Nová studie fosilních zubů odkrývá nečekanou skutečnost z evoluce člověka

Nové objevy zubů přepisují evoluci člověka. Co nálezy prozradily?
Lebka neandertálce má výrazné nadočnicové oblouky a nízké čelo
Lebka neandertálce má výrazné nadočnicové oblouky a nízké čelo
Luna04
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Neandertálci a my

Většina dosavadních studií předpokládala, že se vývojové větve Homo neanderthalensis a Homo sapiens od sebe oddělily přibližně před 600 000 lety. Všechno ale může být úplně jinak. 15. května 2019 byla v Science Advances publikována studie Aidy Gómez-Robles z University College London. Vědci podrovnávali fosilní zuby neandertálců z doby přibližně před 430 000 lety s nálezy zubů ze španělské lokality zvané  Sima de los Huesos, jejichž stáří bylo datováno do doby před 800 000 až 1 200 000 lety. A světe div se, tyto fosilní pozůstatky vykazovaly celou řadu shodných znaků a charakteristik.

Vycházíme-li z předpokladu, že se jednotlivé druhy hominidů vyvíjely ze společných předků a v rámci evoluce pak získávaly s ohledem na způsob života a převládající stravu různé typické znaky, mezi něž můžeme zařadit i tvar a velikost zubů, pak lze směle vyslovit domněnku, že společný předek neandertálců a lidí dnešního typu se klidně mohl objevit o několik stovek tisíc let dříve, než se doposud předpokládalo. Padla by tak všeobecně uznávaná teorie, že společným předchůdcem Homo sapiens a Homo neanderthalensis je Homo heidelbergensis, který se objevil přibližně před 60 000 až 700 000 lety. 

Zuby, důkaz z huby

Předpokládáme, že se tvar a velikost zubů vyvíjely v konstantním tempu s ohledem na způsob života a typ přijímané potravy,“ říká Aida Gómez-Robles a dodává: „Je velmi nepravděpodobné, že se právě u druhu Homo neanderthalensis vyvíjely zuby rychleji než u jiných hominidů. Nálezy zubů a jejich analýza dokládá, že se tento druh mohl vyvinout ze společného předka, který tu žil někdy před 800 000 až 1,2 milionem let.“ 
Genetický rozbor dosavadních paleontologických nálezů pozůstatků druhu Homo neanderthalensis potvrzuje jejich předpokládané stáří na dobu přibližně před 550 000 až 765 000 lety. Tyto výsledky však mohou být značně nepřesné, protože reálně neznáme rychlost a kvalitu genetických změn v daném časovém období. 

Paleoantropoložka Aida Gómez-Robles mimo jiné porovnávala fosilní nálezy zubů osmi různých druhů hominidů a podařilo se jí určit rychlost změn jejich tvaru a velikosti. Na základě těchto výsledků pak mohla odhadnout, jak se populace hominidů žijící v oblasti Sima de los Huesos vyvíjela a kdy přibližně se začal samostatně vyvíjet druh Homo neanderthalensis.
Na základě této studie se zdá rozumné navrátit se k úvahám o časovém rozdělení vývojových linií vedoucích buď do slepé uličky k Homo neanderthalensis, nebo k Homo sapiens,“ říká paleoantropolog Aurélien Mounier z  Musée de l’Homme v Paříži a dodává: „Přesnější určení okamžiku, kdy se tyto vývojové větve od sebe oddělily, budeme však muset nechat na další výzkum.“ 

V oblasti Sima de los Huesos bylo nalezeno více zubů starých asi 800 000 let, jež vykazují znaky typické pro neandertálce,“ popisuje paleoantropoložka Shara Bailey z  New York University a dodává: „Dalšímu bádání však budeme muset podrobit i teorii kolegyně Aidy Gómez-Robles, která předpokládá, že se zuby hominidů vyvíjely víceméně konstantní rychlostí a že lze podle rychlosti tohoto vývoje určit, kdy se ze společného předka začaly samostatně vyvíjet dvě samostatné vývojové linie hominidů.“ 
I přes všechny pochyby a nové otázky se zdá, že výsledky výzkumu Aidy Gómez-Robles otevírají nové dveře k poznání naší vlastní historie. 

Text: David Hainall  

 
 

Tento článek najdete v těchto speciálech
Reklama
Reklama