Kterak mnohonožky vyměnily hedvábí za bláto

Když vypustíte housenky bource morušového do moruše, žasem se zachumlají do kokonu z hedvábí. Pak jen stačí v horké vodě tvorečky zabít a hedvábný kokon rozmotat. Jenže bourci nejsou jediní hedvábí tvořiví tvorové. Patří mezi ně i některé druhy dost nepopulárních mnohonožek. A ty se s ním učí šetřit
plochule druhu polydesmus angustus
plochule druhu polydesmus angustus
Wikipedia commons
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Jihoamerická mnohonožka Poratia obliterata patří mezi několik málo druhů mnohonožek, které si předou hedvábné skrýše a kokony. Žije poměrně hojně v Amazonii.

International Journal of Myriapodology jej zmiňuje ještě spolu s dalším druhem, Poratia digitata, jako tvory, jejichž mláďata si místa pro svlékání vystýlají jemnými hedvábnými vlákny. Totéž zvládají i plochule, až deseticentimetrové mnohonožky, žijící v Evropě. Takovou plochuli křehkou (Polydesmus complanatus) najdeme i v našich listnatých či smíšených lesích.

Snovací prdelka

Telson je poslední tělní článek, na němž se už nenacházejí žádné z mnoha nohou, ale lze na něm najít snovací orgány. K čemu vypuštěné hedvábí mnohonožkám slouží. Důvody jsou v podstatě dva hlavní, buď jsou v něm ukryta vajíčka, nebo se v něm schovává svlékající se mnohonožka. V období svlékaní je totiž velmi zranitelná a nedokáže se účinně a efektivně bránit. Což v případě výše zmíněných druhů rodu Poratia či mnohonožky Prolysiopetalum scabratum může trvat několik dnů až týdnů. Není divu, že si mnohonožky svůj úkryt hedvábně vystelou.

Místo hedvábí jíl

„Výroba“ hedvábí je pro mnohonožku energeticky poměrně náročná činnost. Není proto divu, že se jí snaží omezit a zbytečně se nevyčerpávat. Nedávno objevenou novinkou jak se ochránit a zároveň ušetřit na výrobě hedvábí, předvedla mnohonožka druhu Lusitanipus alternans. Jedná se totiž o jeskynní druh a tak si místo kokonu postavila jakýsi domeček ne nepodobný inuitskému iglú, jen místo sněhu použila vlhký, tedy velmi tvárný jíl. Bioložka Ana Sofia Reboleira na svém blogu jeho stavbu fotograficky představila. Ovšem na snímcích z elektronového mikroskopu je vidět, že i tady byla použita hedvábná vlákna.

Úspora hedvábí je více než zřejmá, s časovou náročností to však bude slabší, postavit si přístřešek trvalo největší pozorované mnohonožce 5 dní, ovšem v porovnání se 40 dny, které ji zabralo vlastní svlékání, je to čas relativně krátký. Mnohonožky tedy přišly na to, jak v příhodných podmínkách nahradit drahé hedvábí laciným blátem,“ píše Ivah H. Tuf v časopise Vesmír.

Evoluce si vždycky najde cestičku. Není vyloučeno, že tyto stavbymilné druhy se časem hedvábí zřeknou úplně a snovací orgány jim zakrní. Mnohonožky nepatří mezi populární zvířata, nicméně možná právě proto nás budou ještě hodně dlouhou dobu překvapovat.

Text. Topi Pigula

Reklama
Reklama