Jak člověk geneticky ubližuje psům. Víte, co se psem udělá merle zbarvení?

Mít pěkně pruhovaně zbarveného psa může znamenat mít geneticky postiženého psa. Mít merle srst není pro psa až taková výhoda.
Krásná ukázka merle zbarvení
Krásná ukázka merle zbarvení
pixabay.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Zbarvení merle se projevuje typickou tygrovaností, kdy se místa smíšeného nebo ředěného pigmentu střídají s místy neředěné základní barvy,“ píše Ivana Vajnerová v časopise Vesmír. Základem toho sdělení je fakt, že v současností „módní“ zbarvení (za pár let to může být jinak, paní móda je vrtkavá) je dané trvalým udržováním původně genetické odchylky v populaci. Ne každá genetická odchylka je slučitelná se životem, ovšem merle zbarvení psi v pohodě přežijí. Jen mnozí z nich mají doživotní zdravotní handicap.

Krásná ukázka žíhaného zbarvení
Autor: Jakub Maty Lysák Krásná ukázka žíhaného zbarvení

Jaké nepříjemné zdravotní dopady s sebou nese pruhované, „melírované“ zbarvení srsti, které se stalo oblíbené nejen u kolií, ale třeba i u francouzských buldočků, či dokonce pražských krysaříků. Mimochodem u některých plemen se stalo součástí zápisu do plemenných knih. 

Zdravotní dopady

Logika šlechtitelů je jasná a přímočará: mám-li hezky zbarveného psa, chci podobně hezky zbarvenou fenu, aby znaky štěňata podědila od obou rodičů. Ta se pak následně dají dobře prodat, protože mají 100 % požadovaných vlastnosti, v tomto případě žíhanost srst. Barvu srsti, stejně tak jako barvu očí, způsobuje různé množství a kombinace barviv, což určují alely (varianty) konkrétních genů. Ve hře je mimo jiné eumelanin (hnědý až černý pigment) a feomelanin (světlý až tmavě červený pigment).

Kynologické standardy vyžadují konkrétní zbarvení srsti s minimálními odchylkami, například „dalmatinovsky“ zbarvený jezevčík by možná byl zajímavý, ale rozhodně by se nevešel do tabulek „papírového“ chovu. Mimochodem, víte, že zrovna dalmatini jsou po člověku, kočkách a opicích jediní tvorové, kteří trpí na močové kameny? Vědci právě toto zdravotní postižení dávají do souvislosti s jejich atraktivní puntíkovanou srstí.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

BOX

Pokud má otec merle zbarvení (M) a matka taky, bude potomek „dvojité merle“, tak jejich potomstvo bude rozděleno následujícím způsobem. 50 % jedinců je genotyp Mm, tedy merle zbarvení, 25 % potomků jsou MM genotyp, tedy s největší pravděpodobností zdravotního postižení, týkající se očí, kostí i oběhového systému, ale také merle zbarvení a 25 % je genotyp mm, tedy nemerle. Pokud je při křížení jeden z nich merle (M) je a druhý ne (m), tak pravděpodobnost merle zbarvení je nižší, tedy 50 : 50. 

Text: Topi Pigula

Reklama
Reklama