Dva Slováci zachránili během holokaustu stovky tisíc životů. Nejdřív ale museli utéct z Osvětimi

Během roku 1944 se svět začal dozvídat o tom, co se děje v nacistických koncentračních táborech. Hrůzostrašnou výpověď, kterou nikdo nechtěl slyšet, přinesla dvojice odvážných Slováků.
Útěk Wetzlera a Rosenberga odvyprávěl třeba slovenský film Zpráva
Útěk Wetzlera a Rosenberga odvyprávěl třeba slovenský film Zpráva
Falcon

reklama

Na tyto dva muže se v dějinách druhé světové války leckdy zapomíná, přesto se díky jejich hrdinství podařilo zachránit stovky tisíc životů. 7. dubna 1944 se podařilo dvojici slovenských Židů uprchnout z tábora Osvětim-Birkenau, a tím si nejen zachránit života před téměř jistou smrtí, ale následně i zpravit svět o hrůzách, jimž civilizovaný svět ani nemohl uvěřit.

Hrdinové z lidu

Alfréd Wetzler se v Osvětimi ocitl v dubnu roku 1942 ve věku 23 let, mladší Walter Rosenberg pak o dva a půl měsíce později. Wetzler byl trnavským dělníkem, následně byl v Bratislavě vězněn kvůli sabotáži. Přes pracovní tábor v Seredi se následně dostal do Osvětimi. Po válce pracoval jako redaktor i dělník, znám je také pod svým literárním pseudonymem Jozef Lánik. O svých zkušenostech později napsal knihu Co Dante neviděl.

Rosenberg vykazoval nadání už během dospívání, ale kvůli antisemitismu, jenž byl na Slovensku v rozpuku už dávno před válkou, mu bylo zakázáno studovat. Během války chtěl prchnout do Anglie a přidat se k československé armádě, to se mu však nepodařilo a postupně prošel několika sběrnými tábory, než se dostal až do Osvětimi. Později byl znám pod jménem Rudolf Vrba a proslul jako profesor farmakologie v Kanadě.

Dramatický útěk

Během svého pobytu v táboře se oběma mužům podařilo napojit na odbojovou skupinu Dawida Szmulewského, s níž začali v polovině roku 1943 plánovat útěk. Osvětimský tábor byl důkladně hlídaný, úspěšný útěk se během necelých pěti let provozu povedl zhruba necelým dvěma stovkám vězňů. Na základě předchozích pokusů o útěk i sledováním chování dozorců muži přišli s chytrou a, jak se později ukázalo, i velmi funkční vizí.

V okruhu několika kilometrů kolem tábora totiž většina vězňů přes den pracovala, a pokud se při večerním sčítání ukázalo, že někdo chybí, stráže následně tři dny v tomto prostoru hlídkovaly. Wetzler a Rosenberg si pečlivě nachystali díru pod hromadou dřeva, kde tyto tři dny dokázali strávit – a následně se vypravili směrem ke slovenským hranicím, kam se za pár týdnů skutečně dostali. Tím však jejich dobrodružný příběh zdaleka neskončil.

Nečekané poselství

V Žilině se napojili na tamní židovské představitele a sepsali tři desítky stránek, na nichž důkladně popisovali fungování vyhlazovacího tábora. Díky tomu, že za ostnatým drátem oba působili jako písaři, měli přehled o evidenci zemřelých i frekvenci, s níž byla nacistická mašinérie schopná vraždit. Součástí zprávy byla i klasifikace vězňů, popis jejich životních podmínek a další detaily, jež se během necelých dvou let pobytu v táboře muži dozvěděli. Celý děsivý report si můžete přečíst sami.

Jednalo se o první ucelenou výpověď o koncentračních táborech, jejíž důležitost prokázalo i pozdější využití během norimberského procesu. Ba co víc, už zveřejnění zprávy během léta 1944 přesvědčilo maďarského regenta Miklóse Horthyho k tomu, aby pozastavil četné transporty tamějších Židů do koncentračních táborů. Díky zprávě Wetzlera a Rosenberga (a Horthyho ochotě naslouchat pravdě) došlo k záchraně zhruba 200 000 maďarských Židů, kteří by jinak téměř jistě skončili v osvětimských „sprchách“…

O útěku z tábora a následném sepsání dokumentu vypráví také slovenský film Zpráva, který v režii Petra Bebjaka předkládá děsivý a vtahující obrázek tehdejších událostí. Report o nacistických zvěrstvech je tedy dodnes aktuální, přestože světem prolétl už během roku 1944; zatímco tenkrát byla nedůvěra mnohých pochopitelná, dnes už zpochybňování tehdejších událostí samozřejmě vůbec nedává smysl.

reklama

reklama