Houby se v Černobylu živí radiací a rostou přímo v opuštěných jaderných reaktorech

Na Zemi téměř neexistuje místo, kde by se nepodařilo životu nějakým způsobem uchytit – zachytil se v Yellowstonu v tamních horkých pramenech, existuje na dně Mariánského příkopu, ale vnikl dokonce i do sterilních hal, kde se staví kosmické lodě. Nyní se ukazuje, že se mu daří také na zdech opuštěných jaderných reaktorů, které dodnes vyzařují silnou radiaci.
Trosky 4. bloku jaderné elektrárny Černobyl
Trosky 4. bloku jaderné elektrárny Černobyl
istockphoto.com/Blinoff

reklama

Černobyl je sice symbolem zkázy, ale současně se stal i místem, které ukazuje až neuvěřitelnou odolnost a přizpůsobivost života. Do místních lesů se vrátila zvěř, na loukách žije množství vzácného hmyzu a kvetou tu divoké rostliny, které už z krajiny ovládané průmyslovým zemědělstvím dávno vymizely. A nečekaně se to týká také toho nejhoršího místa – srdce jaderného reaktoru

K nehodě došlo v dubnu 1986 a od té doby měla příroda na svůj návrat dostatek času a příležitostí. Vědci, kteří Černobyl zkoumali, popsali asi dvě stovky mikroskopických hub, které žijí v okolí bývalé jaderné elektrárny.

Uzavřenou zónu v okolí zničené černobylské elektrárny kolonizovalo mnoho druhů zvířat
Autor: istockphoto.com/Tijuana2014 Uzavřenou zónu v okolí zničené černobylské elektrárny kolonizovalo mnoho druhů zvířat

Nejenže některé z nich dokážou v tomto prostředí bez větších problémů přežívat, dokonce se radiací i živí! Říká se jim radiotropické houby, někdy také černé houby. Jsou vybavené velkým množstvím melaninu, tedy stejného pigmentu, který je obsažený i v lidské kůži a chrání nás před ultrafialovým zářením.

Tajemství melaninu

Tento pigment houbám umožňuje, aby přeměňovaly jinak smrtící gamma záření na chemikálie, které pak mohou využívat pro svůj růst nebo rozmnožování. A současně funguje jako štít před radioaktivitou. „V mnoha komerčních jaderných reaktorech se stává, že radioaktivní voda je kontaminována právě těmito melatonickými organismy. Nikdo ve skutečnosti netuší, co tam u všech čertů dělají,“ uvedl mikrobiolog Arturo Casadevall pro odborný časopis Scientific American už roku 2007.

Jeho výzkum odhalil, že některé druhy radioaktivních hub, jako jsou například Cladosporium sphaerospermum, Cryptococcus neoformans nebo Wangiella dermatitis, jsou schopné odolat více než pětisetnásobku radiace, která je běžná. Další výzkumy zase dokázaly, že tyto houby radioaktivitu zbožňují – prokazuje to fakt, že houby směřují své hyfy a spóry ke zdrojům radiace. Není divu, že právě houby byly prvními organismy, které se dokázaly po katastrofě do Černobylu vrátit.

Mikroskopické houby druhu Cryptococcus neoformans (zde obarvené světlým indickým inkoustem)
Autor: Wikimedia Commons/volné dílo Mikroskopické houby druhu Cryptococcus neoformans (zde obarvené světlým indickým inkoustem)

A právě jejich příchod mohl podle řady biologů pomoci k návratu i dalších organismů – jako by otevřely dveře životu. Dokázaly se velmi rychle adaptovat na vyšší úroveň radiace – podle vědců až podezřele rychle, skoro jako by to už někdy dělaly. Ty, které se vyskytují uvnitř reaktoru, měly totiž výrazně vyšší množství melaninu – vypadá to, že přitom využily nějaký mechanismus, který se u nich vyvinul v pradávné, mnohem nehostinnější době vývoje naší planety.

Zcestovalé houby

Vědce vlastnosti těchto hub zaujaly natolik, že je roku 2016 z Černobylu dopravili na palubu Mezinárodní kosmické stanice ISS – tam houby podstoupily řadu experimentů, které měly odhalit, jak na radiaci reagují a proč jsou tak vynikající ve schopnosti přizpůsobit se. Tento výzkum ale stále probíhá…

Vědci doufají, že by jim výzkum těchto hub také mohl pomoci pochopit, jak by mohl vypadat život na jiných planetách. Právě mikroskopické houby jsou totiž hlavními kandidáty na mimozemskou formu života. Anebo, a to je možná ještě zajímavější, by houby mohly lidstvu s kolonizací jiných světů pomoci…

Text: Martin Kolář

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama