Způsobí vědci konec světa? Víme, v čem mají největší šanci

Na světě jsou statisíce vědců, kteří bádají nad tím, zda foukáním cigaretového kouře do vody nevzniká zlato, a nad podobně bezpečnými problémy. Jiní odborníci ale provozují výzkumy podstatně rizikovější – nedá se vyloučit, že výsledky jejich práce mohou třeba i ohrozit celou planetu.

Ukvantujeme se k smrti?

Začneme dosti bizarní teorií o tom, že by Zemi mohl zničit takzvaný kvantový Zénónův jev. Tato teorie tvrdí, že jen pozorování a měření částic na kvantové úrovni může narušit jejich fungování nebo je zastavit ve vývoji. Pokud by se něco podobného přihodilo temné energii, což je koncept, s jehož pomocí vědci vysvětlují některé současné poznatky o vesmíru, renomovaný profesor Lawrence Krauss se bojí, že by tato temná energie mohla pohltit celý vesmír. Pokud je jeho teorie pravdivá, máme to nejspíš za pár, protože vědci z celého světa dělají všechno proto, aby z temné energie zahlédli co nejvíc.

Do 1000 let lidstvo vymře, varuje Stephen Hawking

Zkáza ze Švýcarska

Mnohem větší potenciál ke zničení světa ovšem mají badatelé ve švýcarském CERNu, kteří experimentují s velkým hadronovým urychlovačem (LHC). V kruhovém tunelu o obvodu 27 kilometrů proti sobě posílají různé částice a zkoumají celou řadu jevů: například se snaží vytvořit podmínky shodné s těmi, které nastaly po Velkém třesku, pátrají po tajemné částici zvané Higgsův boson a po částicích, které tvoří takzvanou temnou hmotu, studují hmotu a antihmotu a podobně.

Podobné bezprecedentní vědecké experimenty pochopitelně vzbuzují obavy. Hodně se mluví například o tom, že by v urychlovači mohly vzniknout černé díry nebo tzv. podivnůstky (kvark-gluonová hmota, která by do sebe pohltila hmotu "normální" – prostě by proměnila vše, s čím přijde do kontaktu, rovněž v podivnůstku). Vědci samozřejmě ujišťují, že dosavadní vědecké poznatky vylučují, že by něco tak radikálního mohlo nastat. Na druhou stranu, LHC vznikl proto, aby vědcům posunul obzory a umožnil jim nahlédnout věci, které si doteď ani neuměli představit, že?

Dva ruští vědci se navíc domnívají, že by objevy vzešlé z LHC mohly vést i ve vzniku červích děr, což by bylo možné využít ke konstrukci stroje času. Cestování do minulosti přitom není taková romantika, jakou vídáme ve filmech typu Návrat do budoucnosti: nikdo neví, co se stane, pokud v minulosti dojde k jakékoli – byť sebemenší – změně.

Nanosmrt

Ovšem asi nejblíže ke zničení světa mají nanotechnologie. Vědci pracují na vytvoření robotů ve velikosti blížící se molekule, kteří by například v medicíně dokázali cíleně zasáhnout proti nádorovým buňkám nebo proti virům nemocí typu AIDS. Myšlenka je to svůdná, nicméně s sebou nese riziko: pro tyto účely by totiž bylo třeba, aby minirobotů byly miliony.

Tato "zahrádka" je vytvořena pomocí nanočástic. Působivé, ne?

Jejich výroba by ovšem byla složitá, a proto se jako užitečnější jeví naučit tyto malé stroje, aby si "kamarády" vyráběly samy z molekul, které najdou v prostředí. Je nicméně na první pohled jasné, jak by Země dopadla, pokud by se tato schopnost sebereplikace vymkla kontrole (této teorii se říká grey goo). Zničení lidstva v románu RUR by proti přemnožení nanorobotů působilo jako pohodová selanka...