Mají rostliny vlastní vědomí?

Kde leží hranice mezi rostlinami, zvířaty a člověkem?
Střevlíčník pantoflíček
Střevlíčník pantoflíček
Foto: Topi Pigula
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Debata nad schopnostmi živočišného i rostlinného světa neutichá ani po dvou staletích vědeckého bádání. V případě zvířat dnes nad nějakou mírou uvědomění sebe sama pochybuje snad málokdo. Bude však podobná změna chápání následovat i u rostlin? Záleží na tom, jak vědomí vlastně definujeme.

Nejkrásnější růže...
Nejkrásnější růže...
Soutěžní rozárium v Hradci Králové

Co je to vědomí? A může být u rostlin?

Ještě poměrně nedávno se v přírodních vědách tradovalo čtyři století descartovské pojetí, podle něhož jsou zvířata jacísi "roboti z masa". Jenom člověk disponuje skutečným sebeuvědoměním se, zvířecí svět závisí jenom na instinktech. Zatímco v době Descarta však studium zvířat něco podobného možná mohlo postulovat, dnes už víme, že to zdaleka není pravda. Známe celou řadu příkladů, kdy zvířata nejenže zvládala pokročilé kognitivní funkce spojované jen s člověkem, tak i dílčí příklady odlišného chování různých zvířecích jedinců.

Nedávno zemřela slavná gorila Koko, která se naučila komunikovat pomocí znakové řeči. Zdaleka však nemusíme zůstávat jenom u příbuzných primátů. Lidský jazyk na nějaké míře emulují i papoušci, vlastními typy dorozumívání pak disponují prakticky všechny druhy od velryb po mravence. Ani používání nástrojů nebo schopnost pokročilého plánování není čistě lidskou doménou.

Odvážní mravenci

Zatímco u savců chápe přítomnost individuálního chování nejspíše každý majitel víc než jednoho psa či víc než jedné kočky, sledování individuálního chování jde mnohem dále. I u jednotlivých zástupců hmyzí říše byla například pozorována různá délka odezvy vůči ohrožení – přeneseně lze tak říct, že někteří mravenci jsou odvážnější než jiní.

Se zvířecí kognicí to samozřejmě nelze ani absolutně přehánět – průměrný člověk není z hlediska vědomí (ani morálky) totéž co průměrný mravenec. Řada zvířat například selhává v poznání jak sebe sama v odraze, tak i chápání konceptu budoucnosti a minulosti. Je nasnadě, že téma zvířecích mentálních kapacit v mnohých lidech vyvolává pachuť kvůli možných přesahům do zemědělství i způsobů stravování – to však v tomto článku ignorujme.

Ať už si na steaku rádi pochutnáte či nikoliv, faktem zkrátka zůstává, že pro existenci pokročilejšího vědomí u zvířat přibývá celá řada argumentů. U některých blíže člověku, u jiných dál. Pokud však totéž platí pro živočišný svět, jak je na tom svět rostlinný?

Mravenec rodu Solenopsis
Mravenec rodu Solenopsis
SCIRO

Vědomí bez mozku?

Mají rostliny vědomí? Ne i ano – krom toho, že debata na toto téma stále probíhá i v odborných kruzích, to, na čem se nyní odborníci shodnou, je přítomnost jiného typu definice vědomí. Zatímco prakticky u každého mnohobuněčného organismu můžeme vědomí stopovat do přítomnosti nervového systému (zjednodušeně řečeno: mozku), u zvířat je to s identifikací ekvivalentu mozku jaksi složitější. "Jsou rostliny vědomé? Můj názor je, že nikoliv, i když si jsou vědomi mnoha aspektů prostředí, ve kterém žijí," odpovídá na otázku serveru io9 bioložka Heidi Appel. "Moje odpověď je utvářena společnými definicemi 'vědomí' v anglickém jazyce, které kromě konceptu mysli a sebevědomí kromě toho, že si uvědomují prostředí kolem sebe." Také další odborníci se shodují, že záleží na definici samotného pojmu.

Vidíme očima, nebo mozkem?
Vidíme očima, nebo mozkem?
istockphoto.com

Mnozí vědci se však namísto pojmů zabývají spíše jejich významem. Také rostliny totiž utvářejí vlastní ekvivalenty "vzpomínek", respektive si uchovávají informace o tom, co zažívají a jakými procházejí změnami. Mohou řešit prostorové rébusy tak, aby optimalizovaly svůj růst v závislosti na prostředí. Mají i vlastní pud sebezáchovy - aktivně se snaží chránit se v případě ohrožení a byť při zranění nekřičí, rozhodně nekráčejí stoicky vstříc smrti. Na druhou stranu, využívají podstatně méně energie než živočichové, takže i jejich mentální schopnosti musejí nutně být daleko slabší. Netřeba asi dodávat, že stromy si sebe sama v zrcadle povšimnou ještě hůře než zvířata...

Ze živočišného pojetí vědomí jsou tedy rostliny natolik odlišné, že by stejně tak mohlo jít o obyvatele jiné planety. Jejich osidlování povrchu neukazuje na vědomou inteligenci o nijak víc než u zvířat. Pokud však uvážíme, že i lidská civilizace velmi často projevuje víc než zjevnou závislost na nejrůznějších iracionálních návykových látkách, můžeme se sami sebe ptát, nakolik vlastně vědomí dle této definice projevují i sami lidé. Nakonec tak platí, že v obecné rovině jsou zřejmě vědomé všechny živé bytosti.

Krkonoše nad Horním Maršovem
Krkonoše nad Horním Maršovem
Foto: Topi Pigula

Vědomí není inteligence

Je to však až inteligence a vůle jednat proti svým pudům, co se počítá. V dlouhodobém horizontu, až Slunci dojde palivo na termojadernou reakci a zahubí život na Zemi, to bude jen civilizace, co bude moct život přesídlit na jiný, vhodnější svět. Gorily, mravenci ani stromy ve své dnešní podobě totéž nezvládnou. To ovšem nemusí být nutně argument pro svévolné poškozování přírody. Kde leží hranice mezi vlastním přežitím a zneužíváním okolí, si však už musí každý nastavit sám. "Skutečnost je, že i rostliny jsou neuvěřitelně složité organismy, které se za poslední dvě miliardy let vyvíjely úplně jinak než zvířata," uzavřel svou úvahu botanik Danny Chamovitz, "Nemusíme si je antropomorfizovat, abychom ocenili jejich složitost."

Text Ladislav Loukota

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama