5 hub, které aktuálně rostou a určitě je poznáte

Češi jsou národ houbařů. Ne mykologů, ale houbařů. Nicméně těchto pět jedlých hub zná každý.
Kozák březový Leccinum scabrum
Kozák březový Leccinum scabrum
Wikimedia Commons
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Babka

Když se řekne houba „babka“ každý ví, o kterou jedlou houbu jde. Skutečnost, že se daný druh jmenuje hřib žlutomasý (Xerocomellus chrysenteron), pro laika-houbaře není důležitý. Jde o poměrně široce rozšířený (a proto tak známý) druh rostoucí od nížin až po horské oblasti. Roste pod listnatými i jehličnatými stromy v lesích i mimo les na antropogenních a synantropních stanovištích, jako jsou parky nebo hráze rybníků.

Jsou hlášeny nálezy i přímo z exponovaných míst Prahy, jako je například malý parčík na Palmovce. Klobouk dosahuje v průměru i přes 10 cm, v mládí je polokulovitý, později klenutý až poduškovitý. Typickým znakem je rozpraskaný povrch klobouku, okraje prasklin mívají růžový či červený nádech. 

Hřib žlutamasý
Autor: CC BY-SA 2.0 de Hřib žlutamasý

Liška

Lišek (rod Cantharellus) je celá řada, nejznámější bude liška obecná a Friesova, obě krásně žluté, jedlé a skvělé nejen na omáčku, byť omáčka z lišek (čímž je míněna houba, nikoliv psovitá šelma) má v české kuchyni tradici. Klobouk, který je živě žluté barvy, má liška obecná v mládí podvinutý, později se oplošťuje. Zatímco střed klobouku se časem prohlubuje, okraje se zprohýbávají. Klobouk je tenký, holý a matný, jeho šířka činí 2–7 cm.

Liška obecná Cantharellus cibarius
Autor: Heisenberg-pl Liška obecná Cantharellus cibarius

Klouzek

Klouzků je taky celá řada druhů, asi nejznámější je žlutý klouzek sličný (Suillus viscidus). Jejich typickým znakem je slizký klobouk, jenž může dorůst až 15 centimetrů. Pokud si jej spletete s jiným druhem klouzka, například s klouzkem zrnitým (Suillus granulatus), který může laikovi na první pohled připomínat křemenáče, nebo klouzkem tridentským (Suillus tridentinus), nic se neděje. Vždy jde o jedlou a velmi chutnou houbu.

Klouzek sličný Suillus_grevillei
Autor: Dezidor Klouzek sličný Suillus_grevillei

Hřib

Hřib smrkový je asi největší houbařskou klasikou, ostatně skoro každý sbírá hřiby „s rourkami“. Rod hřib (Boletus) je tím nejznámějším a houbařsky nejoblíbenějším, přestože se v něm vyskytuje několik nechutných i jedovatých druhů. Jeden příklad za všechny: hřib satanovitý (Boletus satanoides), vzácná jedovatá houba rostoucí v listnatých lesích. Zajímavostí je, že byl popsán podle jedince sebraného na hrázi rybníka. Latinský název hřibu smrkového, slovo edulis, znamená jedlý a tento druh se hodí jak k přímé tepelné úpravě (smaženice), tak k sušení či zamražení. Klobouk může dorůst až 25 cm v průměru a třeň je bílý nebo zašedlý. Jeho výskyt je častější v jehličnatých než v listnatých lesích. 

Hřib smrkový Boletus edulis
Autor: Heisenberg-pl Hřib smrkový Boletus edulis

Křemenáč

Duše houbaře při nálezu křemenáčů zajásá. V dospělosti se jedná o statnou houbu a jejich druhové názvy často naznačují, s jakým druhem dřeviny žijí v mykorhizní symbióze. Zjednodušeněji řečeno, pod jakými stromy se dají najít. U nás z více než stovky druhů najdete třeba tyto: k. březový (Leccinum versipelle), k. smrkový (L. piceinum), k. borový (L. vulpinum), k. osikový (L. rufum). Křemenáče jsou nápadné nejen vzrůstem, ale i šupinatým třeněm. U některých druhů jsou šupinky tmavě zbarvené, např. u křemenáče smrkového, u jiných bílé, např. u křemenáče osikového.

křemenáč Leccinum scabrum
Autor: Jean-Pol GRANDMONT křemenáč Leccinum scabrum

Aktuální počasí houbám nahrává, což mimo jiné ukazují i úlovky, jejichž fotky šťastlivci zveřejňují na sociálních sítích. A pokud máte zájem o houbové recepty, hledejte je v našem newsletteru.

Text: Topi Pigula

Reklama
Reklama