Po neandertálcích máme světlou pleť, rovné vlasy a sklon k obezitě. A tušíme, proč vymřeli

Po svých neandertálských bratrancích jsme podědili schopnost vytvářet si zásoby tuku, z čehož plyne náš sklon k obezitě. To se hodilo k životu v drsných podmínkách Evropy v době před 60 000 lety.
Po neandertálcích jsme zdědili asi 2 procenta genů
Po neandertálcích jsme zdědili asi 2 procenta genů
archiv Prima ZOOM

reklama

Světlá pleť a rovné a pevné vlasy – i to je dědictví po neandertálcích. Kromě toho jsme po svých bratrancích podědili schopnost vytvářet si zásoby tuku, z čehož plyne náš sklon k obezitě. To vše se hodilo k životu v drsných podmínkách Evropy v době před 60 000 lety. Pokud nám jejich genetické adaptace pomohly přežít, proč ale sami neandertálci vymřeli? Podle vědců za to mohla gigantická sopečná erupce, k níž došlo před 39 000 lety poblíž dnešní Neapole. 

Pokud jde o genetickou výbavu, od neandertálců (Homo neanderthalensis) jsme toho vlastně zdědili docela málo – odhaduje se, že každý člověk má 1,9–2,1 % procenta neandertálských genů. Shodou okolností se to týká oblastí genomu, které jsou důležité pro barvu vlasů a biologii kůže. Zajímavé je, že tato dvě procenta jsou u různých lidí většinou odlišná, takže v dnešní populaci badatelé celkově našli asi 30 procent původního neandertálského genomu. Vyplývá to z porovnání DNA izolované z neandertálských kostí s genomem více než sedmi set živých lidí.

DNA z kostí neandertálců se porovnávala s DNA 700 lidí
Autor: archiv Prima ZOOM DNA z kostí neandertálců se porovnávala s DNA 700 lidí

Kromě světlé pleti, díky níž mohli neandertálci na rozdíl od našich společných afrických předků absorbovat více slunečního světla během kratších dní, jsme díky nim dostali do výbavy i rovnější a silnější vlasy. Ty pro změnu lépe chránily před mrazem.

Ale ne všechny rysy, které jsme po neandertálcích zdědili, jsou pro nás v dnešní době jednoznačně přínosem. Některé studie naznačují, že neandertálské sekvence v genomech Evropanů hrají důležitou roli v genech, které ovlivňují biologii tuků. Během doby ledové tato adaptace umožňovala neandertálcům, stejně jako našim předkům, vytvářet si tukové rezervy za účelem přežití. V dnešní době ale může právě tato pravěká vlastnost přispívat k epidemii obezity.

Neandertálce zabíjel italský supervulkán

Jestliže ale byli neandertálci tak dobře přizpůsobeni životu v drsných podmínkách doby ledové, jak je možné, že zhruba 20 000 let poté, co do Evropy dorazili z Afriky naši přímí předci, oni sami vymřeli? Vědci se domnívají, že za to může především nástup prudce se zhoršujícího klimatu, které změnilo jejich loviště v permanentně zmrzlou pustinu. Staletí neúprosných klimatických změn si musela vybrat svou daň. Populace neandertálců se snížila na méně než dvacet tisíc jedinců, čímž se tento druh dostal nebezpečně blízko vyhynutí. Vědci se domnívají, že neandertálci nejspíš žili velmi rozptýleni v malých skupinách. Tím se vystavovali riziku, že i malé přírodní události je mohou silně zasáhnout.

Katastrofa, která nejspíš osud neandertálců zpečetila, nastala před 39 000 lety. Šlo o erupci největšího evropského supervulkánu Campi Flegrei. Tak se dnes nazývá vulkanická kaldera o průměru 13 kilometrů, nacházející se západně od Neapole nad Neapolským zálivem a jen 13 kilometrů od Vesuvu.

Popel z této erupce, která byla nejsilnější za posledních 200 000 let, našli badatelé na ohromné ploše od Ruska po Libyi. Například v Rumunsku byla vrstva popela ve vzdálenosti 1100 kilometrů od italské sopky ještě 110 centimetrů silná. Odhaduje se, že popel pokryl do výše alespoň půl centimetru celkem 4 miliony kilometrů čtverečních v rozsáhlých oblastech Evropy, Asie a Afriky.

Sopečný popel obsahuje vysokou hladinu fluoru, který je pro rostliny smrtelně jedovatý. Trvalo nejméně 100 let, než se ekosystém postižených oblastí zotavil. Následky nesli jak neandertálci, tak moderní lidé. Jenže těch bylo mnohem víc – počet se odhaduje na přibližně 100 000 – a žili na větším území. Poslední neandertálci pak přežívali na Gibraltarské skále ještě dalších 15 000 let po katastrofě, aniž by si byli vědomi toho, že jsou posledními svého druhu. Jejich počet stále klesal, až zcela vymřeli.

Mimochodem Campi Flegrei je i dnes největší sopkou Evropy – a probouzí se znovu k životu. Na hladinu obří kaldery probublává přehřáté sopečné bahno o teplotě 300 stupňů a země kolem se za posledních 30 let zvedla o více než 2 metry. Campi Flegrei je jedním z 23 světových supervulkánů, jejichž případná erupce by mohla lidstvo tragicky zasáhnout.

(mih)

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama