Život před 30 lety: 30 let rozdílu – vidíte to taky tak?

Jak se žilo před třiceti lety a jak teď? Tady je osobní zpověď "obyčejného" člověka.
Lada 2170 v barvách Veřejné bezpečnosti (snímek z roku 2003)
Lada 2170 v barvách Veřejné bezpečnosti (snímek z roku 2003)
Kenyh Cevarom
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Bylo mi patnáct, když přišla revoluce

Malé zamyšlení, tentokrát výjimečně trochu i na politické téma. Všude je toho plno. Výročí po revoluci se blíží. Koukám na zprávy a čtu si noviny a pořád jen kroutím hlavou, jaká masírka se hrne do lidí. Všechno za socialismu bylo špatně!

Osobně si myslím, jelikož jsem tak starý, že mi bylo patnáct, když přišla revoluce, že všechno špatně nebylo. Teda aspoň v těch osmdesátých letech.

Třeba jsem si mohl dovolit chodit do asi deseti zájmových kroužků a nic mě to nestálo. A to byly některé hodně zajímavé a drahé. Třeba kroužek modelářský. Nebo cyklotrial. Vybavení poskytl Svazarm. Nebo radistický víceboj. Tam jsme stříleli, běhali s vysílačkou po lese, pořád jezdili na nějaká soustředění. Platil to stát nebo nějaká jeho větev.

Památník na masakr na Národní třídě
Autor: Foto: Topi Pigula Památník na masakr na Národní třídě

Nebo muzika

Všude čtu, jak chudáci umělci tenkrát nemohli tvořit. Ale mohli. Jen stačilo trochu se přizpůsobit a nejít natruc proti režimu. Třeba takový pan Hutka měl problémy a nikdo ho neposlouchal, ale to se děje i teď a to mu nikdo v hraní nebrání. Opravdu stačilo nebýt protirežimní. Pak naopak měli lidi dobrou podporu třeba od lidových uměleckých škol nebo od domů dětí a mládeže. Vždyť my zkoušeli ve vyhřáté zkušebně, aniž bychom cokoliv platili a měli jediný vlastní nástroj. Všechno nám poskytl školský systém. A ti větší umělci? Je zvláštní, že v tak špatné době vznikly takové ikony jako Arakain, Krabathor, Root, Master's Hammer, Tublatanka, Citron... a další a další.

Jen pár lidí, co se neumělo přizpůsobit režimu, mělo problémy. Ostatní byli tak nějak v klidu. Vzdali se trochy svých osobních práv a dostali pár jistot. Třeba, že nemusí nést zodpovědnost za svoji volbu. Když se dívám, kdo je dnes volen, tak to nebylo až tak na škodu. Ale ono se zrovna tohle moc nezměnilo. Dnes taky nikdo za nic nenese odpovědnost.

Často je zmiňováno perzekuování nábožensky zaměřených osob a nebo bránění v cestování. Pak ať mi někdo vysvětlí, jak to, že na kanonizaci svaté Anežky české se dostalo do Říma tolik tisíc politicky nevhodných lidí z Československa? A kolik jich jezdilo do Jugoslávie k moři?

Bojový prapor ČSLA (1960-1990)
Autor: ThecentreCZ Bojový prapor ČSLA (1960-1990)

Samozřejmě, že byly i věci, které byly špatně

Třeba kádrování. Byl jsem z křesťanské aristokratické rodiny a navíc mi sestřenka emigrovala na západ. Takže potenciální podvratný živel. Ale i přes to jsem nepocítil žádné omezování. Můj bratr dokonce studoval prestižní vojenskou leteckou školu. Mě vzali na gympl bez přijímaček. Na průmyslovku, kam jsem původně chtěl jít, mi nedoporučil poslat přihlášku jeden chytrý pán, co byl vysokoškolský profesor. Nikoliv režim. Lituji toho doteď.

Co se týče zboží denní potřeby, které je často zmiňováno jako argument pro socialismus (rohlík stál deset haléřů), tam je situace odlišná. Stačí nedívat se na holá čísla, ale přepočítat je na paritu kupní síly. Tedy na to, kolik si daného zboží mohl člověk koupit z běžné výplaty. Tam je váha jednoznačně na straně kapitalismu. Dnes je všechno zboží levnější. Základní potraviny stojí polovinu co tenkrát. Spotřební materiál třeba i desetinu. Na auto se nemusí čekat několik let v pořadníku a nestojí jako dnešní luxusní vozy. Zatímco za socialismu bylo dnes běžné zboží luxusem, kapitalismus udělal z luxusního zboží běžně dostupné.

Je teda fakt, a to si otevřeně přiznávám, že některé věci se tenkrát sháněly blbě. Třeba hudební nástroje. Kytary jsem udělal pro kluky z kapely ze starých dílů a hrálo to. Ale zesilovače jsem musel zbastlit ze součástek sám a coby repráky jsem šlohnul rozhlas z posledního sloupu u nás v dědině. Lezlo se pro něj fakt blbě... Mělo to otřesný zvuk, ale hrálo to nahlas.

Hambárny

Také nám třeba strašně chyběly takové věci, jako... byl absolutní nedostatek pornočasopisů. Nějvětším erotickým stimulem, který oběhl mnohokrát celou základní školu, byl západní katalog s oblečením. Polonahé modelky v sexy hadrech byly vrchol erotična. Akorát bylo blbé, že z katalogu hned první den někdo vytrhl stránky se spodním prádlem. Takže první nahou ženskou, co jsem viděl, bylo pár vteřin záběru v televizi, kterak nahá Angelika, markýza andělů, vstupovala do lázně. Zanechalo to ve mě takovou stopu, že mě to ovlivnilo na celý další život. Proto se mi tak strašně líbí holky, co mají velký zadek. Jo a ještě Dáda Patrasová v Návštěvnících. Po té se mi zase líbí brunetky. Ale jsou nedosažitelné.

Když se dívám, jak je ten text dlouhý, obdivuji vás, co jste to dočetli až sem. Pravda, se svobodou slova byl za socíku trochu problém. Socialismus byl v tomhle strašně zlý.
Já teda psal do časopisů úplně bez omezení a zvláště články o počítačích mi doslova rvali z rukou, ale je fakt, že teda veřejně na internet si nemohl dovolit psát nikdo. Ani si koupit mobilní telefon.

Zdeněk Gloom Bakič

Tento článek najdete v těchto speciálech
Reklama
Reklama