Jak opravdu funguje mozek? S řešením pomohou včely

Zní to možná překvapivě, ovšem s poodkrytím řady záhad kolem fungování lidského mozku mohou pomoci včelí kolonie – jejich struktury se totiž naší myslivně překvapivě podobají...
Včely nám o lidském mozku mohou prozradit opravdu hodně!
Včely nám o lidském mozku mohou prozradit opravdu hodně!
istockphoto.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Komplikovanost mozku a jeho funkcí stále převyšuje i ty nejmodernější superpočítače, a tak věrohodný model toho, jak naše mysl opravdu funguje, je stále v nedohlednu. Jenže jakkoli se neurověda vidí ve vzrůstající výkonnosti technologií, odpověď na řadu otázek o fungování mozku nakonec můžeme najít tam, kde jsou přece jen jeho kořeny – v přírodě!

Mozek, nebo včelí kolonie?

Britští vědci z Sheffieldské univerzity zkoumali kolonie včel a velmi originálním přístupem se jim podařilo narazit na pozoruhodné závěry. Pokud totiž k včelí kolonii přistupujeme jako k jednotnému superorganismu, který se skládá ze spousty samostatných výkonnostních složek, je paralela k lidskému mozku v řadě ohledů velmi silná. Stejně jako se v mozku nacházejí neurony, jež jsou do značné míry individuální povahy, i jednotlivé včely můžeme považovat za samostatné jednotky, jejichž chování však podléhá zájmům celého superorganismu.

Principy napříč přírodou

Co se vlastně podařilo zjistit? Vědci sledovali, jak si kolonie včel hledají místa k vybudování hnízda. Během této důležité operace přitom respektují několik zákonů, jež jsou vlastní i lidskému mozku. Konkrétně můžeme zmínit Piéronův či Hickův zákon. Hickův zákon popisuje vcelku jasnou věc – když se člověk rozhoduje mezi větším množstvím možností, rychlost rozhodnutí klesá. Stejně tak i včely, čelící nutnosti výběru jen jednoho z několika nabízených hnízdících míst, se rozhodovaly déle. Tento čas se navíc ještě prodlužuje, pokud si musíme (ať už my, nebo včely) vybírat mezi nepříjemnými alternativami. Rychleji si totiž vybereme, pokud jsou všechny možnosti dobré, než naopak – v tom spočívá právě Piéronův zákon. Může to znít banálně a samozřejmě, ale věda prostě potřebuje určité jistoty, s nimiž může počítat. Ať jde o mozek, nebo včely!

To je všechno tedy velmi hezké, jenže k čemu nám taková zjištění jsou? Jak bylo popsáno zpočátku, ani superpočítače se aktuálně nemohou rovnat komplexnosti, již můžeme naleznout v přírodě. A jelikož výzkumy komplexně sledující mozkovou aktivitu bývají velmi drahé, nalézt alternativu u matky přírody se jeví jako ideální řešení – právě díky včelám bychom se tak o fungování řady mozkových procesů mohli dozvědět překvapivě mnoho.

Text: MS

Reklama
Reklama