19. dubna 2018 06:00

Mariánský příkop, nejhlubší místo v oceánu, se změnil v jámu plnou plastu

Mariánský příkop je nejhlubším místem na Zemi. A přesto i do něj pronikly odpadky vytvořené člověkem.

Doposud se vědci zabývali jen odpadem, který klesá do hloubky kolem 2000 metrů – mysleli si, že hlouběji se částice plastů nedostanou. Studie univerzity v Aberdeenu ale ukazuje, že pravda je mnohem smutnější. Když jsme před časem vydali článek o tom, že podle statistických modelů se už lidský odpad dostal na všechna místa na Zemi, mnoho z našich čtenářů reagovalo nevěřícně: to přece není možné, třeba do hloubky 11 kilometrů se přece žádný odpad nemůže dostat. Ale může…

Až na nejhlubší dno oceánu můžete sestoupit s tvůrci dokumentu Modrá planeta II dnes ve 20.00 na Prima ZOOM.

Vědecký tým studoval znečištění naměřené v hloubkách mezi 7000–11 000 metry pod hladinou. Výsledky jsou to poměrně děsivé.

Mariánský příkop je plný života – a plastů

Mariánský příkop je asi 2550 km dlouhé a průměrně 69 km široké podmořské údolí tektonického původu, které se nachází východně od Mariánských ostrovů, poblíž ostrova Guam. Jeho součástí je i vůči hladině moře nejhlubší místo zemského povrchu, hloubka podle posledního měření činí 10 994 metrů pod hladinou severního Tichého oceánu.

Přes svou izolovanost je zde úroveň znečištění plasty větší než v mnoha řekách a pobřežních vodách, zjistili autoři práce. Týká se to především polychlorovaných bifenylů neboli PCB. Těch bylo v Mariánském příkopu naměřeno více než ve dvou nejznečištěnějších řekách světa. Děsivé je na tom především to, že studie analyzovaly množství PCB na základě naměření v tělech zvířat, která byla v těchto hloubkách nalovena!

Co jsou PCB zač?

PCB se začaly masově používat ve 30. letech 20. století v USA. Odtud se pomalu rozšířily do celého světa. Používaly se jako běžná aditiva v barvách, lacích, hydraulických zařízeních či teplonosných médiích. Byly náplní transformátorů, kondenzátorů a dalších zařízení.

V 60. letech se však začaly objevovat první náznaky, že PCB látky nejsou tak neškodné, jak se myslelo. Ačkoliv se původně vůbec nepředpokládalo, že by někdy mohly proniknout do potravního řetězce, byly stále častěji diagnostikovány v tkáních organismů, zejména pak u predátorů na vrcholu řetězce, ale také v mléce a mase krav, koz a dalších podobných živočichů. Ukázalo se také, že u 12 kongenerů PCB existují významné negativní účinky.

Podrobný toxikologický výzkum postupně odhalil, že zatímco akutní toxicita PCB je nízká, výrazně nebezpečnějších je chronické vystavení nízkým dávkám, vzhledem k jejich schopnosti perzistence a bioakumulace. Za nejvážnější jsou považována karcinogenní rizika, zejména pokud jde o rakovinu slinivky břišní a rakovinu jater. Dále bylo prokázáno, že mají nepříznivý účinek na výkon imunitního systému, poškozují játra a snižují plodnost. Velmi nepříjemným se ukázala jejich značná odolnost vůči rozkladu a velmi špatná vyloučitelnost z organismu. U savců se jako nejúčinnější jeví jejich vylučování mlékem, což představuje riziko pro další generace.

Lidé jsou vystaveni PCB zejména v důsledku konzumace tučných živočišných potravin (mléko, máslo, maso, ryby, vejce atd.). V minulosti se PCB běžně používaly jako součást nátěrových hmot, a to v silech nebo v kravínech, odkud se dostávaly do siláže a jiných krmiv a hromadily se v tělech dobytka, který byl zpracováván pro výrobu potravin.

Text: RD

redakce Prima Zoom

redakce magazínu Prima Zoom

Všechny články autora

Populární filmy na Prima Zoom