Termín alfa samec používáme špatně. Jeho autor si to dodnes vyčítá

Některé termíny ze zvířecí říše prostupují i do lidských společenství, přestože leckdy v trochu překroucené podobě. To je případ i alfa samce (či také alfa jedince), jak jsme si zvykli označovat dominantní členy společnosti, které ostatní poslouchají a podřizují se jim. S tím jsou následně spojeny i určité výsady, především co se týče páření – a tak jsme si zvykli i mezi lidmi užívat termín „alfa samec“ pro toho, kdo nemá s navazováním kontaktů sexuální povahy problém. Jenže možná je na čase, abychom náš pohled na alfa samce trochu přehodnotili.

Čtěte také: Fanatický masový vrah se stal hrdinou i nepřítelem Ameriky. Oslavnou píseň o něm zpívají i Češi

Skutečný alfa samec

Tento termín zpopularizoval americký biolog Lucyan David Mech, který se už desítky let specializuje na studium vlků. Na přelomu 60. a 70. let publikoval knihu The Wolf: Ecology and Behavior of an Endangered Species (volně přeložitelnou jako Vlk: Ekologie a chování ohrožených druhů), která se dočkala velké oblíbenosti a množství dotisků. Právě tam definoval Mech alfa samce jakožto dominantního vlka, který si díky své síle vydobude vůdčí pozici ve smečce. Problém je však v tom, že tehdejší zkoumání vlků probíhalo v uměle vytvářených smečkách – a ve volné přírodě se zvířata chovají o poznání jinak než v zajetí.

Výzkumy z posledních dekád ukázaly, že pravda je trochu jiná. „Koncept ‚alfy‘ naznačuje soupeření s ostatními členy smečky a získání dominantní pozice prostřednictvím souboje. Jenže vůdci vlčích smeček dosáhli své pozice většinou díky prostému páření a výchově potomků,“ upřesnil sám Mech, který se už dlouho snaží o proměnu vnímání termínu, který sám pomohl zavést. Skutečný alfa samec je tedy především otcem smečky a společně se stálou partnerkou (matkou smečky) má obvykle výhradní právo k rozmnožování. Jeho autorita nebývá ani tak krvavě vybojovaná nad ostatními členy smečky, nýbrž přirozeně vyplývající z jeho schopnosti zajistit smečce potravu a bezpečí. Alfa samci tedy nejsou žádní křiklouni, co na sebe strhávají pozornost – naopak se jim daří ostatní uklidnit do té míry, že jejich pozice nebývá zpochybňována. Pakliže se tak stane a alfa samec vykazuje známky agresivního chování, je patrné, že jeho pozice je nejistá a respekt klesá.

Propracovaná hierarchie

Do kontrastu s alfa samci bývají dáváni beta samci – v převedení do poměrů lidské společnosti se jedná o submisivní jedince, kteří jsou po všech stránkách horší a slabší nežli alfa samci, a tak jim nezbývá než zastávat i podřadné úlohy v pracovních či sexuálních kontaktech. To je ovšem také chybná interpretace – beta samci jsou ve vlčích smečkách většinou velmi silní, ochraňují alfa pár i ostatní členy smečky a s jistou mírou nadsázky by je šlo označit za zástupce alfa samce.

Čtěte více: Ikonický kulomet má za sebou 90 let služby. Podívejte se, jak rozebere cihlovou zeď

Podstatná je také role omega samců, kteří jsou až na samém dně společenské hierarchie. Kvůli individuálním charakteristikám se jedná o ty nejposlednější samce, kteří se dostávají pouze ke zbytkům potravy a často si na nich silnější jedinci vybíjejí frustraci z nezdařeného lovu. Přesto je jejich pozice ve smečce důležitá a funguje jako sociální tmel – omega jedinci jako první iniciují herní aktivity a pomáhají držet smečku pohromadě. V jiných případech se právě z této „kasty“ rekrutují takzvaní vlci-samotáři, kteří loví nezávisle na smečce a nespolupracují s alfa párem tak jako beta samci; i tím však značně rozšiřují možnosti smečky jako celku.

Hierarchie vlčích smeček, o níž jsme už psali i podrobněji, je tedy bohatší a komplikovanější, nežli se nám pro paralely s lidskou společností obvykle hodí. Nic to však nemění na tom, že od vlků bychom se mohli leccos přiučit – minimálně respektu ke všem sociálním rolím a nevynucované přirozenosti, s níž se tyto role utvářejí.

Zdroj: Science Blogs