Bojíte se mořských hadů? V Atlantiku nemusíte. Tady je jasný důkaz

Mořští hadi jsou prudce jedovatí. Jenže v šíření skrz světový oceán mají jeden zásadní problém.
Prudce jedovatý vlnožil užovkový
Prudce jedovatý vlnožil užovkový

Osobní setkání

Stál jsem rozkročený v teplých vlnách oceánu v mangrovovém porostu ostrova Ile Aux Cerfs v bezprostřední blízkosti Mauricia. Cílem bylo vyfotit plody kořenovníku visícího nad hladinou. Písečné dno, teplá voda, prosluněný den, žádné prudké klesání do hloubky, naopak velmi mírný sklon – nevypadalo to na žádné riziko. Když tu najednou z houštiny mangrovových kořenů „vyjel“ mořský had a namířil si to přímo ke mně. Neměl nejmenší důvod mě napadnout, jenže vykládejte to člověku, který ví, že zrovna tito tvorové jsou prudce jedovatí a zároveň jeho kamarádi vesele utrácejí v asi kilometr vzdáleném seskupení stánků u úplně jiné pláže. „Je to vlnožil nebo vodnář,“ blesklo mi hlavou, jako by na tom nějak zásadně záleželo. „Nehýbej se, bude tě ignorovat a zapamatuj si, jak vypadá, ať ho později určíš.“ Opravdu mi tohle běželo hlavou. Had se mi provlnil mezi nehybnýma nohama a zmizel v oceánu. Upřímně řečeno – z jedovatých hadů mám skutečný respekt.

Ile aux Cerfs - pobřeží, kde potkáte vodnáře Peronova
Autor: Foto: Topi Pigula Ile aux Cerfs - pobřeží, kde potkáte vodnáře Peronova

Teprve doma u atlasu jsem zjistil, že šlo o vodnáře Peronova (Hydrophis peronii), který skutečně patří mezi prudce jedovaté druhy. Pokud vám je jméno povědomé, tak není pojmenován na počest argentinského politika Juana Perona ani jeho ženy Evity, ale upomíná na francouzského přírodovědce jménem François Péron. Neurotoxický jed, kterým disponuje, zabíjí nejen ryby, ale i teplokrevné obratlovce. Dorůstá do 130 cm, ale průměrní jedinci jsou dlouzí kolem metru. Přesně, jako ten „můj“. Vodnímu způsobu života odpovídá nejen zploštělý „pádlovitý“ ocas, ale i uzavíratelné nozdry. Jedná se o živorodý druh, březost trvá 6–7 měsíců. Ačkoli je jeho jed velmi silný a mimo jiné napadá buňky srdečního svalu, nebyla zatím zaznamenána smrt člověka prokazatelně způsobená kousnutím tohoto druhu. Což jsem ale ve chvíli, kdy jsem se strachem nehýbal, nevěděl.

Vlnožil velký
Autor: ja:エラブウミヘビ CC BY-SA 2.5 Vlnožil velký

Atlantik bez rizika

I když je mořských hadů kolem 70 druhů, v Atlantiku je nepotkáte. Jejich evoluční linie se začala psát před zhruba 80 miliony lety, kdy se druhotně přizpůsobili životu ve vodě, byť dýchají vzdušný kyslík, takže se pro nádech musí vynořit. Proč je tedy Atlantický oceán prost vodních hadů? Jak už bylo napsáno, jako skupina se hadi začali tvořit před 8 miliony lety, ale jejich největší boom nastal o něco později – zhruba před 3 miliony let. Harvey Lillywhite, biolog Floridské univerzity, vysvětluje, že v té době jim příroda kladla do cesty poměrně nepřekročitelné překážky – a to doslova: „Jednoduše řečeno: mořští hadi v Atlantiku nejsou, protože se tam nestačili dostat včas. Nenahrávala jim geografie, klima a načasování. Mořští hadi ve vodě, která má méně než 18 °C, hynou,“ vysvětluje Lillywhite a naráží tím na fakt, že z jedné strany je cesta uzavřena Panamskou šíjí a z druhé strany je stejně nepřekonatelná bariéra studené vody. Studie, která vyšla v časopise Bioscience vycházející pod patronátem Oxford University zmiňuje i fakt, že nastávající klimatické změny by mohly způsobit poklesy nebo vyhynutí mořských hadů v jejich současném areálu, ale zdá se, že neumožňují jejich rozšíření v Atlantském oceánu. I když takový vlnožil užovkový... je sice prudce jedovatý, ale jinak nesmírně fotogenický.

Text: Topi Pigula

reklama