Anglický trávník – trend, který zabíjí

Anglický trávník podle Karla Čapka

Pokud se chceme věnovat trávníkům, zejména těm, které se nazývají „anglickými“, nelze nevzpomenout Karla Čapka a jeho dokonalou radu popsanou v Zahradníkově roku: Znám na anglický trávník výtečný recept, jenž – podobně jako recept na worcesterskou omáčku – pochází „od anglického venkovského šlechtice”. Tomuto šlechtici pravil jeden americký miliardář: „Pane, já vám zaplatím, co chcete, když mi prozradíte, jakými prostředky se udělá tak dokonalý, tak zelený, tak hustý, tak bezvadný, tak sametový, tak stejnoměrný, tak svěží, tak nezničitelný, zkrátka tak anglický trávník, jako je ten váš.”

„To máte docela prosté,” pravil na to ten anglický venkovský šlechtic. „To se musí dobře a hluboce připravit půda; musí být živná a propustná, ani kyselá, ani mastná, ani těžká, ani jalová; potom se musí dobře urovnat, aby byla jako stůl; pak zasejete travní semínko a půdu pečlivě zaválcujete; potom to denně kropíte, a když tráva vyroste, týden co týden ji posečete, posečenou vymetete košťaty a trávník zválcujete; musíte jej denně kropit, rosit, svlažovat, stříkat čili zadešťovat; a když toto budete činit tři sta let, budete mít právě tak dobrý trávník jako já.”

Anglický trávník podle obyvatelů satelitních sídlišť

Dnes je to na první pohled mnohem jednodušší – díky existenci zahradních automatických zavlažovacích systémů se zahrada kropí sama, elektrickou nebo motorovou sekačku máte posečeno za chvíli (kdopak dneska umí s kosou nebo nedejbože se srpem) a seno už se taky nesuší pro králíky. V lepším případě se nacpe do kompostu, v horším vyveze za plot na kraj lesa. Následně se po trávníku rozsype hnojivo, aby byl hustší a rychleji rostl, což ve své podstatě znamená, že je potřeba ho brzy znova setnout. Vlastně jde o zajímavý systém, který vyžaduje čas, údržbu, peníze a končí v kompostu. Ale výsledek vypadá hezky, měkce, je na první pohled uhlazený a v trávníku se nedrží žádná přebytečná „havěť“. A právě tady se ukazuje problém.

Snížení druhové diverzity

Nechme stranou sekání luk za účelem získání dotací, které má zásadní vliv na ubývání druhů hmyzu, motýlů či pavouků. Jen v jedné větě se dá ukázat, že v místech, kde louky rostly samovolně, tedy s nimi i živné rostliny housek motýlů, tak se to v létě třepetáním motýlích křídel jen hemžilo. Entomologové a lepidopterologové (odborníci na motýly) už delší čas poukazují na rapidní úbytek druhů právě v oblastech, kde se seče.

V případě pečlivě obhospodařovaných zahrádek jde vlastně o naprosto totožný princip, jen v menším. Klasický „anglický trávník“ je vlastně zelenou pouští, což majitelům vyhovuje, přírodě nikoliv. „Veškerá travní hmota včetně dospělců, larev a kukel hmyzu je strunovými sekačkami rozdrcena a končí v lepším případě na kompostu, v horším v popelnici,“ říká na toto téma pro server idnes Entomolog Severočeského muzea v Liberci Pavel Vonička.

Podle něj by se měla sekat tráva 3x v roce a hlavně ne celá plocha najednou, ale postupně. Na základě mapování motýlů v ČR se na veřejnost dostala alarmující informace, že za poslední století vyhynulo 18 původních druhů (tedy 11 %) denních motýlů, přičemž pouze dva druhy přibyly. Na ústupu je dalších zhruba 50 procent motýlí fauny. V ČR je kolem 30 000 druhů hmyzu a denních motýlů jen 150.

A na tomto počtu je každý jednotlivý druh, který zmizí, znát. Z hlediska motýlů se ukazuje, že fatální je nejen plošné sečení luk či sterilní vzhled trávníků na soukromých pozemcích, ale i likvidace ruderálních ploch – tu se hodí na výstavbu parkoviště, tamhle nového supermarketu a koneckonců i zarůstající příkopy podél cest je potřeba pravidelně udržovat tím, že se skosí každé stéblo stojící v cestě. Nikdo nezpochybní, že denní motýli jsou pěkní. Jenže teď si odpovězte na otázku: kolik jste jich v poslední době viděli. A znáte jejich názvy?

Text: Topi Pigula