantními změnami. Díky mezotermii, tedy fyziologické schopnosti, kterou mají velcí žraloci a která jim umožňuje udržet si i ve studené vodě vyšší teplotu těla, by sice dokázal tolerovat i mrazivé vody. Jenže kdyby v nich žil dlouhodobě tisíce metrů pod hladinou, stálo by ho to podle vědců tolik energie, že by ji neměl šanci potravou doplnit. A už vůbec ne v prostředí, které je na kořist tak skoupé, jako jsou hlubinné oblasti světových oceánů.

Megalodon by dnes podle některých vědců připomínal světlouna pacifického
Autor: iStock Megalodon by dnes podle některých vědců připomínal světlouna pacifického

Překvapení se zřejmě nedočkáme

Podle vědců by proto do dalšího vývoje megalodona musela znatelně zasáhnout evoluce a výsledek by vzhledem připomínal spíše světlouna pacifického, který má k děsivému monstru asi tak daleko, jako koala k rozzuřenému grizzlymu.

Nejpádnějším argumentem proti existenci megalodona je ale podle vědců to, že ačkoli i další monstrózní živočichy, jako je například obří krakatice, vídáme kvůli rozsáhlosti neprobádaných mořských hlubin jen sporadicky, jejich ostatky moře vyplaví poměrně často. Čerstvé kosterní pozůstatky obrovitých prehistorických žraloků ovšem moře ještě nevydalo. A pokud se tak nestane, budeme se zřejmě muset smířit s jejich existencí jen na plátnech kin a ve vědecko-fantastických publikacích.

reklama

reklama