Jaké rozpětí křídel mělo největší létající zvíře na Zemi? Jeho pozůstatky byly nalezeny i v Česku

Jakékoli v současnosti létající zvíře bledne před velikánem z druhohor závistí...
Obří Azdarchidé budou k vidění ve filmu Jurský svět: Nadvláda
Obří Azdarchidé budou k vidění ve filmu Jurský svět: Nadvláda
Universal pictures

reklama

Největším žijícím ptákem je samec pštrosa dvouprstého, který dosahuje hmotnosti až 150 kilogramů a výšky 2,75 metrů. Pokud byste hledali největšího ptáka, který létá, byl by to albatros s rozpětím křídel až kolem 3,6 metrů. Jde o úctyhodná čísla, která však blednou před velikány druhohor. V období pozdního triasu totiž nebe křižovali Azdarchidé – obří ptakoještěři z podřádu pterodaktyloidů, jejichž rozpětí mohlo dosahovat až neuvěřitelných 12 metrů.

Ptakoještěři žili i u nás

Objevy těchto ptakoještěrů byly učiněny i na našem území, konkrétně u Chocně, kde byl v roce 1880 nalezen zatím jediný zástupce svého druhu Cretornis hlavaci. V porovnání se svými příbuznými ale dosahovalo rozpětí jeho křídel jen 1,6 metrů a i on se musel sklonit před dalšími Azdarchidy. Zkameněliny největších exemplářů byly objeveny v Maroku v nalezišti Kem Kem a bavíme se o ptakoještěrech s rozpětím křídel nad deset metrů. Úctyhodná ovšem byla také velikost jejich hlav, která sahala až k 1,5 metru. Krky byly přitom větší délky, než jakou se mohou pyšnit žirafy.

Krk delší než žirafa

Vědci si proto pokládali otázku, jak je možné, že si takto velcí Azdarchidé nezlomili vaz ve chvíli, kdy nabrali do zobáku kořist. Dlouhou dobu se dokonce předpokládalo, že ve skutečnosti nelétali. Opak je ale pravdou a nové objevy spolu s moderní technikou odkryly další z mnoha tajemství dávnověku. Bez ohledu na to, že kosti Azdarchidů vypadaly podobně jako kosti dnešních ptáků (byly duté a velmi lehké), držely dlouhé krky s velkými hlavami bez vážnějších problémů. Klíč podle nového výzkumu zveřejněného v časopise iScience spočíval v šroubovité a paprskovité struktuře obratlů, poskytující jednotlivým částem páteře dostatečnou oporu.

Paleobiolog a spoluautor nové studie David Martill ve svém prohlášení uvádí, že po důkladném zkoumání kosterních pozůstatků na počítačovém tomografu spatřili vědci strukturu, s níž se dosud nikdy nesetkali. Za pomoci inženýrů biomechaniky pak vyhodnotili, že pouhých 50 paprskovitých vzpěr stačilo ke zvýšení celkové nosnosti až o 90 procent, což vysvětluje, jak mohli být tito dávní ještěři tak schopnými letci a nelítostnými predátory, aniž by přišli k újmě.

Fascinující rovněž je, že kvůli omezenému počtu fosilních nálezů není jednoduché určit, kolik takových vzpěr Azdarchidé měli, dá se ovšem předpokládat, že tímto způsobem vyztužený krk mohl umožnit i prudké pohyby a "mlácení krkem" při boji či námluvách.

reklama

reklama