Jak zabíjejí nebezpečné šípové žáby? Pralesnička člověka vlastně udusí

Zásah šípem namočeným v jedu ze šípových žab má podobný účinek jako kurare. Na co přesně oběť zemře?
Jedna z šípových žab čeledi Dendrobatidae
Jedna z šípových žab čeledi Dendrobatidae
istock.com

reklama

Pralesnička strašná 

Největší ze šípových žab pralesniček je téměř 6 cm velká pralesnička strašná (Dendrobates terribilis). Je tedy jen o málo větší než naše rosnička. Jenže zatímco rosnička je považována za milou žabku věštící počasí, pralesnička strašná si své jméno vysloužila vylučováním smrtelného toxinu. Žabek z čeledi Dendrobatidae je popsáno více než 176 druhů a poznáte je velmi snadno. Hlava není zřetelně oddělena od těla a tělo bývává výrazně zbarveno.  

Pralesnička azurová
Autor: Michael Gäbler/Wikimedia Commons Pralesnička azurová

Určité alkaloidy vylučované kožními žlázami některých zástupců rodů Phyllobates a Dendrobates skutečně patří k nejsilnějším známým živočišným jedům nebílkovinné povahy. Celkem známe přes 220 typů těchto alkaloidů. Nejsilnějšími z nich jsou batrachotoxiny pralesniček rodu Phyllobates, které zastavují přenos signálů nervových buněk na svaly a ty pak zůstávají v trvale sevřeném stavu. Výsledkem je zástava dýchání a selhání srdeční činnosti,“ píše Jiří Moravec ve třináctidílné encyklopedii Svět zvířat.

Celkem bylo v kůži těchto žab objeveno kolem 200 druhů toxinů, které jsou aktuálně zařazeny do 5 skupin, přičemž nejjedovatější z nich jsou batrachotoxiny. Toxicita jednotlivých druhů se liší, ale jed z těch nejjedovatějších by dokázal zabít až 8 lidí nebo 20 000 myší.  

Šípové žáby

„Upravený sekret je užíván domorodými kmeny k lovu, protože intoxikací dojde k ochrnutí svalů, mozkových center a k srdeční zástavě,“ doplňuje tyto informace Markéta Seborská ve své diplomové práci zaměřené na biologické jedy v živočišné říši. Jed v kůži pralesniček vzniká vlastní syntézou i pozřením jedovatých členovců.

Přezdívku „šípové žáby“, získaly pralesničky proto, že jihoameričtí indiáni využívají toxin k napouštění svých šípů. Jelikož jed slouží žabkám k obraně a zbavovat se ho „jen tak“ by bylo z hlediska přenosu energií zbytečným plýtváním, je nutné tvory přimět k extrémnímu pocitu ohrožení.

Pralesnička z chovu
Autor: George Miquilena Pralesnička z chovu

Zachovaly se popisy, kterak domorodci nachytané žabky napichují na klacíky a pomalu je trápí nad otevřeným ohněm. Jiným způsobem je jejich zavření do dutých bambusových stvolů a opět přijde ke slovu oheň a zahřátí, které vyvolá u žab extrémní stres. Základní obrana, kterou pralesničky znají, je chemická, a tak začnou vylučovat jed, který indiáni shromažďují. Součástí chemického koktejlu, kterým bývají napuštěny indiánské šipky do foukaček, je i toxin z jedovaté rostliny Buphane toxicaria. Takovýto koktejl podle některých zdrojů vydrží až desítky let.

Pralesnička batiková (Dendrobates auratus)
Autor: Geoff Gallice Pralesnička batiková (Dendrobates auratus)

Pralesní jedovatost kontra chovatelské bezpečí

Díky svému extravagantnímu zbarvení, kterým žabky jasně upozorňují na svou jedovatost, se staly i oblíbenými chovanci v akvateráriích. Mnozí z chovatelů občas tvrdí, jak nebezpečné tvory doma mají. Jenže ve skutečnosti je to tak, že doma chované pralesničky jsou jedovatost ztrácejí, protože nemají tak pestrou skladbu potravy, jakou jim nabízí biodiverzitou překypující prales.

Zajímavost na konec

Pralesnička druhu Dendrobates pumilio předkládá svým pulcům coby potravu nevyvinutá vajíčka ze stejné snůšky. Vlastně tak dochází k jistému druhu kanibalismu, který je však u obojživelníků poměrně běžný. 

reklama

reklama