Historie mučení II.: (ne)jemné finesy asijských katů

Známé prorůstání tvrdého bambusu tělem nebožáka je jen jedním z asijských způsobů, jak způsobit před smrtí co největší muka. Navíc bylo tělo nebožáka umístěno tak, aby rostlina neprošla důležitými orgány a nezpůsobila okamžitou smrt.
Mongolská žena trýzněná v dřevěné krabici
Mongolská žena trýzněná v dřevěné krabici
Wikipedia commons

reklama

Asiaté jsou obecně, co se mučení týče, považováni za skutečně vynalézavé. Leckterý jejich mučicí nástroj pak ve „zdokonalené“ podobě používala i evropská inkvizice.

Drcení chodidel, propichování prstů

Zatímco v Evropě bylo zejména ve 20. století populární vrážení jehel nebo třísek pod nehty, Číňané používali mučicí nástroj zvaný tean-zu. Nešlo o nic jednoduššího, než malé kousky dřeva vložené mezi prsty na rukou. Následně se prsty stáhly papírovou páskou tak silně, aby se o dřevo drtily. Číňané měli i svůj ekvivalent španělské boty. Výsledkem drcení chodidel mohlo být až vyhřeznutí patní kosti. Podle Dějin mučení od Briana Innese nesmělo být mučení použito u lidí pod patnáct a nad sedmdesát let (kterých se v té době absolutní většina Číňanů nedožila), ani u osob postižených či nemocných. Zvyklost pravila, že mučení tean-zu bylo určeno spíše ženám, zatímco kia-chuen (ničení chodidel) patřilo spíše k mužským „záležitostem“.

Vězni ve středověku
Autor: Wikipedia commons Vězni ve středověku

Smrt tisíci řezy

Tento způsob mučení se v Evropě neuchytil. Šlo o pomalé odřezávání kousků masa z těla nebožáka, přičemž jako první byly odříznuty prsní bradavky. Jak to vypadlo v reálu, můžete vidět na obrázku. Podle Briana Innese se občas tento typ mučení/popravy zpestřil tím, že kat měl nože v košíku, do kterého nebylo vidět. Jednotlivé nože nesly označení té části těla, na níž se s nimi mělo pracovat. Mimo jiné prý tato praktika vedla k uplácení katů, za účelem použití nože s nápisem „srdce“.  To znamenalo jeho vyříznutí a trápení ukončení trápení. Během odřezávání přišel nebožák o ruce nejprve v zápěstích, pak v loktech a nakonec u ramen. 

V Číně, ale nejen tam, byl v oblibě „dřevěný límec“, tedy dvě dřevěné desky s otvorem, do něhož se zavřela hlava. Nešťastník pak nejenže nesl váhu dřeva na ramenou, ale rukama nedosáhl do úst, takže se musel spoléhat na milosrdenství ostatních.

Smrt tisící řezy
Autor: Wikipedia commons Smrt tisící řezy

Kruté Japonsko

V roce 1671 vyšel Pravdivý popis mocných království Japonska a Siamu. Ukrutnosti v něm zaznamenané přesahují míru evropské představivosti. Nejde jen o hromadné znásilňování, házení do děr plné hadů, ale například svazování zápalnými šňůrami a nucení nejbližších příbuzných k tomu, aby své děti či rodiče zapalovali. „Některé pokryly drnem a polévali horkou vodou a takto je mučili, dokud nezemřeli, což trvalo dva až tři dny…,“ píše Innes. Jiným vynálezem bylo pověšení odsouzence hlavou dolů s naříznutou kůží na hlavě, takže došlo k pomalému vykrvácení trvajícímu až dvanáct dnů. V úvodu bylo zmíněno prorůstání bambusu odsouzencovým tělem. Pokus provedený pomocí balistického gelu ukázal, že se nejedná o mýtus, ale ostrý bambusový hrot je schopný projít lidským tělem.

Při potírání křesťanství používali Asiaté podobné metody jako křesťané při potírání hereze, čarodějnictví a odpadlictví. Mimo jiné to obnášelo polévání vařící vodou, cejchování žhavým železem, natahování na zařízení podobné evropskému skřipci či tzv. objímání kamene. To spočívalo v situaci, kdy odsouzenec byl přinucen si kleknout na ostré kamení, přičemž na kolena mu bylo nakládáno další a další závaží. Metody inkvizice si přiblížíme v dalším díle.

Gladiátoři - zabíjení pro obveselení lidu

Historie mučení I.: úsvit evropské civilizace – mučení v Řecku a Římě

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama