5 znaků, kterými jasně rozeznáte jedovatou muchomůrku tygrovanou od jedlé růžovky

Odlišení jedovaté muchomůrky tygrované od jedlé růžovky je pro řadu houbařů vysoce komplikované. Přitom se stačí soustředit na několik málo poznávacích znaků a můžete mít doma lahodnou večeři.
Rozlišení muchomůrky tygrované a růžovky je pro řadu houbařů noční můrou
Rozlišení muchomůrky tygrované a růžovky je pro řadu houbařů noční můrou
iStock

reklama

Co neznám, to nesbírám. To jsou moudrá slova každého méně zkušeného houbaře. Jenže proč se nenaučit rozeznávat smrtelně jedovatou muchomůrku tygrovanou od muchomůrky růžovky, když je houbařská sezóna opět v plném proudu a zrovna růžovka může být zajímavým doplňkem jídelníčku.

Muchomůrka nemusí být jedovatá

Muchomůrka (muchomorka) prý získala své jméno od toho, že „moří mouchy“. Týká se to té nejznámější z muchomůrek, krásné, elegantní a halucinogenní muchomůrky červené. Zato muchomůrka růžovka (Amanita rubescens) není ani jedovatá, ani nezpůsobuje vidiny, zato má výbornou „houbovou“ chuť bez vedlejších účinků. Ten nejnápadnější rozlišovací znak se dostal i do druhového názvu. Růžovka se jmenuje díky své narůžovělé noze (odborně třeň), zatímco její nebezpečná příbuzná muchomůrka tygrovaná ho má bílý (viz stručný přehled rozlišovacích znaků níže). Nejvýpravnější v Česku vydaná kniha věnovaná houbám, více než tisícistránková Ottova encyklopedie hub o růžovce píše: „Pokožka třeně je bělavá, ve spodní části červenavá, většinou vločkatá nebo drobně šupinkatá, na starších povrchových poraněních růžová, v bázi třeně vínově červená (důležitý poznávací znak!) vonící nevýrazně a chutnající nasládle, po delším žvýkání trochu svíravě, ale po tepelné úpravě velmi lahodně.“

Rýhovaná sukýnka - jasný znak růžovky
Autor: se souhlasem Topiho Piguly Rýhovaná sukýnka - jasný znak růžovky

Co způsobí muchomůrka tygrovaná

Otravy muchomůrkou tygrovanou (Amanita pantherina) se bohužel vyskytují každoročně. Nejčastěji dochází k záměně s „masákem“ u mladých plodnic, kdy poznávací znaky nejsou ještě plně vyvinuté. Obě houby navíc rostou ve stejných ekosystémech, tedy jak v listnatých, tak jehličnatých lesích. Muchomůrce tygrované se dobře daří zejména pod buky, lípami či borovicemi. „První příznaky se projevují za půl až dvě hodiny po požití pokrmu. U intoxikovaných se objevují centrální příznaky: deprese, ataxie, halucinace, hysterie a hyperkinetické chování. U některých pacientů se mohou objevit myoklonické křeče, které se dají zvládnout standardní antikonvulzivní terapií. Vzácně se objevuje zvracení. Většina otrav nemá vážný průběh, ale bez včasného léčení mohou snad skončit i smrtí. Terapie je pouze symptomatická, ale prognóza je většinou dobrá a intoxikace není doprovázena orgánovými komplikacemi. Ve větším ohrožení mohou být osoby s poruchami oběhové soustavy a srdce,“ píše Jiří Patočka na serveru toxicology.cz

Muchomůrka tygrovaná
Autor: iStock Muchomůrka tygrovaná

Nejdůležitější identifikační znaky

1. Bradavky na klobouku

  • Muchomůrka růžovka: Bradavky jsou zašpičatělé.
  • Muchomůrka tygrovaná: Bradavky jsou ploché.

2. Třeň

  • Muchomůrka růžovka: Růžový až vínově červený třeň. Starší zranění, například od larev hmyzu, jdou do červena jako „do masa“. Dole je hlízovitě rozšířený s několika řadami bradavek
  • Muchomůrka tygrovaná: Třeň je bílý.

3. Prstenec na třeni

  • Muchomůrka růžovka: Prstenec má znatelné rýhy.
  • Muchomůrka tygrovaná: Prstenec nemá rýhy, často je poměrně neznatelný nebo i zcela chybí.

4. Lupeny

  • Muchomůrka růžovka: Husté lupeny, které jsou volně připojené ke třeni. Ve stáří jsou narůžovělé.
  • Muchomůrka tygrovaná: Husté lupeny, které jsou ve stáří bílé. Ostří lupenu je jemně vločkaté.

5. Klobouk

  • Muchomůrka růžovka: Dužnina na klobouku je po sloupnutí svrchní vrstvy narůžovělá, klobouk není rýhovaný.
  • Muchomůrka tygrovaná: Dužnina na klobouku je po sloupnutí svrchní vrstvy bílá, na okraji klobouku jsou znatelné rýhy

reklama

reklama