První let českého balonu Kysibelka byl i poslední. Co bylo příčinou tragického zřícení, které vrcholilo požárem?

Zkáza balonu Kysibelka udělila šetřivým pořadatelům potřebnou lekci, na které česká vzduchoplavba nakonec velmi vydělala.
Balon Kysibelka po zřícení
Balon Kysibelka po zřícení
Rudolf Bruner-Dvořák / Wikimedia Commons / Public Domain

reklama

Jubilejní zemská výstava na tehdy nově vzniklém výstavišti v pražských Holešovicích byla v roce 1891 něco jako malé české Expo. Tato přehlídka rozvoje a vyspělosti českého průmyslu a podnikavosti trvala od května do října a navštívilo ji neuvěřitelných dva a půl milionu lidí. Vedení se ji pochopitelně snažilo všemožně oživit, ale ideálně za co nejmenší peníze. Francouzští vzduchoplavci na ně byli moc drazí, když tedy přišel podnikatel Samuel Hoffman s nabídkou provozování placených letů v balonu a zároveň o několik řádů nižším rozpočtem, nikdo příliš neváhal.

Pražané se balonu smáli

Hoffman pro svůj balon v Holešovicích zřídil speciální arénu. Na vytvoření samotného balonu, který nápisem Kysibelka (za štědrý příspěvek do rozpočtu) propagoval minerální vodu podnikatele Mattoni, si najal vyučeného knihaře a knihkupce z Kolína nad Rýnem, Maximiliana Wolffa, kterého znal ze vzduchoplaveckého klubu. Wolff s pomocníky balon ušil přímo na místě a prohlásil se za kapitána čerstvě založené Pražské vzduchoplavecké školy.

Reakce Pražanů byla ovšem poněkud uštěpačná; říkali mu Hruška nebo Žížala. Balon byl totiž ušitý trošku křivě a jeho nekvalitní tkanina upouštěla plyn. Bezpečnostní komise ho ale přesto nejednohlasně schválila k letům pro veřejnost, ač s několikadenním zpožděním, protože kvůli nepřízni počasí nemohla udělat zkušební vzduchoplavbu.

První a poslední let

Balon napuštěný svítiplynem vzlétl poprvé s návštěvníky 25. května. Hned se z něj však stala notoricky známá atrakce, přestože každý let trval vždy jen pár minut a balon byl neustále přivázaný na 300 metrů dlouhém laně. Mnohým se to ovšem nelíbilo a tlačili na pořadatele, aby předvedli let bez jištění bezpečnostním provazem. Wolff zpočátku razantně odmítal, nakonec se ale nechal přesvědčit a 16. června 1891 balon na volný let přichystal.

Varováním mohlo být už to, že si tento celkem zkušený vzduchoplavec sám dobrodružství odpustil a místo něj si do koše ke dvěma kormidelníkům vlezl nezkušený dobrovolník. Když se balon, teď už bez jisticího lana vznesl, všichni přihlížející jásali a bez dechu pozorovali, jak balon stoupá do výše.

„... a v příznivém dosti větru, dva tisíce nových metrů balón vyletěl jak nic – najednou však bouch a ryc!“  

Tyhle verše ze Žalostné písně o balonu Kysibelce, která stejně jako další satirická díla vznikla v lidové slovesnosti po této tragikomické havárii, celkem přesně popisují, co následovalo. Balon Kysibelka totiž nebyl zařízený na to, aby mohl do takovýchto výšek stoupat. Volné plynové balony musejí být vespod vždy otevřené, protože potřebují vyrovnávat tlak v případě, že vystoupají do větší výšky. Kysibelka měl ale jen úzkou hadici a to nestačilo. Rozpínající se svítiplyn nakonec balon roztrhl.

Posádka měla ovšem neuvěřitelné štěstí v neštěstí. Zbylé cáry obřího balonu zachytila balónová síť, a tak zapůsobily jako primitivní padák. Jestli se ovšem v tu chvíli posádce ulevilo, za několik okamžiků se vše opět změnilo; klesali totiž přímo na slévárnu v Bubnech a zachytili se na střeše přímo nad otevřenou výhní. Balon tedy brzy začal hořet.

Dělníkům, které včas varoval ředitel továrny, se naštěstí povedlo výheň uhasit a posádku prvního a posledního letu balonu Kysibelka, jež naprostým zázrakem vyvázla úplně bez zranění, ze střechy vysvobodit.

Konstruktér se trestu vyhnul

Maxmiliána Wolffa odsoudili k osmi dnům vězení. Odvolal se, a než se stačil konat odvolací soud, zmizel kdesi v Evropě nebo Americe. Očouzené zbytky Kysibelky jsou dodnes ve sbírce Národního technického muzea; jeden z jeho meziválečných kurátorů je vysvobodil ze soudního archivu, kde je měli schované jako předmět doličný. Nejlepší ovšem je, že se po této události chytili pořadatelé za nos a příště si za podobné akce raději připlatili, a Češi se tak mohli učit od vynikajících a zkušených francouzských vzduchoplavců. Jedním z jejich žáků byl i náš slavný František Hůlka, který je dodnes považován za nejvýznamnější postavu českého balonového létání.

Odkaz na obrázkovou licenci Wikimedia Commons.    

reklama

reklama