Hroší výkaly jsou smrtící: zabíjejí život v afrických řekách

Hroši jsou nejnebezpečnějším savcem Afriky – mají na svědomí více lidských životů než lvi, levharti a sloni dohromady. Teď se ukazuje, že vražedné jsou i jejich výkaly.
Hroší výkaly jsou smrtící: zabijí život v afrických řekách
Hroší výkaly jsou smrtící: zabijí život v afrických řekách
pixabay.com

Hladina plná mrtvých ryb

Biologové Chris Dutton a Amanda Subalusky studovali ekosystém řeky Mara, která tvoří přirozenou hranici mezi Keňou a Tanzanií. Všimli si, že občas je její voda plná mrtvých ryb – někdy jich bylo tolik, že to vypadalo, jako by ani žádné nepřežily.

Hroch obojživelný - aktuální oběť africkéo antraxu
Autor: http://pixabay.com Hroch obojživelný - aktuální oběť africkéo antraxu

Strážci národního parku Masai Mara, který tu leží, o tomto problému dobře vědí – stává se to prý často a mrchožrouti se o mrtvé ryby rychle postarají. Podle strážců parku jsou příčinou vymírání ryb místní zemědělci, kteří hnojí svá pole umělými hnojivy, která pak stékají do řeky a ničí vše živé. Když se ale biologové podívali problému na zoubek, zjistili, že vše je jinak.

Hnojiva ne, výkaly ano

Podnikli několik experimentů, které prokázaly, že sice opravdu do řeky odtéká více hnojiv, ale na život to nemá prakticky žádný dopad. Skutečnými viníky rybích masakrů jsou totiž hroši – a jejich výkaly. Výsledek jejich práce vyšel v odborném časopise Nature s citlivým názvem „Organická hmota vypouštěná hrochy způsobuje po proudu hypoxii u ryb – což vede k jejich smrti“. Méně „politicky korektně“ řečeno: hroši toho vykadí tolik, že se pak ryby v řece udusí…

Princip záhuby

Jak je to možné? V noci se hroši vydávají z řeky na pastviny, kde žerou rostlinnou hmotu. Když se pak nad ránem vracejí do řeky, válí se tam a chrání se jejích chladem před horkem, spálením i potenciálními predátory, kteří by si troufli na jejich mláďata. Celou tu dobu v řece vyměšují – močí i kálejí.

Jaké to je, když vás spolkne hroch?
Autor: istock.com Jaké to je, když vás spolkne hroch?

Hrochů žijí v oblasti Mara asi 4000 – to znamená, že se do oblasti asi 100 kilometrů dlouhé uvolní denně několik tun hroších výkalů. „Když hodíte dole po proudu síť, tak se vám během pár sekund zaplní hrošími výkaly,“ popsali vědci. „Jsou úplně všude, na dně, na břehu, na kamenech…“ Ostatně i v Kolumbii se přemnožili hroši.

Problém je, že během období sucha, kdy se Mara zúží a ubude v ní vody, je výkalů tolik, že se voda v řece stane znatelně hustější a víc zapáchající. Výkaly se ale ve vodě rozkládají a tím se živí bakterie. Čím více hroších výkalů, tím více bakterií – jenže tyto organismy potřebují k životu kyslík. Spotřebují ho tolik, že se ho pak nedostává pro větší organismy, konkrétně ryby.

Ty se pak dusí a hynou, v podstatě se utopí ve vodě, která je příliš chudá na kyslík. Vědci si tento jev ověřili nejen v přírodě, ale protože si do kanystrů nabrali hektolitry hroších výkalů, později také laboratorně…

Text: MK

reklama