Výročí 30. března 1867 – koupě Aljašky. Nejlepší obchod USA za dobu jejich existence

Spojené státy americké koupily od Rusů do té doby neprobádané pláně chladné a těžko přístupné Aljašky. Třebaže se to nemusí na první pohled zdát, Rusové možná neměli ani na výběr.
Aljaška - bohatá i krásná
Aljaška - bohatá i krásná
Wikipedia commons
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Aljaška, to není jen zlatonosný Klondike. Rusové ji prodali a USA tak za 7,2 milionu dolarů udělaly snad nejlepší kup své historie.

Rusové se o Aljašce dozvěděli až po roce 1741, kdy byla „objevena“ výpravou dánského mořeplavce a navigátora Vituse Beringeho (1681–1741), který do ruských služeb vstoupil počátkem 18. století. Objevení Aljašky ale Rusy stálo čas a velké ztráty na životech. Bering byl nejprve vyslán carem Petrem Velikým (1672–1725), aby prozkoumal východní pobřeží chladné Sibiře, kde měl za úkol zmapovat propojení mezi Asií a neprobádaným americkým kontinentem. Bering ale zjistil, že žádné propojení neexistuje, a s touto zprávou se nakonec vrátil do rodné domoviny.

Ruská kolonizace se příliš nepovedla

Objevení Aljašky se Rusům podařilo až v roce 1741, kdy Bering a jeho pobočník Alexej Čirikov společně s dalšími námořníky dopluli k jejímu pobřeží. Mnoho námořníků ale podlehlo kurdějím, které byly doslova strašákem všech mořeplavců té doby. Hlavní příčinou této smrtelné choroby byl nedostatek vitamínu C ve stravě. Ruská kolonizace Aljašky pak začala počátkem 19. století, tedy zrovna v době, kdy se Spojené státy začaly na své západní straně ve velkém rozpínat. V St. Petersburgu ovšem chyběl dostatečný finanční kapitál, bez něhož nebyl schopen podpořit výstavbu větších osad nebo alespoň zajistit trvalý vojenský dohled podél tichomořského pobřeží Severní Ameriky. Počet stálých osadníků Aljašky tak nikdy nepřekonal ani hranici tisíce obyvatel. Byla to i obrovská vzdálenost (od hlavních měst a zdrojů) a nakonec porážka v krymské válce, která se postarala o úpadek ruského zájmu o Aljašku. Rusové se logicky obávali, že by mohli o Aljašku chtě nechtě přijít, tudíž začali uvažovat o jejím prodeji.

Jezero Wonder v aljaškém NP Denali
Jezero Wonder v aljaškém NP Denali
CC BY-SA 3.0

Aljaška prodána za pár drobných

První nabídku dostali představitelé USA v roce 1859. Naneštěstí pro Spojené státy veškerá jednání zastavila americká občanská válka. K prodeji Aljašky ale nakonec došlo 30. března 1867 v hlavním městě Washingtonu. Americkou stranu zastupoval ministr zahraničních věcí William Seward (1801–1872) a ruskou zase diplomat Edouard de Stoeckl (1804–1892). Právě on byl jedním ze zastánců prodeje Aljašky do rukou Spojených států. Stoeckl ruské vládě vysvětloval, že se prodejem předejde budoucím střetům s USA. O možné válce byl jednoznačně přesvědčen, neboť dobře věděl o velké síle a rychlosti americké expanze. I přes delší průtahy byla Aljaška nakonec prodána za částku pouhých 7,2 milionu amerických dolarů. Formálně byla převedena 18. října 1867. Prodej Aljašky tak znamenal konec ruské rozpínavosti na tichomořském pobřeží Severní Ameriky.

Zlatá horečka

Ačkoli je v dnešní době všem dobře známo, že prodejem Aljašky udělalo Rusko obrovskou chybu, v té době byla situace docela jiná. Početná americká veřejnost označila nákup „bezcenné a neplodné půdy“ za „Sewardovo bláznovství“. Veřejné mínění se nakonec otočilo v roce 1896, kdy byla u přítoku řeky Klondike objevena velká naleziště zlata. Nálezem blyštivého kovu vypukla zlatá horečka a všichni byli nakonec rádi, když byla 3. ledna 1959 Aljašce udělena americká státnost. Aljaška je dnes známa pro svoji krásu a obrovská naleziště přírodních zdrojů – 25 % vytěžené americké ropy a 50 % mořských plodů pochází právě odtud. Mimo jiné jde o významné naleziště zemního plynu a strategických surovin, jako je měď, stříbro a uran.

Zlatokopové na Chilhootském průsmyku
Zlatokopové na Chilhootském průsmyku
Library University Washington

Historie nám ukazuje, že je důležité se alespoň zamyslet nad tím, zdali by Rusové o území Aljašky tak jako tak časem nepřišli. Nejenže se ze všech směrů blížili horliví američtí kolonisté, ale v blízké době by možná projevila zájem i chtivá Velká Británie. Ruská strana zkrátka neměla v té době dostatek finančních prostředků, aby byla schopna Aljašku proti cizím nájezdníkům dostatečně zabezpečit. Pokud by k prodeji nedošlo, je pravděpodobné, že by Rusové o Aljašku stejně nakonec přišli. I přesto ale nad prodejní částkou zůstává rozum stát. Několik milionů dolarů bylo za takový kus země i v té době prostě málo.

Text: Petr Smejkal

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama