10 činností, kterými podporujeme sucho v krajině

Fakt, že nás sucho ohrožuje, už se nedá přehlédnout. Zato přehlížíme, že k tomu my všichni napomáháme. Ano, každý z nás.
Neměl by tady téct potok?
Neměl by tady téct potok?
Foto: Topi Pigula
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Vědci před suchem varují a politici je neslyší

Nejprve řečnická otázka: Jak dlouho už varují vědci před klimatickými změnami a oteplováním, které s sebou nese nadměrná produkce skleníkových plynů? Kolik tisíc studií bylo vydáno a kolik tisíc článků bylo napsáno? A jaký to mělo praktický dopad? Situace je totiž taková, že zatímco vědci bádají desítky let a svá měření opírají o data a měření jdou proti hlubinám času (bublinky vzduchu z ledovcových vrtů odhalují složení atmosféry hluboko do minulosti), politici závislí na volebním cyklu až příliš a nebezpečně často nenašli konsenzus při přijímání nepopulárních rozhodnutí.

Mrtvé rameno řeky v Litovelském Pomoraví
Autor: Foto: Topi Pigula Mrtvé rameno řeky v Litovelském Pomoraví

A to v praxi vede k menší popularitě daného politika. Být odpovědný vůči planetě a svým voličům je často v přímém rozporu s tím být odpovědný vůči své vlastní krátkodobé, budoucnosti. Proto se vědecké, v tomto případě klimatologické studie tak moc míjejí s faktickou politickou podporou a skutečnou snahou o změnu. Většinou se jedná o až úsměvné kosmetické kroky typu “zakážeme prodej jednorázových ušních tyčinek či picích brček“.  

Je opravdu nutné mít v rodině několik aut? Je opravdu nutné mít tak obrovskou spotřebu masa, přičemž živočišná výroba je extrémně náročná na spotřebu vody a produkci některých skleníkových plynů? Otázek se naskýtá mnoho, nicméně bylo by příliš snadné svalovat (byť oprávněně) vinu jen na politiky. Každý má totiž trochu másla na hlavě. Jaké jsou v české kotlině nejčastější faktory, které podporují vysychání Česka?

1. Utužená půda

Zemědělství má na první pohled jasný cíl. Vypěstovat (a následně prodat, ale to už je jiná kapitola) co nejvíce surovin buď pro přímou výrobu potravin od ovoce a zeleniny po obilí a cukrovou řepu, nebo zajistit krmivo pro dobytek (k čemuž se také používá mimo jiné zrní). Současné stroje běžně přesahují váhu 10 tun, půjdeme-li do extrému, tak traktor Case IH Steiger/Quadratrac 620 s pásovým podvozkem měří na délku 7,6 m a váží téměř 22 tun. Při jeho váze je jasné, že dojde k udusání půdy, která následně nepropustí vodu do podloží. Nevsákne se, odteče a z daného území zmizí. Je regulérní otázkou ptát se zemědělců, zdali provádějí hlubokou orbu, která je z hlediska vsaku vody do půdy mnohem efektivnější než mělké zaorání a zavláčení polí.

2. Příliš velké lány

Velké, širé, rodné lány, jak jste krásny na vše strany, od souvratě ku souvrati jak vás dnes to slunko zlatí!“ veršotepcoval Josef Václav Sládek v básni Velké širé rodné lány. Zemřel několik desítek let před převzetím moci komunistů, kteří se zasloužili o brutální zcelování pozemků, takže to, co Sládek označoval za lány se následně mnohonásobně rozrostlo. Stačí se podívat na satelitní či letecké snímky česko-rakouského pohraničí a i bez znalosti přesného vedení státní hranice je jasné, kudy vede.

Zatímco v Česku jsou obrovské lány bez remízků, rakouská strana je mnohem pestřejší a pole rozmanitější. Hranice mezi jednotlivými pozemky slouží mimo jiné jako přirozené biokoridory i vsakovací „drenáže“. Z obrovských ploch pak mizí každoročně tuny zeminy. Jsou odváty a zmizí. „Hlavní příčina plošné eroze je velikost nepřerušovaných půdních celků v České republice, která je skutečně (v rámci střední Evropy) nejvyšší," tvrdí Josef Stehlík,  předseda Asociace soukromého zemědělství. V roce 2016 v pořadu Martin Kociánové v Českém rozhlase odhadoval, že z jednoho hektaru může zmizet během roku až 10 tun zeminy. A co je v současné české krajině nejnápadnějším zemědělským fenoménem? Od obzoru k obzoru se táhnoucí lány řepky.

Nekonečné lány řepky
Autor: Foto: Topi Pigula Nekonečné lány řepky

3. Monokultury smrku a holosečná těžba dřeva

V současné době kůrovcových kalamit je dvojsečné mluvit o zachování lesa. Na toto téma se vedu sáhodlouhé vědecké disputace, pořádají konference a píší odborné publikace. Neoddiskutovatelným faktem ale je, že monokulturní pěstování smrku, tak jak bylo a mnohde stále je aplikováno, je pro naši krajinu krajně nevhodné.

Každý rok těžbou vzniká v průměru něco přes 15 000 hektarů holin, které se posléze opět zalesňují. Často tvoří dlouhé pruhy vykácené po svahu dolů… Pro lesní půdu znamená holosečné kácení šok. Za přirozených podmínek by se stromy vyměňovaly jeden po druhém. Ale teď je velká plocha namísto stínu vystavena přímému slunci. Kvůli tomu se holinách rychle rozkládá – mineralizuje – organická hmota v zemi. Ovšem prudké sluneční záření není jediný faktor, který půdu na vykácených holinách poškozuje. Kryt lesních stromů zemi zajišťuje také mírnější podmínky. Na rozsáhlé otevřené ploše je extrémnější mikroklima: větší horko v teplých dnech a silnější mráz v zimě,“ píše Hnutí Duha ve svém Informačním listu. Faktem je, že do toho vstupují loňské proběhnuvší a letošní očekávané kůrovcové kalamity. A to se moc nemluví o tom, že změna klimatu může pomoct v zabydlení se u nás novému druhu kůrovce – lýkožroutu severskému.

Lýkožrout severský
Autor: Forestryimages Lýkožrout severský

4. Použití biocidní chemie

Předpona bio pochází z řečtiny a znamená život (viz biologie – nauka o živých organismech) a cidó znamená hubit, ničit. Biodidní chemie likviduje „škodlivé“ organismy, ale i ty hrají v širším kontextu velmi důležitou úlohu v ekosystému. Navíc biocidy často zanechávaly velká rezidua v půdě či se kumulovala v organismech. Stačí jen vzpomenout na neblaze proslulé DDT, které dodnes ničí svět. Narušení přirozeného fungování ekosystému cíleným zabíjením některých jeho prvků prostě a jednoduše narušuje přirozené vazby. Jakkoliv se množství používaných biocidů snížilo (například tím, že se sáhlo ke GMO odrůdám nebo jde o cíleněji zaměřenou chemii), stále se zemědělci postřikům nevyhnou. 

Chemie na poli - ilustrační obrázek
Autor: Foto: Topi Pigula Chemie na poli - ilustrační obrázek
Mrtvý kapr uprostřed jedovatých sinic - Novomlýnské nádrže
Autor: Foto: Topi Pigula Mrtvý kapr uprostřed jedovatých sinic - Novomlýnské nádrže

5. Vyjeté koleje

To, co se později může stát divočící strouhou, z níž se po prudkém jarním dešti stane základ lokální povodně (která opět odvede vodu jinam, než aby se přirozeně vsákla do podloží), byly původně jen nehluboké, lesnickou technikou vyjeté koleje. Těžká, tentokrát lesnická technika může nevratně poškodit ekosystém. Jeden příklad za všechny. Kozí vrch je chráněné území nad obcí Mojžíř, na jehož úbočí byla malá periodická tůň. Každý rok se v ní z tajícího sněhu a deště nashromáždilo tolik srážek, že se v tůni bez problémů vylíhla populace obojživelníků, a to jak žab (skokani, ropuchy), tak čolků. Před několika lety v bezprostřední blízkosti projela těžká technika, po které zůstaly místy až půl metru hluboké koleje. Došlo k narušení cirkulace podzemních vod, tůně vyschla a dnes už je jasné, že zdejší populace obojživelníků je minulostí. V dubnu 2018 i 2019, tedy v době, kdy by měla být tůň plná vody, v ní nebyla ani kapka a jen člověk, který přesně věděl, kde byla, byl schopen ukázat na místo bývalého malého mokřadu. 

Dnes již neexistující periodická tůň u obce Mojžíř (Ústí nad Labem)
Autor: Foto: Topi Pigula Dnes již neexistující periodická tůň u obce Mojžíř (Ústí nad Labem)

6. Velké přehrady

Jakkoliv to může znít jako protimluv, tak i stavba velkých přehrad se podílí na vysušování krajiny a to zejména v obrovských území pod profilem hráze. Není potřeba zadržet vodu na jednom místě a postupně ji dávkovat, ale udržet vodu na velkých plochách. Tedy místo přehrad budovat tůně, vrátit do hry místní potůčky, v minulosti meliorované území znovu zavodnit a podporovat snahu o obnovu menších rybníků a mokřadů. To vidí jako důležité i generální ředitel Povodí Vltavy Petr Kubal . „Máme 165 přehrad. Jak pomohly zemědělské půdě a potravinám při letošním extrémním suchu? Prakticky vůbec. Maximálně někde stačí nadlepšovat průtoky řek,“ říká Jiří Malík na vlnách rádia Wave. Malík dokončil práce na projektu „model Zdoňov“, který má za úkol přirozeně zadržovat vodu a navrátit zemědělské půdě stoprocentní jímací schopnost, což je to, co naší krajině chybí ze všeho nejvíc.

Mrtvý kapr uprostřed jedovatých sinic - Novomlýnské nádrže
Autor: Foto: Topi Pigula Mrtvý kapr uprostřed jedovatých sinic - Novomlýnské nádrže

7. Špatné agrotechnické postupy (osev, orba)

Bez vody nebude zemědělství, jenže právě zemědělství se v minulosti mohutně podílelo na mizení vody z krajiny. O velkých lánech a rozorávání mezí už byla řeč. Stále ovšem najdeme pole s plodinami pro danou oblast naprosto nevhodnými. Není těžké najít na YouTube videa, která ukazují zemědělce, jak ořou nikoliv po vrstevnici, ale po svahu dolů. Kam poteče splavená půda při prvním dešti, by mělo být jasné každému. Mělo by, leč videa ukazují, že není. 

8. Přílišná zastavěnost a urbanizace, vodu urychlující povrchy

Tady už narážíme na možnosti takřka každého z nás. Nízko střižený anglický trávník zachytí méně srážek a má minimální biodiverzitu. Zato dosahuje vyšších teplot povrchu a tudíž rychleji vysychá. Ve městech se kácí vysoké stromy, aby se místo jich vysadily mladé proutky, kterým bude trvat desítky let než alespoň částečně přeberou funkce těch vykácených. Obrovské plochy odvádějí vodu do kanálů, která se ani do asfaltu, ani betonu vsáknout neumí.

9. Meliorace

O rozorávání mezí už tu řeč byla, o odvodňování mokřadů a kanalizaci řek a potoků (narovnávání toku tak, že vodní tok se žene jako rovným kanálem) se moc nemluví. Podle Jiřího Malíka se za posledních 150 let zničilo okolo šedesáti procent českých řek a potoků jejich zahloubením a narovnáním. Zároveň jsou koryta prohlubována, aby při případné povodni dokázala pojmout větší průtok.  Zkrátka na jedné straně tu byla a místy ještě je snaha co nejrychleji odvést vodu, aby při případných nadměrných srážkách nenadělala škodu, a zároveň se ničí přirozená schopnost půdy a porostů v krajině vodu bezpečně zadržet.

10. Plýtvání, kterého se dopouští každý z nás

V mnoha místech světa je splachování pitnou vodou až absurdně nepochopitelným plýtváním. Protékající záchod nebo kapající kohoutek, to vše jsou kapky, které pak někde chybějí a naprosto bez užitku odtečou do kanálu. Totéž platí o zcela zbytečně tekoucí vodě při mytí nádobí nebo čištění zubů. Kdo používá vodu po koupání ke splachování toalety? Pití vody koupené v plastovém balení se stalo normou a málokdo přemýšlí nad tím, že obal je vlastně jen jednorázový plast na něco, co zdarma teče z kohoutku. Mezinárodní asociace pitné vody (International Bottled Water Association) si nechala vypracovat studii, kolik vody je potřeba na výrobu jednoho litru vody balené.

Kolik je potřeba litrů vody na jeden litr balené vody?
Autor: pixabay.com Kolik je potřeba litrů vody na jeden litr balené vody?

Data, které poskytlo deset velkých zpracovatelů vody, jsou až absurdní. Abyste si mohli koupit litr nesycené balené vody, je nutno spotřebovat 1,39 litru. Jak je to možné? Vodou se vymývají lahve, chladí výrobní proces… Bublinková voda je na tom ještě hůře, tam množství použité vody přesahuje 2 litry. A v tom není započtena voda použitá při výrobě láhve. Půllitrová „petflaška“ spotřebuje kolem tří litrů vody. Lobbing výrobců balené vody nás dokázal přesvědčit, že pití balené vody je zdravé bez ohledu na fakt, že pitná voda, mnohem levnější a ke krajině šetrnější, nám teče z kohoutku. Český bonmot „... a po nás potopa“ pak už zní jen jako cynická a hodně hořká třešnička na dortu, který je čím dál sušší.  

Text: Topi Pigula

Tento článek najdete v těchto speciálech
Reklama
Reklama