VIDEO: Jak školáci dodržují sociální odstup v Číně? Tohle by mohlo zabrat i v českých školách

Jak v Číně, tak v Česku se školáci vracejí do škol. A bojí se nákazy koronavirem.
Děti, škola začala - držte si odstup
Děti, škola začala - držte si odstup
pixabay.com

reklama

I přes uvolňování koronavirových opatření nemají děti ve školách volnost pohybu. V Číně použili originální a přitom tradiční řešení, jak držet děti od sebe.

2 metry odstup

Dvoumetrový odstup se podle médií stal jakousi normou, za níž bychom se měli cítit z hlediska nákazy koronavirem SARS-CoV-2 ne-li zcela bezpečně, tak alespoň bezpečněji. Udržet podobný odstup ve škole je v podstatě nemožné. V Číně sáhli na jednu stranu k bizarnímu a zároveň originálnímu řešení, které vychází z historických zkušeností. Video ukazuje čínské děti v kloboucích s „tykadly“, pomocí nichž si děti mají držet zdravotní odstup.

Koronavirové čepice pro školáky v Číně

Prastarý klobouk dynastie Sung

Klobouky s širokými „křídly“ nosili v minulosti čínští úředníci. Cílem bylo držet sociální odstup ne proto, aby se nenakazili, ale proto, aby si nemohli šeptat a kout pikle přímo na pracovišti.

Původní pokrývky hlavy byly vyrobeny z temného černého plátna a nazývaly se futou, přesněji čan-ťiao futou – čan-ťiao, což znamená rozpínání per nebo křídel. Původně byly futou jednoduché kusy látky omotané kolem hlavy, které jejich nositelé vycpali dřevem, hedvábím, trávou nebo kůží. V dynastii Tchang (618–907) si futou postupně osvojil vzhled vhodnější, strukturovanější čepice a úředníci k nim začali přidávat dvě dlouhá křídla z vyztužených stuh,“ píše Claire Voon na serveru Atlas Obscura.

Císař Šen-cung (1067–1085) z dynastie Sung s tradičním kloboukem
Autor: Wikimedia Commons/volné dílo Císař Šen-cung (1067–1085) z dynastie Sung s tradičním kloboukem

Držení sociálního odstupu bude ještě nejen v naší společnosti normou, byť poněkud skomírající. Je to vidět nejen v MHD, kdy si lidé už sedají vedle sebe, v hospodách, kdy si přisednou, aby „prohodili slovo“ a nakonec i ve školách, kdy sice učitelé mohou tlačit děti do „disciplíny vzdálenosti“, ale stačí jediný pohled na skupinky před školou, aby bylo jasné, do do tříd, už jdou „promořené“.

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama