Malinký budníček migruje až 13 000 kilometrů. V čem tkví jeho výkonnost?

Na křivolaké migrační trase využívá malý pták instinkt a navigační dovednosti. Jak je možné, že budníček urazí takovou vzdálenost?
Budníček větší se přesouvá na obrovské vzdálenosti.
Budníček větší se přesouvá na obrovské vzdálenosti.
istockphoto.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Budníček větší (phylloscopus trochilus) patří mezi malé druhy zpěvného ptáka z čeledi budníčkovitých, který během migrace urazí neuvěřitelných 13 000 kilometrů. Jeho drobounké tělo přitom váží něco kolem pouhých 10 gramů. I takto drobný opeřenec však dokáže během několika krátkých přestávek urazit tisíce kilometrů a navštívit několik kontinentů. Úctyhodný výkon vypočítali během nedávné studie vědci z Lundské univerzity ve Švédsku, kteří na severovýchodě Ruska odchovali tři budníčky.

Po instalaci potřebných technologií začali mapovat migrační trasy těchto drobounkých ptáků, kteří se vydali na svoji pravidelnou výpravu s příchodem podzimu. Během sledování budníčci urazili těžko uvěřitelných 13 000 kilometrů, přitom konečný výsledek dlouhé cesty mohl ve skutečnosti být ještě delší. Studie byla totiž předčasně ukončena, neboť baterie v měřících zařízeních vypověděly službu. „Odhaduji, že létají nejméně dalších 1 000 kilometrů do jihovýchodní Afriky,“ předpověděla spoluautorka projektu Susanne Åkesson.

Malí rekordmani

Budníček větší patří mezi malé ptačí druhy, jejichž tělíčka měří kolem 10 až 12,5 centimetrů. Každý podzim opouští svá hnízdiště ve východní Sibiři a vyráží na dlouhou pouť do jihozápadní Asie nebo východního Středomoří. Ačkoliv svojí velikostí a nenápadným vzezřením nikoho příliš nezaujmou, o to víc jsou fascinující jejich vytrvalecké výkony. Díky zajímavé studii nyní víme, že si během migrace volí první větší zastávku až po pěti týdnech letu na území Asie. Po doplnění zásob a nabrání sil vyrážejí opět na cestu, tentokrát do Keni a Tanzanie, kde většina letců přečká nevlídné zimní období. Někteří netrpělivci ale pokračují dál až k jižní subsaharské Africe.

Dlouhá a spletitá cesta trvá budníčkům celkem čtyři měsíce, přitom bystré oko může po boku dospělých ptáků spatřit i teprve roční jedince. Již v tuto dobu totiž budníčci větší obratně využívají svůj vnitřní biologický kompas a neoblomné zvířecí instinkty. „Neexistují žádné další studie, které by ukázaly, že ptáci takové velikosti mohou migrovat tak daleko,“ dodala Åkesson. I když jsou migrační výkony budníčka většího skutečně úctyhodné, v ptačí říši rozhodně nepatří mezi ty rekordní. Například rybák dlouhoocasý (Sterna paradisaea), který zimuje až v pobřežních vodách chladné Antarktidy, během migrace každoročně urazí 70 000 kilometrů. Je nicméně nutné dodat, že tento středně velký druh rybáka je oproti budníčkovi zhruba desetkrát větší.

Schopní navigátoři

Podle vědců využívají budníčci během své dlouhé cesty informace od slunce a magnetického pole Země. Jedině tímto způsobem totiž dokáží letět správným směrem i po tak dlouhou dobu. Vnitřní solární kompas ptáka funguje takovým způsobem, že kompenzuje časové změny během migrace. Vnitřní hodiny se na místní čas synchronizují až po několika dnech odpočinku. Delší zastávky tedy zjevně nemají úděl pouze odpočinkový, nýbrž i neméně důležitý navigační. Krom toho jsou tito šikovní opeřenci schopni efektivně měřit úhel sklonu magnetického pole Země, který je pro přesnou migraci klíčový. Ostatně být na správném místě ve správný čas je v přírodě otázkou přežití. A jak se zdá, budníček větší zvládá navigační problematiku víc než dobře.

Text: Petr Smejkal

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama