Napoleonský komplex: Stále platný mýtus?

Napoleonský komplex známe snad všichni, ovšem nabízí se otázka, zdali je i nějak vědecky potvrzen? Skutečně mají muži nižšího vzrůstu větší agresitvitu a touhu po moci?
Rekonstrukci napoleonské bitvy uvidíte i ve snímku Jedinečný Napoleon. Měl však vojevůdce komplex ze své výšky?
Rekonstrukci napoleonské bitvy uvidíte i ve snímku Jedinečný Napoleon. Měl však vojevůdce komplex ze své výšky?
pixabay.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Napoleon Bonaparte. Francouzský vojevůdce, který počátkem 19. století děsil i fascinoval celou Evropu. Přestože období jeho dobyvačných válek a vladařského rozmachu netrvalo dlouho, stal se ikonou nejen na poli válečnictví, nýbrž pronikl i do popkultury. Často se totiž zmiňuje takzvaný napoleonský komplex, spočívající v psychickém komplexu z malé výšky, případně jiného tělesného nedostatku. Je však tento výraz přesný, nebo se jedná o malý historický podvod?

Napoleonova tajemná výška

Kolik vlastně Napoleon měřil? Dobové záznamy se liší, ale nejčastěji se uvádí výška mezi 164 a 173 centimetry. To z dnešního pohledu není mnoho, ovšem na svou dobu se jednalo v podstatě o průměr, podle některých zdrojů maximálně o pár centimetrů méně nežli průměr (a podle jiných dokonce výše). Zdánlivé výšce vojevůdce navíc nepřidávalo, že se nejčastěji vyskytoval v obklopení královské gardy, tedy urostlých a silných mužů, zřetelně vyšších než francouzský císař.

Komentování Napoleonovy výšky tedy přicházelo především ze strany britské válečné propagandy, jež prostřednictvím karikatur a anekdot prezentovala Napoleonovy dobyvačné choutky jako kompenzaci za nedostatečný vzrůst. V odbornější psychologické či psychiatrické literatuře se termín nikdy nevyskytoval, nejblíže k němu měl slavný rakouský psycholog Alfred Adler se svými koncepty o komplexu méněcennosti. Jinak se však jednalo hlavně o zlidovělý a nepodložený konstrukt.

Komplex, nebo mýtus?

Přesto se samozřejmě vědci nespokojili s tím, že by takto zajímavou myšlenku jen tak odsoudili. Například britští vědci v roce 2007 přišli se zajímavou studí, kde proti sobě nechávali bojovat muže pomocí dřevěných tyčí. Někteří z nich však měli instrukce, aby bojovali trochu nefér a útočili na klouby na ruce; sledovaným ukazatelem bylo, zdali takto ohrožovaný soupeř ztratí nervy a začne být agresivnější. Výsledky ukázaly, že rychleji tepová frekvence vyletěla naopak u vysokých mužů, kteří se častěji stali agresivními.

Avšak další studie tyto výsledky rozporovaly a skutečně potvrdily vyšší soutěživost či agresivitu v případě méně vzrostlých mužů. Z hlediska evoluční psychologie to i dává smysl, jelikož nižší jedinci obvykle neoplývají tak velkou silou jako ti vysocí, a tak si musejí vytvořit jiné strategie pro uplatnění ve společnosti. Vedle samotné fyzické síly totiž vysocí muži bývají i zdravější, oblíbenější a v dalších ohledech úspěšnější.

Pravdu se tedy asi jen nedozvíme, ale určitě není třeba každého člověka nižšího vzrůstu považovat za agresivního dobyvatele, to by bylo přece jen příliš zkratkovité.

Text: MS

Reklama
Reklama